Ještě k té nedělní demonstraci
16. 11. 2026 / Radek Kubala
čas čtení
9 minut
Stala se mi ta (ne)milá věc, že jsem článkem o včerejší Letné bodnul do vosího hnízda a promluvil i do jiných prostředí než obvykle. Se zájmem jsem si přečetl různé komentáře, které ten článek vyvolal a jelikož nechci (a nemám čas) odpovídat všem zvlášť, tak tu ještě sepíšu pár myšlenek a odpovědí na rozličné reakce (všechny kromě osobních útoků, na ty nereaguju z principu).
0,5. Před závorku chci vytknout, že celkem dlouhodobě obdivuju logistické a mobilizační schopnosti Chvilek, protože takový skill uspořádat takhle velkou akci u nás asi nikdo jiný nemá. Stejně tak se má hodně iniciativ a hnutí u nás co učit z jejich schopnosti vytvářet lokální sítě a dlouhodobě udržovat funkční regionální struktury. Ostatně každému, kdo tu o něco usiluje a ptá se mě na názor jak to dělat říkám, aby se tím inspiroval.
1. Můj text obsahuje dvě věty, které jsou fakticky nesprávně. Minář si nepopletl to co dělá Havlův zelinář v Moci bezmocných. Ta chyba vznikla při editaci textu a způsobil jsem si ji sám nedbalou kontrolou finálního textu a omlouvám se za ní. Vyjma těch dvou vět ale všechno platí, Minář úplně minul ducha té eseje a kompletně nepochopil co Havel reálně navrhoval dělat. Ostatně se v té eseji Havel odkazuje na tehdy jednoho z nejradikálnějších ekologů Edwarda Goldsmithe, ta esej se otevřeně staví proti ekonomickému růstu a navrhuje nějakou (hodně vágní) podobu post-demokracie, která ze všeho nejvíc připomíná post-anarchisticé strategie. Ale to už je takové intelektuální tlachání, které ani není předmětem toho textu.
2. Úspěchy sociálních hnutí se neměří tím kolik lidí dokáží zmobilizovat nebo jak je obecně populární, ale jestli jsou schopné dosahovat svých cílů. V proti-uhelném hnutí jsme používali pro společnost často nepřijatelné taktiky, ale byli jsme schopní dosahovat dílčích výsledků (zejména díky kombinaci různorodých taktik). Alterglobalizační hnutí z přelomu tisíciletí, které taky většinu společnosti dost pobuřovalo, nedokázalo naplňovat krátkodobé (zastavit průběhy jednání velkých finančních institucí) a dlouhodobé cíle (změnu systému), ale zvládlo naplnit střednědobý cíl (výrazně omezit vliv organizací jako MMF, WHO a Světová banka nad společností). Martin Luther King měl společenský disapproval rate kolem 75 procent ještě měsíc před svou smrtí, a dneska je ikonizován jako ukázkový občanský aktivista.
Dosahuje MCH svých cílů? Těžko říct. U klíčových parlamentních voleb se to ještě nepovedlo. Když vyhrála volby opozice, propadlo milion hlasů a na počet voličů tak Babišův tábor fakticky vyhrál. Kdybychom měli práh pro vstup do Sněmovny 4,5 procenta, tak Babiš kroutí třetí premiérské období v řadě. Křišťálovou kouli samozřejmě nemám, ale dejme tomu, že tentokrát to už konečně dopadne (dva trendy jak je možné toho dosáhnout popisuju v článku). A co bude potom?
