Šachová chyba Kremlu: Putin napomáhá Bidenovi k větší popularitě

4. 1. 2022 / Fabiano Golgo

čas čtení 6 minut
 
Ruský autokrat Vladimir Putin udělal ve svých globálních politických šachách špatný tah. Га́рри Ки́мович Каспа́ров, známější jako Garry Kasparov, vždy říkal, že k vítězství v šachové partii nestačí znát dopředu své vlastní tahy, ale stěžejní je znát dopředu i tahy soupeře. Bezpečně předvídat techniky soupeře je pro výhru zásadní. Putinův herní styl není žádným tajemstvím: je jako ti rváči ve škole, kteří mnohem více vyhrožují, než konají. Vyhlašuje bouřky, aby se všichni pustili do nákupu deštníků. Pak působí jen lehký déšť.

 

Další vlastnost, tak typická pro východoevropské myšlení, souvisí s oficiálností. Všechno  musí být oficiální, musí to mít razítko nebo podpis, aby to mohlo existovat. Takže když  Rusko poprvé vpadlo na Ukrajinu, jejich vojáci měli uniformy, které měly zakryté insignie. Všichni jsme viděli, že jde o ruskou armádu, ale lidé z bývalého kafkovského byrokratického pekla socialistického bloku mají téměř fetiš, potřebují oficiální potvrzení.

Když jsem byl šéfredaktorem časopisu Nový Prostor, který prodávají bezdomovci, setkal jsem se s několika desítkami lidí, kteří přišli o všechno kvůli nějaké chybě státních služeb, která z nich udělala úředně mrtvé. Ani při pohledu na živého člověka státní instituce jejich existenci neuznaly. Připomíná mi to typické chování  dětí zhruba do tří nebo čtyř let, kdy si zakrývají obličej, když dělají něco, o čem vědí, že to dělat nemají - dosud ještě jen na sebe soustředěné dítě si myslí, že když nevidí autoritu, tak ta nevidí ani je.

Rusko tedy hraje hru jako vždy, a to je ta chyba. Putinovo vychloubání se tím, co Rusko hodlá udělat, signalizuje, že právě to neudělá.

Kreml své skutečné strategie hluboce tají, zatímco když něco nahlas oznámí, je to čirá propaganda.

Rusko ani tak neusiluje o invazi na Ukrajinu, jako se ve skutečnosti pouze snaží, aby byly zrušeny sankce uvalené na něj po prvním vpádu před lety. Tím, že hrozí další invazí a destabilizací Evropy, chce Putin po USA, aby navázaly dialog. Svědčí o tom telefonát mezi Joem Bidenem a bývalým agentem KGB, kterého Boris Jelcin korunoval a ten se  stal novým carem věčně porobených Rusů. Putin by neztrácel čas diplomatickými "ukázkovými" telefonáty, kdyby jeho touhou bylo uchvátit Ukrajinu zpět do své říše. Jeho skutečný cíl je jinde.

Kromě toho, že se Putin snaží zvyšovat svou upadající popularitu jednak strachem z války, který sjednocuje obyvatelstvo, hraje si také s něčím, co přirozeně vede k obrannému mechanismu, který je v lidech zakořeněn a nutí nás podporovat i odporného nenáviděného vůdce, pokud se domníváme, že je schopen národ bránit. Navíc Putin tímto konfliktem podněcuje nacionalistické cítění, které je u Rusů tak snadno vznětlivé.

Podobně jako Muhammad Ali po třetím zápase s Joem Frazierem v Manille, i Putinovi došly rány. Rusko má vážné hospodářské problémy a pozastavení projektu Nord Stream 2 je potenciálně smrtelnou ranou pro jeho ekonomické přežití. Takže manévrem  Ruska je: místo aby zmírnilo sankce, které na něho byly uvaleny kvůli jeho anexi kusu  Ukrajiny, tím, že se vzdá toho, co Západ chce, vyhrožuje nyní, že vtrhne ještě dál, a tak se svět místo s požadavkem, aby Rusko opustilo Krym, spokojí jen s požadavkem  "neanektujte ještě více území". Jako bonus dostane Rusko na nějakou dobu zmrazené rozšiřování NATO.

Tato taktika může Putinovi přinést popularitu doma, ale Bidenovi přinese ještě větší zisk. Američané, stejně jako Rusové, se vyžívají v představě, že jsou protagonisty na globální scéně.

Boxer Ali se stal legendou nejen díky vyhraným šampionátům, ale i díky své vychloubačnosti a svému talentu pro propagandu. Vytvořil si spoustu bezplatného marketingu tím, že před zápasy zákeřně, i když okouzlujícím způsobem napadal své protivníky. Když se však dostal k zápasu "Thrilla in Manila", jeho taktika se rutinně opakovala tolik let, že přestala fungovat a jeho přehnané útoky na Fraziera (nazýval ho ošklivou opicí s nízkým IQ) vlastně přinesly jeho protivníkovi sympatie. Stejně jako Putin se Ali stal předvídatelným. Biden s image postaršího křehkého muže tím, že je ohrožován gangsterem Putinem, získává obrovský nárůst popularity.

Byli to Američané, kteří vytvořili pojem slabého protagonisty, který je zvyklý prohrávat. Právě díky Hollywoodu a americké literatuře se z těchto smolařů  stali hlavní hrdinové, ti, kteří poté, co jsou pořád obětí zlých padouchů, po dlouhém boji nakonec zvítězí. Američané zároveň potřebují s někým bojovat, aby se ujistili o své nadřazenosti, a potřebují nepřítele, na kterého se mohou zaměřit. Od dob Iráku (Afghánistán nebyl válkou, na kterou se Američané  v letech po 11. září, soustředili, tou válkou byl Irák, protože Saddám Husajn jim poskytoval potřebnou tvář konrétního nepřítele, kterou  jim Talibán jako organizace bez tváře nemohl tak snadno nabídnout) nemají Spojené státy jasného nepřítele.

Po potřebném vydechnutí, období "bezválečnosti" během Trumpovy éry, jsou Američané více než připraveni znovu se chopit svých zbraní  jako světoví policisté, mají toho zoufale zapotřebí poté, co je pandemie zanechala oslabené na světové ekonomické a mocenské scéně.

Tím, že Biden má nyní k dispozici jasnou tvář nepřítele, se Putin ujímá vedení jako potřebný padouch, jaké mají Američané tak rádi. Batman bez Jokera nebo Catwoman je jen nudný homosexuální milionář. Právě interakce se zlými nepřáteli nás nutí Temnému rytíři fandit.

Putin Bidenovi dodal sílu. Američané si teď připadají jako zachránci nebohé Ukrajiny, kterou ohrožuje zlý muž z Petrohradu. Snadno pochopitelná, tedy účinná propaganda. Vyrobená Kremlem ve prospěch Bidena. Omylem.

2
Vytisknout
4688

Diskuse

Obsah vydání | 6. 1. 2022