Ukrajina a mýtus "hybridní války"

4. 1. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
  • Vzpomínáte, jak Hitler napadl Polsko s pomocí henleinovských bojůvek, s nimiž o rok dříve destabilizoval Československo? Já také ne. 

Bezprostředně po ruské okupaci Krymu se na Západě dostal do oběhu nešťastný mem "hybridní války". Psalo se o něm tolik, že vznikl dojem, jako by snad šlo o nějakou ruskou oficiální doktrínu, jejíž doslovné opakování mají očekávat i případní obránci na počátku dalších ruských útoků.


Celá věc vznikla v prvé řadě špatným čtením. Náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov vydal právě v době ukrajinské krize v časopisu Vojenno-promyšlennyj kurjer článek o tom, jak údajně zlý Západ "pod pláštíkem barevných revolucí" vede "hybridní války" proti svým oponentům.

Připomínám, že Američané ve svých strategických dokumentech definovali "hybridní hrozbu" již v roce 2008. Ani oni tím ovšem nemysleli žádnou vlastní doktrínu, ale strategii potenciálního protivníka.

Po roce 2014 došlo v mainstreamových médiích ke ztotožnění krymské operace ruských sil zvláštního určení v neoznačených uniformách právě s pojmem "hybridní válka" použitým v Gerasimovově článku.

Poslední co měl Gerasimov na mysli však bylo předložit nějaký náčrt oficiální doktríny ruských operací, kterou by se Rusko i v budoucnu řídilo. Natožpak doslovně.

Experti v souvislosti s ukrajinským konfliktem píší o "nelineárním válčení" nebo "nelineárním konfliktu" - a krátké spojení tohoto pojmu se záběry "zelených mužíků" na Krymu opravdu nefunguje.

Sluší se také dodat, že evoluce rusko-ukrajinského konfliktu od jara 2014 vedla k postupnému posunu od původních speciálních operací zahrnujících prvek "plausible deniability" ke stále zřejměji konvenčnímu angažmá ruských sil.

Po obsazení Krymu proputinský miliardář a později provozovatel "pravoslavné Fox News" Cargrad Konstantin Malofějev podle všeho z podnětu ultrapravicového ideologa a militanta Alexandra Dugina najal několik veteránů v čele s bývalým důstojníkem FSB "Igorem Strelkovem", aby začali organizovat promoskevskou armádu na Donbasu. Formálně byl Girkin/Strelkov podle vlastní verze požádán o zásah v Donbasu ruským místodržícím okupovaného Krymu Sergejem Aksjonovem. Model "zelených mužíků" použitý na Krymu se tedy v tomto případě již neuplatnil. Místo toho ruští "dobrovolníci" na počátku tvořili zhruba třetinu "povstaleckých sil" ve Slavjansku, značná část osob s ukrajinským občanstvím pak měla za sebou službu v ruské armádě.

Když v létě 2014 přešly ukrajinské síly do protiútoku a snažily se obnovit kontrolu nad státní hranicí i obsazeným Donbasem, do konfliktu začalo zcela otevřeně zasahovat ruské dělostřelectvo. 11. července byl u Zelenopilje ruským palebným přepadem zpoza státní hranice takřka kompletně zničen ukrajinský prapor 79. výsadkové brigády a těžké ztráty utrpěly i dva prapory 24. a 72. motostřelecké brigády. Pro zjednodušení můžeme říci, že již v červenci 2014 nabyla rusko-ukrajinská válka podoby otevřeného konvenčního konfliktu, bez jakýchkoliv "hybridních" rysů. Tento trend jen potvrdil vpád 5-7 praporních taktických skupin pravidelných ruských sil v zimě 2014-2015 vybavených nejmodernějšími ruskými verzemi tanku T-72, který vyvrcholil bitvou o Debalceve.

