Jakou cestou se po prezidentských volbách vydají Spojené státy?
26. 11. 2020
/
Daniel Veselý
čas čtení
3 minuty
Tento text byl nabídnut ke zveřejnění ČRo Plus a Deníku N, nicméně
ani jedna z redakcí o něj neprojevila zájem
Výsledek
amerických prezidentských voleb mnozí vítají s očividnou úlevou, přestože
se stávající nájemník zdráhá akceptovat realitu. Uzná-li nakonec Donald Trump
volební výhru Joe Bidena, nabízí se otázka, jakou cestou se post-trumpovské Spojené
státy vydají.
Předpokládejme, že se nenaplní nejčernější scénář a zcela zjevný
pokus o puč ze strany Donalda Trumpa a jeho věrných nohsledů selže. Pokud
Donald Trump nakonec volky nevolky uzná porážku a přestane dělat obstrukce, v
lednu příštího roku se do Oválné pracovny nastěhuje dlouholetý washingtonský
insider Joe Biden.
Předčasná
radost
Nelíčená radost, která po Bidenově volební výhře zaplavila
liberální média, je poněkud zkalena skutečností, že Demokratická strana přišla
o několik míst ve Sněmovně reprezentantů a patrně nezíská ani převahu
v Senátu. Jinými slovy: Bidenova administrativa bude mít při deklarované
léčbě hluboce rozdělené Ameriky povážlivě svázané ruce nejméně po dobu dvou
let.
Špičky Demokratické strany obviňují z nepříliš uspokojivých
výsledků do Kongresu své levicové křídlo, aniž by tutéž kritiku aplikovaly samy
na sobě. Tyto peprné výtky navíc nemají žádnou oporu v realitě, neboť kandidáti
podporující univerzální zdravotní péči a zelený nový úděl slavili až na jednu
výjimku úspěch. Koneckonců státem garantovanou péči podporuje většina amerických voličů včetně
republikánů. Nadto většina amerických voličů souhlasí
s rozhodnou akcí na záchranu udržitelného klimatu.
Děsivé obavy některých českých komentátorů a politiků
z „radikální levice“ jsou naprosto liché, jelikož vliv progresivistů na
chod Demokratické strany je pramalý. Důkaz? Duo Biden-Harris si do svého
budoucího kabinetu ve velkém vybírá bývalé představitele Obamovy vlády, přičemž
někteří z těchto kandidátů u zástupců progresivního křídla dokonce
vzbuzují nevoli.
Návrat
ke statu quo
Od Bidena, jenž se dlouhá léta podílel na formování americké
politiky, rozhodně nelze čekat zásadní obrat doleva. Demokratická strana
představuje tváří v tvář Republikánské straně neautentickou opozici zcela
odtrženou od své voličské základny. Kdyby tomu tak nebylo, nově zvolený prezident
by neodmítal univerzální zdravotní péči a klíčová místa ve svém budoucím
kabinetu by obsadil zástupci progresivního křídla.
Demokraté tak opět padají do pasti, když odmítají naslouchat
progresivistům a grassroots hnutí, jimž do značné míry vděčí za volební zisky.
Mezitím Trumpovi republikáni dokázali z přetrvávající frustrace a
nespokojenosti v americké společnosti vytěžit maximum – sám Donald Trump
dokázal spoustu obyčejných lidí obalamutit tvrzením, že je jedním z nich.
Studie
z roku 2014 poukazuje na fakt, že většina Američanů má nulový či malý vliv
na chod země, přičemž zásadní rozhodnutí realizují bohaté a mocné elity.
Výzkumníci Martin Gilens a Benjamin Page považují USA za oligarchii, a nikoliv
za skutečnou demokracii. K témuž závěru dospěli i další badatelé, a dokonce
i bývalý prezident Jimmy Carter.
Již nyní je zcela jasné, že Bidenův kabinet nabízí Američanům
pouze vágní sliby o sjednocené zemi, zatímco dysfunkční politická struktura
zůstane netknuta. Přední demokraté by se nejraději vrátili do klidných vod
předtrumpovské éry. Jenže návrat tam, odkud vyhřezl toxický trumpismus není
možný a už vůbec ne žádoucí.
Jestliže se Demokratická strana nedokáže transformovat tak, aby se
vrátila ke svým kořenům, existuje reálné nebezpečí, že se za čtyři roky dostane
k moci kompetentní populista a tyran.
9290
Diskuse