Ruská energetická politika jako zbraň a indolence českých politiků
24. 11. 2020
čas čtení
19 minut
Motto:
Je docela výmluvné, že všichni čeští poslanci zastupující
Česko ve Sněmovně a v Evropském parlamentu, co si do CV píší, jak plynně
mluví a čtou rusky (Vojtěchem Filipem počínaje a Sašou Vondrou konče),
tak jim dělá problém zpracovat rusky psaná média do té míry, že najednou
neví nic o tom, že by Rosatom byl napojený na ruský stát a ruskou
armádu.(Albín Sybera)
Osobně mám za to, že za devótní rozhovor na Seznamu Kubátová od
Rusů ani nic nedostala, k velkejm klukům z průmyslu se bohužel takhle
chová sériově (čímž si zajišťuje exkluzitivu kontaktů - kdo by jí příště
odmítl?).
Myslím, že v téhle souvislosti je příhodné při každé
příležitosti připomínat, že Rosatom nejen že je kompletně státním
podnikem přímo kontrolovaným ruskou vládou, ale že je dokonce
exkluzivním výrobcem jaderných zbraní pro ruskou armádu - jaderných
zbraní, které v tuto chvíli míří na naše spojence a pravděpodobně i na
nás.
V příloze posílám shrnující anonymní briefing o tom, co je
Rosatom zač a jakou hraje roli v geopolitických úvahách Kremlu, který ke
mně doputoval. V něm uvedené informace jsem si zpětně rešeršoval a
všechny sedí.
Viz níže:
Ruská
energetická politika jako zbraň
Shrnutí
Ruská vláda používá obchod s
energetickými surovinami a technologiemi jako integrální součást
své geopolitické strategie. Jeho prostřednictvím posiluje svůj
vliv v dotčených zemích, prohlubuje jejich závislost na Rusku, a
v případě potřeby je dokáže změnou obchodních podmínek či
krácením dodávek vydírat. V případě jaderné energetiky je
tento aspekt přinejmenším stejně významný, jako v případě
zemního plynu. Uzavřením smlouvy o stavbě nových ruských
jaderných reaktorů v ČR by vláda umožnila výrazné posílení
ruského vlivu v zemi. Podobný projekt je navíc spojen s rizikem
nejen bezpečnostním, ale i ekonomickým.
Metody
ovlivňování
-
V
Rusku neexistuje nic jako čistě ekonomický přístup k
zahraničnímu obchodu s energetickými surovinami a technologiemi.
Případný zisk je důležitým, ale nikoliv jediným (v některých
případech ani hlavním) aspektem uzavírání předmětných
obchodních smluv. V této souvislosti můžeme rozlišit šest
základních mechanismů ovlivňování, které se v praxi prolínají
a doplňují:
-
posilování
přítomnosti a vlivu v cílové zemi,
-
korupce
a financování Kremlu nakloněných politických a ekonomických
entit podílem na zisku probíhajících projektů (ať už
otevřeným nebo skrytým)
-
zvýhodněné
ceny a podmínky pro spřátelené režimy,
-
vytváření
závislosti na dodávkách paliva a servisních službách,
-
využití
vyvolané závislosti k vytváření diplomatického nátlaku a
vydírání v otázkách, které s energetikou nesouvisejí,
-
ohrožení
energetické bezpečnosti cílové země pozastavením služeb.
-
Všechny
výše popsané způsoby Ruská federace (RF) v tomto tisíciletí v
praxi používala (viz níže).
-
Pro Českou republiku je v současnosti zvlášť důležitá první
uvedená metoda. Investice do infrastrukturních projektů jsou
typické pro posílení gravitačních sil mezi Ruskem a cílovou
zemí s úmyslem v další fázi intenzivněji ovlivňovat
její politiku napřímo. V rámci stavby jaderné elektrárny
by v České republice působily stovky až tisíce pracovníků
ruského státního podniku Rosatom, kteří by v tuzemském
prostředí navazovali pracovní a osobní kontakty, včetně
kontaktu s lidmi a informacemi, které jsou klíčové pro
ochranu strategických zájmů státu v oblasti energetiky i
bezpečnosti. S ohledem na zvláštní charakter Rosatomu (viz
níže) je takovou možnost třeba vnímat s krajními obavami.
