Stačí se podívat nahoru? Jsme toho ještě schopni?

29. 12. 2021

Zadruhé, vyčpělá americká mediální elita - technicky vzato "liberální", ale jejíž celý obchodní model spočívá v banalizaci závažných témat a jejich utápění v papundeklu celebrit. "Mám tři magisterské tituly, mluvím čtyřmi jazyky a vlastním dva Monety," prohlašuje moderátorka zpráv Cate Blanchettová, když zatahuje Lenarda Di Capria, špičkového vědce, do spolčení s prezidentkou.

Třetí je chamtivá a arogantní technologická elita, symbolizovaná postavou Marka Rylance - směsicí Tima Cooka, Billa Gatese a Richarda Bransona -, která prezidentku přesvědčí, aby odvolala plánovaný útok proti kometě jadernou raketou  a místo toho se zavázala k bláznivě komickému projektu pokusu o těžbu kovů vzácných zemin z blížící se komety.

Konečným terčem satiry jsme však my sami. Když se hlavní hrdinka, postgraduální studentka přírodních věd Jennifer Lawrenceová, vrací domů, poražena ve svém pokusu zmobilizovat svět, její rodiče ji vyděšeně vítají za zamčenými dveřmi: "Tvůj táta a já jsme pro práci, kterou nám všem ta kometa poskytne," upozorňuje ji matka.

Žádná část americké společnosti, jak ji satira Netflixu líčí, se nedokáže vzmoci k akci, aby převzala kontrolu nad situací, aby vyrvala moc politicko-technicko-mediální elitě, nebo aby dokonce vůbec pochopila nebezpečí, které hrozí. V celém filmu se objevuje řada záběrů, které lze nejlépe popsat jako "náhodný tupý člověk nechápavě zírající": vyjadřují konečný podtext filmu lépe než jakákoli mluvená replika.

A tak svět končí. Náraz komety jej zlikviduje.  Čtyři miliardy let evoluce daly vzniknout rozumným bytostem schopným sestrojit kvantové počítače a umělou inteligenci, ale ne schopným porazit moc korporací a pravicový populismus.  

Ale je to reálná možnost. Síla filmu Don't Look Up -  K zemi hleď! - který se vyšplhal na první místo na všech trzích, kde Netflix působí - spočívá v syrové jednoduchosti jeho satiry. Původně byla koncipována jako parodie na protivědecké postoje tváří v tvář klimatickým změnám, nyní má zjevnou relevanci k pandemii Covid-19. Ale jeho širší působivost spočívá v tom, že vypráví o bezmoci.

Jedna z nejvýmluvnějších podzápletek se týká postavy typu Arianny Grandeové (hraje ji Grandeová), jejíž celebritální triviality dominují zpravodajství i v době, kdy se se už kometa k Zemi blíží.

Nakonec se stane tato postava hvězdou koncertu ve stylu Live Aid, který pořádá liberální hnutí "Just Look Up"  "Jen se podívejte nahoru". Svět touto písní končí.

Satira Don't Look Up byla kritizována za svou jednoduchost: "Je to tupý nástroj namísto ostré břitvy", píše Rolling Stone; "jediný vtip vyprávěný 132 minut", píše Forbes. Ale vzhledem k rozsahu krize lidstva si myslím, že tato satira musela být hrubá, míní Paul Mason.

Protože skutečným problémem není Covid, dokonce ani klimatická změna - je to kolaps několika starších, ale cenných demokracií do stavu demokratického rozkladu, který je ve filmu pranýřován.

Nepotřebujeme vidět, jak se kometární krize vyvine v Británii, Francii nebo Itálii, protože víme, že už by i v jejich čele stály postavy podobné Trumpovi a že by se jejich vědecký establishment taky nechal zlákat ke spolupráci s pyšnými technologickými korporacemi.

Příběh hrdinky tohoto filmu  je zoufale symbolický: zahlédne nebezpečí, varuje před ním, je trolována, pronásledována a nakonec unesena FBI; je nucena spolupracovat s nominálně technokratickým státem na záchraně světa a  sleduje, jak jej pohlcuje chamtivost a pravicový populismus; proto se uchýlí do svého rodného města, aby strávila poslední dny s lidmi smířenými s katastrofou.

Při sledování jsem opakovaně myslel na oběti fašismu, píše autor: na italské anarchisty a komunisty, kteří bojovali proti Mussolinimu, byli uvězněni a pak propuštěni zpět do svých vesnic, aby se bezmocně starali o své vinné keře, zatímco Il Duce vedl zemi do záhuby. A také o tom, jak se dnes zachází s bojovníky za demokracii a antifašisty.

Film K zemi hleď! - díky (nikoli navzdory) své jednoduchosti  - je jedním z nejsilnějších uměleckých děl vytvořených tváří v tvář demokratickému úpadku.

Říká nám: pokud jsme nedokázali porazit tuto elitu - Trumpa-neprezidenta a liberální moderátorku zpravodajství -, neporazíme ani skutečná monstra poloviny 20. let: Trump 2.0, Zemmoura, Palantira a jasný a přítomný fašismus, který vzkvétá.

Musíme jasně "vzhlédnout" k nebezpečí, najít si hněvivější písně a vyměnit své tupé, prázdné výrazy nechápavosti za výrazy lidí odhodlaných zachránit svět činy.

Kompletní článek v angličtině ZDE