Svatý Štěpán a sekulární společnost

26. 12. 2021 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty
Michael Damaskinos  (1530–1593) Kamenování sv. Štěpána (1591). Wikimedia Commons, Městská galerie Korfu
 

Začátek potíží sv. Štěpána je podle Skutků apoštolů v tom, že jeho židovští odpůrci nebyli s to čelit „Duchu moudrosti, v jehož moci Štěpán mluvil“. Obžalovali ho z toho, že „mluví rouhavě proti Mojžíši a proti Bohu“. Štěpánova řeč, kterou se před židovskou radou hájí, je velmi dlouhá a vrací se až k Abrahamovi, k exodu z Egypta a k tomu, jak lid odmítal Mojžíše poslouchat. Nakonec, místo toho, aby se snažil radu nějak získat a usmířit, zaútočí na ni:


„Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili.“

Rozzuřenou reakci si Štěpán vyslouží ale až tím, když řekl, že vidí otevřená nebesa a v nich Syna člověka, tedy Ježíše, jak stojí po pravici Boží. A tak došlo ke kamenování, u něhož asistoval také mladý Saul, budoucí svatý Pavel. Není toho na vánoční svátky trochu moc?

První mučedník církve zabitý z téměř stejného důvodu jako Ježíš na Golgotě. Spor není o Mojžíše, Štěpán dává do protikladu nikoli židovství a křesťanství, ale proroky a jejich lid. Lid neposlouchal Mojžíše a nyní neposlouchá ani Ježíše. A tak i Vánoce samozřejmě navazují na Abrahamovu víru a Mojžíšův Zákon. Vtělený Bůh je Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba, Bůh proroků. Štěpán ho vidí po pravici Otce v otevřeném nebi. I to je v souladu s Vánocemi.

A jak je tomu s proroky a jejich kamenováním? Ježíšův příběh je velmi výmluvný a to už dokonce brzy na samém začátku: nevadí pastýřům ani mudrcům z východu, ti v něm vidí naději, jinak je to ale s Herodem, který uvažuje mocensky. Herodes se bojí o svou moc, a proto vraždí. Není to nic tak zvláštního v daných mocenských poměrech. Podobně uvažují také kněží, když prosazují u Piláta vraždu Ježíše – a podobně uvažuje i Pilát, který se bojí, že povstání vyvolané kněžími ho připraví o jeho postavení, možná i o život.

A ačkoli Ježíš nepřichází s mocenskou ambicí, pro židovskou radu, která ukamenovala svatého Štěpána, muselo být hlásání Ježíše jako proroka nebo přímo Boha v prvé řadě politický problém, tedy problém autority a vztahů uvnitř židovské komunity. Svatý Pavel poté, co jej oslovil Vzkříšený na poušti, čelil podobným problémům také ze strany pohanů.

Štěpánův příběh může být čten jako příběh sebepotvrzení komunity proti jiné komunitě, asi tak by ho četla sama rada, která světce ukamenovala, kdyby ho měla zahrnout do svého kánonu. Problém rady nebylo její židovské náboženství, ale její potřeba autority, sebepotvrzení, které nebude nijak zpochybňováno. A tak se může rozjet kolotoč mučednictví, kdy si různé komunity navzájem zabíjejí světce a nejen světce. Prvotní církev ale tyto mocenské ambice neměla.

Proto by bylo lépe Štěpánův příběh číst nikoli jako střet o to, zda rada dostatečně věřila, nebo nevěřila, ve vzkříšeného Ježíše, ale jako střet o to, zda ti, kdo hlásají novou víru, mají být vražděni, což je otázka překračující dané společenské poměry a způsoby myšlení daleko dopředu. Vánoce ovšem, i když Štěpánův příběh časově předcházejí, přinášejí zvěst, která je v souladu právě se společností, kde náboženství nemá politickou moc a kde se lidé nevraždí z náboženských důvodů. Ježíš, kterého viděl svatý Štěpán v otevřeném nebi, ten Ježíš, který se narodil o Vánocích, je popřením pozemské logiky moci a nenávisti, sebepotvrzujících komunit, které si ve jménu Boha navzájem vraždí lidi. Celé jeho působení nebylo budování vlastní moci, naopak jako bezmocný se narodil a jako bezmocný zemřel. Jeho společenská bezmoc byla na všemohoucího Boha naprosto šokující. Jeho božská moc naopak spočívala v lásce: v uzdravování, pomoci, spáse, odpuštění, v proměně lidí v lidi vděčné, velkorysé, svobodné a odpouštějící.

1
Vytisknout
2320

Diskuse

Obsah vydání | 30. 12. 2021