-
Za
zmínku stojí i následující aspekt: v případě uzavření
smlouvy o stavbě nebo dokonce i financování projektu nových
jaderných reaktorů by se stalo důležitým zájmem České
republiky, aby nebyly jakkoliv posilovány ekonomické sankce proti
Rusku. Jejich rozšíření na Rosatom nebo ruské banky by totiž
mohlo vést k ohrožení či úplné likvidaci projektu, a to i
ve fázi jeho pokročilé přípravy a výstavby. Podobnou zkušenost
(včetně s ní spojeného lobbyingu části tuzemského
průmyslu za zrušení sankcí) jsme učinili již v případě
íránské JE Bušéhr. Popsaný postup by vedl k vytvoření
podstatného rozporu mezi užšími zájmy ČR a širšími zájmy
severoatlantického společenství.
Zvláštní
charakter Rosatomu - vyrábí a provozuje jaderné reaktory i atomové
zbraně
-
Společnost
Rosatom není běžnou obchodní společností. Jde o neziskový
státní podnik zřízený zákonem, který vertikálně i
horizontálně integruje ruský civilní i vojenský jaderný
sektor. Provozuje všechny ruské jaderné elektrárny a flotilu
jaderných ledoborců. Pokrývá celý palivový cyklus od těžby
uranu až po likvidaci vyhořelého paliva. Současně je výrobcem
ruských jaderných zbraní a jaderné munice a odpovídá za
související vědu a výzkum.
-
Rosatom
je financován ze státního rozpočtu. Do státního rozpočtu
naopak odevzdává svoje případné zisky.
-
Společnost
nepodléhá prakticky žádné veřejné kontrole. Ředitel Rosatomu
a členové jeho dozorčí rady jsou přímo jmenování prezidentem
RF.
-
Mezi
potenciálními dodavateli nových reaktorů pro ČR tak Rosatom
tvoří výjimku - zatímco jeho konkurenti jsou obchodními
společnostmi, jejichž hlavním účelem je dosahování zisku na
základě tržních principů (a jejich případné zneužití
jejich vládami tak bývá omezené ekonomickými parametry
konkrétních projektů), Rosatom si může, pokud dostane takové
zadání od ruské vlády, dovolit vstupovat i do obchodních
vztahů, které pro něj budou ekonomicky ztrátové, ale umožní
efektivní prosazování ruských zájmů v cílové zemi prostředky
popsanými výše.
-
Hlavním problémem však není
právní forma Rosatomu ani charakter jeho aktivit, ale fakt, že
naplňuje cíle zahraniční politiky RF, které jsou v přímém
rozporu se zájmy České republiky a jejích spojenců. Zatímco u
možného dodavatele reaktorů ze spojenecké či neutrální země
by výše popsaná koluze představovala spíše jen ekonomické a
reputační riziko, v případě Rosatomu jde především o zásadní
riziko bezpečnostní.
-
Rosatom
má aktuálně zasmluvněnou stavbu jaderných bloků ve dvou
členských zemích NATO (Maďarsku a Turecku) a jedné další
členské zemi EU (Finsku). Zatímco první dvě země se začínají
výrazně odchylovat od standardní liberální demokracie směrem k
autoritářskému státu blízkému současnému politickému
systému fungujícímu v RF (probíhající “orbánizace”, resp.
“islamizace” obou zemí), Finsko má naopak dlouholetou tradici
omezené zahraniční suverenity podmíněnou výsledkem druhé
světové války a sovětským vlivem (“finlandizace”). Ani
jeden z uvedených příkladů není pro ČR následováníhodný.
-
Rosatom
v minulosti čelil vážným finančním skandálům. V letech
2009 až 2012 firma propustila 68 vrcholových a 208 středních
manažerů kvůli jejich obvinění z korupce. V roce 2011
byl propuštěn a následně zatčen zástupce ředitele Rosatomu
Jevgenij Jevstratov kvůli zpronevěře více než 60 milionů Kč
určených na vědu a výzkum a recyklaci jaderného odpadu. Od roku
2010 je vyšetřován generální ředitel dceřiné společnosti
Rosatomu, RosRAO, a jeho podřízení, kvůli několikanásobně
předražené zakázce na kontejnery na jaderný odpad v ceně
přes 250 milionů Kč.
