Jak z dukovanské anabáze ven? Přes Nizozemsko!

28. 11. 2020 / Tomáš Korda

čas čtení 4 minuty


Situace okolo dostavby další bloků dukovanské elektrárny se dramatizuje. Rusko a Čína jsou jména zemí, okolo kterých se ta naše dukovanská šlamastyka točí.

Na jedné straně, vyjma Jižní Koreu, neexistují na světě jiné dvě země, než právě Čína a Rusko, které dokázaly od Sametové revoluce jadernou elektrárnu vůbec postavit. A to se nebavíme o tom, že tak učinily za relativně „rozumné“ peníze a v relativně „rozumném“ čase.

 

Takže pokud jako Česko máme v úmyslu jadernou elektrárnu vůbec fyzicky vytvořit, dává dobrý smysl do tendru na dukovanskou elektrárnu zahrnout právě Rusko a Čínu. Ba co víc. Spíše by dávalo smysl, abychom z tendru všechny ostatní země vyloučili, kromě Jižní Koreje, protože za poslední tři dekády se zbývající, tj. západní země zrovna neosvědčily jako důvěryhodný partner, na kterého je spolehnutí, že když slíbí, že jaderku postaví, tak také učiní.

Na druhé straně Čína a Rusko představují bezpečnostní riziko. Prý mohou ohrozit naší státní suverenitu. Abychom předčasně nepanikařili a chovali se jako vzdělaná společnost, měli bychom si toto podezření naší Bezpečnostní informační služby nejprve ověřit a zeptat se našich jaderných inženýrů. Ti totiž na rozdíl od BIS vědí, jak taková jaderná elektrárna funguje, a proto právě oni mohou určit a přesně vymezit, jakým způsobem a přes jaké technologie v jaderné elektrárně by Rusko a Čína mohly potenciálně být schopné prosazovat svůj politický vliv na naši vlast.

Abychom si vše dali do souvislostí a měřili všem zdrojům energie stejným metrem, tj. v tomto případě metrem státní suverenity, podívejme se k našim německým sousedům. Partnerem větráků a solárních papundeklů je – již zcela oficiálně – Putinův plyn. Když to přeženu, tak na rozdíl od plynu si jaderného paliva z důvodu jeho mizerně malého objemu a ceny můžeme naráz objednat tolik, aby vystačilo po celou dobu fungování Dukovan. Vzhledem k této skutečnosti považuji závislost na Putinovu uranu za méně osudovou a méně oslabující státní suverenitu než závislost na jeho plynu.

Navíc, pokud bychom se zhoupli na představě, že do tendru začleníme výhradně Čínu a Rusko a nechali je soutěžit mezi sebou, mohli bychom tímto způsobem rozkmotřit jejich vzájemné vztahy, což by pro zapadající západní země mohlo být geopoliticky výhodné. Zhruba tak to kdysi udělali Nixon s Kissingerem. Než navštívili Brežněva, vzali to oklikou přes Maa, čímž dali Sovětskému svazu najevo, že pro něho již nepředstavuje výlučného reprezentanta komunismu ve světě. Vyjednávací pozice USA se tak rázem zlepšila.

Naštěstí ale nemusíme upadající západní civilizaci zachraňovat tímto cimrmanovským způsobem, že necháme Čínu s Ruskem soutěžit o prestiž a naše peníze. Naštěstí tu je Nizozemsko a naštěstí leží na Západě. A vedle něho tu s námi stále ještě funguje ekonomický princip, kterému se říká úspory z rozsahu, princip standardizace, mechanizace práce a sériová výroba.

Aneb, co se tedy stalo v Nizozemsku? Jeho vláda oznámila, že uvažuje o výstavbě deseti jaderných elektráren. Proč se k nizozemské výzvě nepřidáme? Proč flotilu deseti nizozemských elektráren nerozšíříme o jednu českou? Nizozemci jako hlavní investor rozhodnou, kdo elektrárny postaví. Tím nás osvobodí od vypisování tendru. Naším úkolem bude dělat více méně černého pasažéra a svést se jako surfař na vlně nizozemské iniciativy.

Těch sto šedesát miliard, které chceme vynaložit na výstavbu jedné dukovanské elektrárny, budou podle všeho stěží stačit. Když ale těch samých 160 miliard vynaložíme na výstavbu té samé, ale současně také té jedenácté elektrárny v řadě, možná by za ty samé peníze – díky úsporám z rozsahu – spadla dvanáctá elektrárna Česku (a dukovanským matkám) „zadarmo“ do klína.

Anebo ještě lépe: tuto dvanáctou elektrárnu bychom měli poslat darem jako rozvojovou pomoc do Afriky, aby si tam nemysleli, že Západ znamená větrníčky v Keni, zatímco Čína s Ruskem představují přístupovou cestu k vysoce sofistikovaným jaderným technologiím.

Takto ofenzivně a konstruktivně by měl vypadat geopoliticky účinný postup Západu, který nechce zapadat ve stínu Číny a Ruska. Naopak to, čeho jsme okolo dukovanské anabáze svědky, je spíše a jen strach z potupy, že autoritáři dnes ovládají světově nejvyspělejší technologii, ke které se kdy lidstvo dopracovalo, lépe než Západ.

0
Vytisknout
5576

Diskuse

Obsah vydání | 3. 12. 2020