Shrnu-li, máme tu čtyři operace ruských sil na Ukrajině na samém počátku konfliktu. Pouze okupace Krymu ale proběhla podle modelu "zelený mužík", kdežto obsazení Donbasu se již odehrálo podle odlišného scénáře. V periodě červenec 2014-únor 2015 už po žádné "hybridní" válce nebylo ani stopy, zaznamenáváme palbu ruského dělostřelectva přes hranici a rozsáhlý útok velkého mobilního uskupení ruské armády. Rusko zcela otevřeně pravidelnými konvenčními silami napadalo jednotky ukrajinské armády už o prázdninách roku 2014.

Pokud by nyní Putin rozhodl o napadení Ukrajiny rozsáhlým konvenčním útokem, jen by potvrdil trend dobře viditelný již téměř osm let.

***

Mimochodem, Vladimir Putin i úřad stále zoufaleji se tvářícího ministra zahraničí Sergeje Lavrova, který musel v šibeničním termínu zpracovat dvě odfláknutá ultimáta adresovaná Západu, už od okamžiku amerického odhalení válečných příprav důsledně popírají jakýkoliv úmysl vojensky napadnout Ukrajinu - a tvrdí, že se ve všech případech nejméně čtyř velkých seskupení ruských jednotek u ukrajinských hranic jedná o "cvičení".

V době mobilních telefonů vybavených kamerami a rutinního satelitního snímkování zemského povrchu není možno zcela utajit pohyb více jak 100 000 vojáků s bojovou technikou ani nejsofistikovanějšími prostředky ruské maskirovky. Kdo se domnívá, že Moskva záměrně "předvádí" západním analytikům své vyspělé zbraně, aby zastřela své skutečné úmysly, měl by se také pokusit vysvětlit současnou úroveň mobilizace zahrnující už i převozy zastaralých houfnic M-30, jež byly uloženy do záložních skladů v době Karibské krize, nebo důvod, proč železniční vojsko zjevně zprovozňuje parní lokomotivy.



Rusko je v současnosti schopno vést válku proti Ukrajině v první fázi způsobem velice podobným někdejší americké operaci Pouštní bouře proti Iráku. To znamená, že přesně naváděnými raketami, střelami s plochou dráhou letu, pokročilou leteckou municí a dělostřelectvem během několika hodin zničí klíčové instalace ukrajinské armády bez toho, aby noha ruského vojáka vůbec vkročila na ukrajinské území. Poté podle potřeby může následovat další fáze bojů s protivníkem, který už ale v úvodu fakticky prohrál, protože ztratil schopnost účinně koordinovat vševojskové operace. Pokračování může být relativně dlouhé a krvavé, ale také nemusí. Záleželo by, v které fázi to Kyjev politicky vzdá.

Podle posledních zpráv masivně popularizované dobrovolnické jednotky územní obrany v ukrajinských městech mají aktuálně jen 8 000 příslušníků, ačkoliv nábor do nich probíhá již druhý týden. Většina ukrajinského obyvatelstva se teoreticky vyjadřuje ve prospěch ozbrojeného odporu, ale od křížku v dotazníku k praktickému bojovému výcviku vede dlouhá cesta. Nezdá se tedy, aspoň v tuto chvíli, že by se ruský útočník musel obávat masivní partyzánské války. Pokud ruské jednotky prvního sledu mají mít 100 000 vojáků a dalších 75 000 má být určeno k okupaci a kontrole území, zní to v danou chvíli jako realizovatelný plán.

Víme-li, jak extrémně emocionálně angažován je Putin v ukrajinské kauze a nakolik komplikovaně byl ruský zbrojařský průmysl ještě relativně nedávno provázán s ukrajinským, pokud lednová jednání nepřinesou kompletní kapitulaci Západu ve věci obrany východního křídla NATO, s velkou mírou jistoty lze očekávat i ruské vojenské obsazení celého Severokrymského kanálu až po Tavrijsk plus případně Charkovské oblasti s podniky ЗІМ a ХКБМ, dědici někdejší největší tankové továrny na světě.

1
Vytisknout
5484

Diskuse

Obsah vydání | 6. 1. 2022