Možné
metody financování a provozování a jejich rizika
-
Tradiční
dodavatelský model: Rosatom pouze dodává projekt a technologii,
financování projektu i následný provoz reaktorů si zajišťuje
sám investor (v našem případě ČEZ), Příklad: Finsko. Hlavní
riziko – prodražování stavby formou vícenákladů a
prodlužování výstavby.
-
Model
Paks: Rosatom dodává projekt a technologii a zajišťuje
financování projektu, investor zajišťuje pouze provoz
dokončených reaktorů. Příklad: Paks. Hlavní riziko: stejné
jako v předchozím případě, nadto výrazné posílení
netržních (vlivových) aspektů – smlouva v tomto režimu
není výsledkem otevřené obchodní soutěže, ale mezivládní
dohody. Vyšší rizko, že projekt bude zmařen posílením
ekonomických sankcí vůči RF.
-
Model
Build-Own-Operate: V tomto modelu, který Rosatom preferuje,
zajišťuje nejen kompletní stavbu a její financování, ale i
následný provoz včetně likvidace vyhořelého paliva. Jde
vlastně o stavbu ruské jaderné elektrárny na území cílové
země. Příklad: Akkuyu. Hlavní riziko: cílová země má
minimální vliv na rozhodování o fungování strategické
energetické infrastruktury na vlastním území.
Příklady
z praxe
Jedná
se o jedinou maďarskou jadernou elektrárnu produkující již nyní
přibližně 40 % veškeré elektřiny vyráběné v Maďarsku. Ke
čtyřem sovětským reaktorům VVER 440/V213 postaveným během 80.
let budou prostřednictvím ruského vládního úvěru (80 %
potřebných financí) přidány dva VVER 1200 od Rosatomu, s
plánovaným spuštěním ve 2. polovině příští dekády. Tím se
současná produkce elektřiny v zařízení téměř zpětinásobí
(staré reaktory zůstanou v provozu i v další dekádě) a zdroj
začne jednoznačně dominovat celé maďarské energetické
soustavě.
Stavba
nových reaktorů v Paksi státní ruskou společností Rosatom je
kontroverzní z celé řady důvodů. Ruský vládní úvěr
„proteče“ přes finanční ústav Vněšekonombank, který je
terčem sankcí EU kvůli ruské invazi na Ukrajinu. Ekonomické
vyhlídky projektu Paks II jsou podle expertů velmi pochybné,
protože zahrnují potenciálně ilegální státní pomoc; projekt
navíc velmi pravděpodobně povede k výraznému zvýšení cen
elektřiny pro odběratele, aby vláda vůbec dokázala splatit ruský
úvěr. A konečně ve chvíli, kdy Evropská komise určila za
priority na trhu s energiemi transparentnost, otevřenost a férovou
konkurenci, maďarský projekt nic z toho nesplňuje – i samotné
roční náklady vynakládané ze státního rozpočtu jsou předmětem
státního tajemství. 6. prosince 2017 parlament vyjmul projekt Paks
II z pravomoci standardního jaderného dohledu a převedl jeho úkoly
přímo na Orbánovu vládu. Ruku v ruce s omezováním veřejné i
expertní kontroly nad projektem půjde významný vhled Rosatomu do
maďarského bezpečnostního systému, který je nevyhnutelným
vedlejším produktem každé takovéto investice.
Na
jaře 2018 byla v průběhu státní návštěvy Vladimíra
Putina v Turecku zahájena stavba první turecké jaderné
elektrárny Akkayu v Turecku. Jde o projekt v režimu BOO
(Build – Own – Operate), který fakticky znamená, že Rosatom
na tureckém území elektrárnu nejen postaví, ale budou ji i
vlastnit a provozovat, a vyrobenou elektřinu bude prodávat místním
odběratelům. Zajímavé je, že zahájení stavby elektrárny se
časově překrývá s dohodou o dodávkách ruského
protileteckého systému S-400 (smlouva uzavřena v prosinci
2017). Oba procesy jsou příkladem posupného sbližování Turecka
s Ruskem a jeho vzdalování dosavadním západním partnerům,
kdy stavba elektrárny mohla posloužit jako předstupeň k navázání
spolupráce i v oblasti vojenských dodávek.
