Vražda íránského vědce aneb Netanjahuův perský gambit?
1. 12. 2020
/
Daniel Veselý
čas čtení
3 minuty
Atentát na
předního íránského jaderného vědce Mohsena Fachrizádeha lze chápat jako
nepříliš sofistikovaný pokus o udržení nebezpečeného napětí mezi perskou velmocí a jejími
ideologickými nepřáteli v čele se Spojenými státy a Izraelem. Ačkoli
prozatím neexistuje hmatatelný důkaz, který by odhalil viníky tohoto činu,
zasvěcení pozorovatelé míní, že za Fachrizádeho vraždou stojí nejbližší
spojenec USA na Blízkém východě – Izrael.
Írán je od
roku 1979, kdy byla svržena proamerická diktatura, darebáckým státem. Postavení a působení Íránské islámské republiky na Blízkém východě je proto solí v očích amerických a izraelských
plánovačů. Režim ajatolláhů je ostře kritizován za porušování lidských práv,
nicméně tentýž metr neplatí pro věrné klienty Bílého domu v horkém regionu: Izrael, Saúdskou Arábii,
Spojené arabské emiráty, Egypt a další tyranské režimy.
Tel Aviv podle všech
indicií v minulosti
zavraždil
vícero íránských jaderných vědců ve snaze vyhrotit již tak napjaté vztahy se svou
perskou Nemesis, aniž by izraelský státní terorismus vzbudil adekvátní
pobouření v zemích západního společenství, Českou republiku nevyjímaje
(zkusme si představit to haló, kdyby íránští zabijáci usmrtili špičkového izraelského výzkumníka na domácí půdě).
Odborník na
íránsko-americké vztahy Trita Parsi soudí,
že atentát nese charakteristický podpis izraelských tajných služeb, neboť Tel
Aviv disponuje expertízou a kapacitou takový čin provést. Prakticky totéž tvrdí
americká novinářka Negar
Mortazavi. Podle listu New York
Times byl Fachrizádeh číslem
jedna na seznamu izraelské zpravodajské služby Mosad.
Možným
pachatelem je rovněž íránské exilové seskupení Lidoví
mudžahedíni (MEK) mající napojení na Izrael. Netanjahuova vláda měla navíc k Fachrizádeho usmrcení motivaci – vtáhnout Trumpův kabinet, jenž se svojí záští vůči režimu ajatolláhů
netajil od samého začátku, do války proti jejímu největšímu nepříteli.
Izraelský režim usiluje o to, aby se Bidenova vláda nevrátila
k plnění jaderné dohody s Íránem (JCPOA). Zkrátka a dobře: dodržování JCPOA ze strany USA je noční můrou pro extrémisty z Netanjahuovy vlády.
Avšak Teherán
– ať už si o jeho eskapádách a zločinech myslíme cokoliv – je zpravidla tváří v tvář
izraelským provokacím poměrně netečný. Íránští lídři si moc dobře dokážou
spočítat, že proti Izraeli a Saúdské Arábii se Spojenými státy v zádech
nemají sebemenší šanci. A na této mocenské asymetrii nic nezmění ani verbální
přestřelky zaznívající z obou znepřátelených táborů.
Koneckonců,
kdo se soudnou myslí ve vraždách prominentních badatelů nepřátelské velmoci
nespatřuje nekalé, a nadto vysoce rizikové, úmysly? Írán navzdory siláckým gestům a hrozbám v rámci JCPOA
zredukoval svůj civilní jaderný program o 80
procent, aby za to byl o pár let později potrestán bezprecedentními
sankcemi Trumpova Bílého domu. Jaderná dohoda velmocí s Íránem přitom
představovala zásadní bezpečnostní pilíř na Blízkém východě.
Ať tak či
onak; horečné úsilí Netanjahuovy vlády vyvolat na poslední chvíli – dokud ještě v Oválné
pracovně úřaduje proizraelský entuziasta – kýženou vojenskou konfrontaci s Íránem,
se prozatím míjí účinkem, třebaže Teherán
slibuje
odvetu. Jedno je však jisté: nastupující americká administrativa bude jen s obtížemi
navazovat na diplomatické snahy Obamova kabinetu, který nakonec pochopil, že ratifikací JCPOA
může umenšit riziko dalšího katastrofálního konfliktu na Blízkém východě.
8519
Diskuse