Británie: Brexitérská revoluce nyní požírá své vlastní děti

27. 12. 2021

čas čtení 5 minut
Nejvíce se mi líbí na vánočním příběhu, když konzervativní poslanci uskutečňují svou výroční pouť k potravinové bance a sdělují světu, jak je to povzbuzující.

Poháněni ideologickou posedlostí se toryové stále více vzdalují od běžných voličů

V těchto dnech uvažují britští vládnoucí konzervativci o tom, že zlomí vaz státnímu zdravotnictví. Na základě spekulativní naděje, že koronavirová pandemie slábne,  jsou konzervativní poslanci připraveni podstoupit potenciálně fatální politické riziko zhroucení Brity milovaného státního zdravotnictví, píše komentátor Nick Cohen.

Britskí Konzervativní strana se nyní stala seskupením navzájem bojujících frakcí ideologů a fantastů. Její pohrdání předpisy a ochota hazardovat se svými šancemi na udržení moci dokazují, že je nyní britská Konzervativní strana  v zajetí radikálně pravicového bludu. V minulosti mívali konzervativci schopnost měnit se tak, aby byli atraktivní pro názory obyčejných voličů. Tuto schopnost, zdá se, nyní ztratili. Ukazuje to aristokratické pohrdání lidí v Downing Street, kteří pořádali mejdany, zatímco nutili Británii k dodržováni lockdownu.

 
Studie pro thinktank Velká Británie v měnící se Evropě zjistila, že konzervativní poslanci jsou dnes obětí pravicové ideologie více než členové Konzervativní strany, více než voliči Konzervativní strany a přirozeně i více než voliči jako celek. Téměř čtvrtina členů Konzervativní strany a 73 % veřejnosti souhlasí s výrokem, že v Británii dnes existuje "jeden zákon pro bohaté a jiný pro chudé" (jak dokazuje Johnsonova kariéra). Avšak jen 5 % konzervativních poslanců, které autoři průzkumu oslovili, zastává tento názor. Velká většina voličů si myslí, že velké podniky zneužívají veřejnosti a že obyčejní lidé nedostávají spravedlivý podíl na národním bohatství. Konzervativní politici si to nemyslí.

Pravicová doktrína, která ovládla britskou Konzervativní stranu, není uceleným myšlenkovým systémem. Nejlépe ji lze pochopit jako trucovité přehnané sebevědomí. Konzervativci jako rozzlobené děti požadují, aby svět byl takový, jaký chtějí oni, a nevnímají, jaký je. Neuvědomují si, že se sami chytili do smyčky zpětné vazby.

Čtěte toryovský tisk a nemůžete si nevšimnout nářků nad tím, že se nepodařilo přeměnit Británii v kapitalistickou velmoc. Ministr pro brexit lord Frost odchází z vlády s tím, že brexit měl vytvořit "neregulovanou zemi s nízkými daněmi". Kandidátka na premiérský úřad Liz Truss se vydává za fundamentalistku volného obchodu, která Británii prý zbaví okovů státu.

Brexitéři si stále nedokáži  přiznat, že brexit byl útokem na tvorbu bohatství v Británii. Britský vládní Úřad pro rozpočtovou odpovědnost předpovídá, že brexit způsobí dvakrát větší dlouhodobé ekonomické škody než covid, sníží obchodní výměnu o 15%, britský HDP se sníží o  100 miliard liber ročně a  bude  vládu stát 40 miliard liber ztracených daňových příjmů. Když vyberete méně daní, budete muset daně zvýšit, abyste pokryli jejich pokles. Když zmenšíte soukromý sektor, velikost státu se v porovnání s ním tím samozřejmě zvětší. Když odstraníte svou zemi z EU, z největší zóny volného obchodu na světě, nemůžete se divit, že vaše země hospodářsky začne upadat.

Heslo "Jednejte rychle a všechno kolem sebe rozbíjejte" možná funguje v Křemíkovém údolí, ale není to program pro vládu. Kreativní destrukce, o níž si konzervativci mysleli, že ji brexitem rozpoutají, nevytvořila nic hodnotného a zanechala za sebou jen trosky.

Chování brexitérských konzervativců ukazuje, že si na určité úrovni rozsah svého selhání uvědomují. Všechny revoluce požírají své vlastní děti, když se euforie z počátečního povstání zvrhne v paniku. Rychlost, s jakou brexitoví revolucionáři požírají ty své, je nejlepším ukazatelem  jejich nejistoty.

Johnson vyhrál referendum o brexitu i volby v roce 2019. Teď se pravice nemůže dočkat, až se ho zbaví. Ultrapravicový poslanec Steve Baker s řevem "už toho bylo dost" zablokoval ministryni kultury Nadine Dorries účast v konzervativní skupině na WhatsAppu za zločin chvály premiéra. Ani to, že Dorris útočí na BBC, jí u ultrapravičáků nepomohlo. V konzervativní kultuře, stejně jako ve všech autoritářských kulturách, musíte projevovat ponižující lpění na ideologické linii, jinak jste skončili. Když Johnson v červnu jmenoval Sajida Javida ministrem zdravotnictví, toryovský tisk ho oslavoval jako covidového "jestřába", který se bude bránit jakémukoli pokusu o zablokování ekonomiky karanténními opatřeními. Nyní Javida obavy z varianty omikron donutily zavést mírná omezení. Konzervativní poslanci si nepřiznali, že pokud i "jestřáb" Javid dospěl k názoru, že hrozí nebezpečí, měli by zpozornět. V Dolní sněmovně na něho útočili, když se vyslovoval pro opatrnost, výkřiky "rezignuj" a "co nám  to tady kecáš za blbosti".

Každý vysoký představitel opozice, s nímž jsem mluvil, se domnívá, že konzervativci už nejsou schopni řídit sebe ani zemi. Proměnili  se v extremistickou sebranku, která je zmítána magickým myšlením, honbou proti kacířům, záchvaty vzteku a doktrinálními křečemi.

Pokud budou opoziční strany spolupracovat a pokud se labouristé dokáží vymanit z kalamity Corbynových let, mají nyní šanci tuto vládu zlivkdiovat, míní autor.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

2
Vytisknout
2866

Diskuse

Obsah vydání | 30. 12. 2021