Stavbu
elektrárny zajišťuje konsorcium, ve kterém Rosatom vlastní 34
procent. Podle podmínek stanovených finským parlamentem měly mít
firmy z EU v konsorciu minimálně 60 %. Vedle finských a
ruských subjektů se v konsorciu měla s podílem 9 % účastnit
i i“chorvatská” firma Migrit Energia Solarna. V roce 2015
však vyšlo najevo, že uvedená firma je jen prázdnou schránkou
vlastněná ruskou státní bankou Sberbank. Tato skutečnost vedla
k porušení zmíněných podmínek stanovených finským
parlamentem, což málem vedlo ke krachu prijektu. Nakonec však
došlo k dohodě poté, co pozici MES nahradil jiný investor.
Ukrajinská
plynová krize
Široce
známé nasazení „energetické zbraně“ reprezentuje ruský spor
s Ukrajinou po Majdanu. Poté co v Kyjevě převládla proevropská
orientace, Moskva prudce omezila dodávky zemního plynu a již v
dubnu 2014 zvedla jeho cenu o 80 %. Zpráva pro Kyjev je samozřejmě
jasná: „Neplníte
politické zadání Kremlu, využijeme své dominance na vašem
energetickém trhu. Nedostanete dost plynu a i za ten zbylý si řádně
připlatíte.“
Rusko
formou mimořádně nízkých cen ropy a plynu dotuje spřátelený
režim v Bělorusku. Cena, za kterou je plyn prodáván, je
druhá nejnižší v regionu (hned po vnitrostátní ceně plynu
v Rusku samém). V roce 2014 byla cena plynu dodávaného
Ruskem Bělorusku o 55 % nižší, než cena plynu dodávaného
Polsku.
Ruské
úsilí zbavit Ukrajinu statusu tranzitní země úzce souvisí se
zvyšováním podílu na německém plynovém trhu prostřednictvím
plynovodů Nord Stream a Nord Stream 2 vedených po dně Baltu. V
projektech jsou prostřednictvím rozvinutých obchodních kontaktů
v okolí bývalého kancléře Gerharda Schrödera zapojeni především
politici vládní středolevicové SPD, jejíž členská základna i
příjmy jinak rychle upadají. Kromě postupného vytváření
strukturálních podmínek pro nátlak na Německo (potenciální
dominance na trhu s plynem plus cenová diskriminace) tedy vzniká i
síť „Putinversteherů“
v nejvyšších
patrech německé politiky, pevně
spojená s ruskými
hospodářskými zájmy. Je nezávislá na tradiční síti tajně
placených vlivových agentů („ilegálů“) a může působit s
mnohem větší operační volností než například proruská
extrémistická strana AfD.
Energetická
politika v oficiálních dokumentech RF a v realitě
-
Rusko
nejpozději od krymské krize a zahájení války na Východní
Ukrajině naplňuje doktrínu permanentního hybridního konfliktu
se zeměmi, které čelí zájmům a cílům jeho zahraniční
politiky. Prominentní postavení mají v tomto ohledu členské
státy EU a NATO.
-
V
souvisejících veřejně dostupných strategických dokumentech
(tedy obranné strategii RF, energetické koncepci a koncepci
zahraniční politiky) bychom však zmínku o hybridních
konfliktech hledali marně. Patrně nejotevřenějším (byť značně
nekonkrétním) zdrojem informací o skutečné současné ruské
doktríně tak zůstává známý článek náčelníka generálního
štábu Valerie Gerasimova ve Vojensko-průmyslovém kurýru z roku
2013.
-
V
pracích ruských akademiků se však setkáváme s implicitním
předpokladem, že energetická politika je jedním z nástrojů
zahraniční politiky státu.
