Proč kniha o mafiánovi může být důležitým uctěním památky 17. listopadu 1989

17. 11. 2020 / Boris Cvek


V posledních několika dnech lze v rubrice Radiokniha na Českém rozhlase Plus slyšet čtení z knihy Radka Kedroně „Sněžím! Deník bílé mafie“. Jedná se o zpracování příběhu bývalého šéfa Homolky Vladimíra Dbalého, který udělal ve svém životě tu zásadní chybu, že si své rozsáhlé korupční praktiky svědomitě zapisoval do deníčku.

 

Souvislost s výročím událostí 17. listopadu 1989 může být různá. Jsou lidé, kteří zkorumpovanost, jakou odhaluje Dbalého případ, totiž vskutku propracovaný systém, který ze zákulisí ovládá klíčové funkce státu, považují za argument proti cestě na Západ, na kterou jsme se vydali v listopadu 1989. A stejně tak jsou lidé, kteří jakoukoli zmínku o korupci v den výročí vítězství svobody nad totalitou chápou jako znevažování svobody a nahrávání fašistům.

Ti první většinou západní demokracii nechtějí, takže jsou konzistentní. Prostě jen zneužívají slabá místa postkomunistické demokracie k hájení své agendy. Ti druzí bývají rozmanitější: jsou mezi nimi takoví, které Kryl vystihl slovy „proč by si jeden nepokrad, jo v tom je Pepa demokrat“, ale i takoví, kteří to myslí se západní orientací státu poctivě, a proto nechtějí, aby byla diskreditována tím, že se připomíná, že jsme v mnoha ohledech stále v postkomunistickém bahnu.

A jsou tu také lidé, kteří tvrdí, že už uplynulo tolik let od konce komunistického režimu, že není možné se vymlouvat na minulý režim za naše neúspěchy. Jenže když budete poslouchat četbu z knihy pana Kedroně, tak začnete mít pocit, že rozhodující instituce státu ve svém chování vůči mocným mafiánům nepřekonaly stín komunismu prakticky dodnes. Ano: základní rozdíl mezi komunismem a demokracií je veřejná kontrola moci, kam patří také nezávislá policie a justice, ale nikoli jen nezávislá, nýbrž také schopná opravdu rozbít vládu mafiánů.

Nic jako svoboda, nic jako vítězství svobody nad totalitou bez veřejné kontroly moci nedává smysl. To je velmi patrné z knihy pana Kedroně, ale samozřejmě je to banální fakt známý již velmi dlouho. Za iluzemi hodnot svobody a demokracie se pak skrývá zcela jiná realita, realita lidí, kterým jde jen o zločinné obohacování se. Nejhorší nejsou jejich zištné motivy, jejich vulgární mentalita, ba ani jejich reálné zisky. To všechno by se dalo přejít mávnutím ruky. Skutečný problém jsou důsledky pro zbytek společnosti v ochromení právního státu, důvěry v instituce a veřejné kontroly moci.

Ti, kdo si myslí, že jsme už hodně daleko od roku 1989 na to, abychom mohli brát v potaz vliv komunistického dědictví, se podle mne mýlí, protože jim vlastně vůbec nejde o nic konkrétního. Kdyby se naopak zcela konkrétně zabývali systémovými problémy naší společnosti, zjistili by, že čas sám nic neznamená. Vyšetření kauzy Vladimíra Dbalého umožnil nikoli čas, který uplynul od roku 1989, nýbrž docela nahodilý nástup paní Lenky Bradáčové do funkce vrchní státní zástupkyně v Praze. Leccos o tom najdeme v 7. díle čtení z knihy pana Kedroně. Jak zajistit fungující policii a justici v zemích, kde byly tyto instituce komunisty znetvořené? Proč se v tomto ohledu všechny ty postkomunistické státy sobě tak podobají? Opravdu to nesouvisí s mafiánským principem vlády komunistů?

Na závěr musím konstatovat, že knihu pana Kedroně považuji za vynikající uctění památky 17. listopadu 1989. Zní to paradoxně? Tak především jsme chtěli, aby se nám s pádem komunismu konečně přestalo lhát o stavu naší země, zejména o jejích vážných problémech. Kniha Radka Kedroně dává mnoho příležitostí k tomu, abychom udělali dokonce krok dále a přestali si lhát v těch či oněch politologických abstraktech a zabývali se konkrétní realitou se vší její chaotičností, jejími paradoxy a absurditami.

A především abychom si uvědomili, že to, jak budou fungovat klíčové instituce státu, není věcí nějaké rozšafné debaty, kdy se občanům stále omílají hodnoty demokracie a svobody, jež v reálném mocenském uspořádání společnosti ti občané pak ovšem těžko hledají, ale akceschopnosti a profesionality, které jediné mohou dát občanům nějakou důvěru v hodnoty, o kterých slyší pořád dokola u příležitosti mnoha různých výročí.

0
Vytisknout
5112

Diskuse

Obsah vydání | 24. 11. 2020