Geopolitika
jako rám ruské energetické politiky
-
Putinova
disertace „Стратегическое
планирование воспроизводства
минерально-сырьевой базы региона в
условиях формирования рыночных отношений
: Санкт-Петербург и Ленингр. обл.“
(1997), ačkoliv se týká primárně trhu energetických surovin,
začíná kapitolou věnovanou geopolitice. A geopolitika je
(především zásluhou mnohaletého působení Alexandra Dugina v
akademii generálního štábu) také základním rámcem plánování
ruské vojenské politiky.
-
Geopolitika
bývala tradičně analýzou geografických vlivů na mocenské
vztahy v mezinárodních vztazích (Encyclopaedia Britannica).
-
Rusko ve faktické „neoficiální“
státní ideologii samo sebe ztotožňuje s geopolitickým pojmem
„Heartland“ (centrální geografická oblast světa ovládající
všechny ostatní). Tento pojem zavedl britský geopolitik Halford
John Mackinder, který koncepci podrobně rozpracoval v článku
"The
Geographical Pivot of History"
(1904). Podle Mackindera je Heartland jádrem „Světového
ostrova“ (World-Island; tj. blok Evropy, Asie a Afriky). Mackinder
tehdy vymezil Heartland v zásadě jako „Ruské impérium minus
Kamčatka“.
-
Ve spise „Democratic Ideals
and Reality“ z roku 1919 se pak nachází Mackinderova formulace
donekonečna opakovaná ruskými geopolitiky: „Kdo
vládne Východní Evropě, ovládá Heartland; kdo vládne
Heartlandu, ovládá Světový ostrov; kdo vládne Světovému
ostrovu, ovládá svět.“ -
V tomto smyslu je pro Rusy geopolitika teorií ruské světovlády,
v níž zásadní role připadá ovládnutí Východní Evropy.
-
Extrémní ruský zájem o
geopolitiku, která po 2. světové válce dlouho stála spíše na
okraji zájmu teoretiků mezinárodních vztahů, lze mj. vysvětlit
jako prostředek, díky němuž lze i technologicky, ekonomicky a
sociálně zaostávající, demograficky upadající impérium,
ovšem disponující na bezkonkurenčně rozlehlém území
ohromnými surovinovými zdroji, považovat za „faktický střed
světa“. Z tohoto hlediska plní geopolitika podobnou roli pilíře
ruských imperiálních ambicí, jako pravoslavná mytologie Třetího
Říma.
-
Přinejmenším od poloviny
první dekády 21. století se ruská vojenská doktrína zaměřuje
na zapojení celého vládního aparátu a veškerých domén
mocenského soupeření do válečného úsilí. Zmíněný přístup
stojí v přímém protikladu k západnímu, jenž usiluje zejména
o získání technologických výhod v konkrétních doménách
(např. schopnost přesného konvenčního úderu z odstupu).
Zároveň způsobuje na straně západních komentátorů konfúzi,
pokud není chápáno, že Rusko pojímá válečné úsilí mnohem
šířeji, než jak je vymezují tradiční západní koncepce.
-
Ekonomická dimenze energetické
spolupráce s Ruskem tedy zachycuje pouze jeden z mnoha rozměrů
celé záležitosti. Ačkoliv také západní firmy mohou někdy
„nabalovat“ na ekonomické projekty sekundární agendu, zaprvé
tak činí jako soukromé subjekty, nikoliv jako státní instituce;
za druhé chybí koordinovaný plán vedení války proti Západu ve
všech existujících doménách, jaký nalézáme u Putinovy
administrativy usilující přinejmenším o ovládnutí celého
postsovětského prostoru a dále o rozdělení a rozbití
mezinárodních konkurentů, jaké představují Evropská unie či
Severoatlantická aliance. Již ze sovětských dob je dobře známo,
že i „nevinná“ kulturní, vědecká a sportovní výměna byla
ruskou stranou široce zneužívána k vedení zpravodajské války.
-
V současnosti principiálně
neexistuje zřejmě žádné „nevinné“ téma, kde by spolupráce
s Ruskem nebyla propletena s imperiálními ambicemi této
revizionistické mocnosti. Energetiku nevyjímaje.
-
Tvrdý nátlak na prosazení
ruské dostavby Dukovan a pokud možno i Temelína je třeba vnímat
v kontextu snah znovu ovládnout prostor Střední a Východní
Evropy.
8017
Diskuse