S MCH sdílím jeden cíl, a to je potřeba zbavit tuhle zemi krajně pravicových autoritářů v čele s Babišem. Všechno ale co jsem kdy v posledních 11 letech udělal nebo napsal bylo ve prospěch sociálně-ekologické transformace, bez které se nám tady jednak rozpadne sociální smír (to už se děje, těží z toho hnědá strana) a taky i zkolabují klíčové světové ekosystémy. Z toho ohledu třeba jako vítězství nevnímám návrat ODS k moci, protože je je s touhle nutností zatáhnout za ruční brzdu v rozporu. Ostatně jejich politika škrtů tady Babiše v první řadě stvořila (a je to ta politika, vůči které se dneska po světě lidi bouří, nejen ve Francii a Španělsku). Klást proto moci jako požadavek mluvte s námi a neprosazujte věci silovým způsobem k nějaké klíčové změně ani vést nemůže. Ale MCH takové požadavky klade, protože jiný cíl než porazit Babiše si cíleně neklade, protože programové otázky můžou štěpit mobilizaci. Já ale nechci, aby se na mě Babiš nebo Fiala usmívali a vysvětlovali mi proč legalizují švarcsystém a snižují miliardářům daně. Já chci, ať jdou oba do prdele
3. "Klidná síla je naše zbraň jako v 89!" No není. Jednak to tvrzení odporuje veškeré historii sociálních hnutí, zároveň ale není pravdivé ani fakticky. Už proto, že jít protestovat v 89 byla sama o sobě neposlušnost a projev neklidné síly (proto je tam taky policie mlátila). Ale celkově dějiny rozpadu Sovětského svazu jsou plné jednotlivých kroků neposlušnosti a neklidné síly. V Polsku jedním z klíčových impulzů změn byla událost, kdy dělníci v Gdaňsku odmítli vykládat komponenty na stavbu první polské jaderné elektrárny (obecně jestli je něco v našich končinách fakt zdroj inspirace, je to historie polského demokratického hnutí). Jestli dneska někdo tvrdí, že klidná síla mění společnost k lepšímu, měl by vysvětlit, proč v klíčových sociálních parametrech (výška mezd, procento výplaty které dáme za bydlení a další pro člověka klíčové věci, kupní síla, důchody, množství času stráveného v práci, procento lidí pracujících na švarcsystém) jsme pozadu oproti zemím, kde se lidi (neklidně) bouří.
4. "A kolik lidí dokážeš do ulic dostat ty a ta tvoje levice". Málo, zoufale málo. Jednou z příčin současného stavu je kolaps politické levice, která se (skrze SocDem a KSČM) v klíčový moment rozhodla pro spolupráci se svým úhlavním nepřítelem z řad oligarchie (Babišem) a jako cestu ven se v zoufalství rozhodla jít cestou nahnědlého seskupení Stačilo! (ostatně v tomhle mám čisté ruce, že je to nesmysl jsem osobně říkal Maláčové i Zaorálkovi. Ale oni do toho fakt chtěli za každou cenu až po kotníky). Vyhrabat se z tohle bahna trvá dlouho, občas mám pocit, že aspoň už vystrkujeme prsty ven, ale ta díra je fakt hluboká. Jestli má někdo pocit, že nemáme právo na to vést kritiku, když nejsme schopní velkých mobilizací, tak to jako názor respektuji (i když s ním nesouhlasím).
5. "A co když to MCH postupně eskaluje až ke generální stávce." Ne, to fakt ne. Generální stávku (nebo obecně jakoukoliv) může vyhlašovat někdo, kdo má na svojí straně pracující a to zejména v průmyslu, kterých v České republice pořád je většina. Tyhle lidi na svojí straně MCH nemá, mimo jiné právě proto, že jejich boje cíleně nevede. A ano, i to je důvod, proč dneska první letenský požadavek MCH (zastavit zrušení koncesinářských poplatků) nemá společenskou většinu.
Druhá věc je v jakém stavu jsou tuzemské odbory a čeho jsou v současnosti schopné (a kolik prodloužených ruk v nich Babiš má). Ale i na tom se já (a mnoho lidí kolem mě víc než já) snažíme pracovat. Trvá to a bude podobně dlouho jako snaha vůbec tady obnovit nějakou smysluplnou levici. Nicméně třeba kampaň Nechci Ičo je jedna z pozitivních vlaštovek, která ukazuje, že i ta práce na obnově síly odborů se někde objevuje. Stejně tak i fakt, že jednu frontu boje proti snahám ovládnout veřejnoprávní média vedou odbory OS Media, které mají dost konkrétní požadavky a staví tu otázku do světla zaměstnaneckých práv a obav z vyhazovů.
6. Ten můj text prý působí arogantně, nabubřele a útočně. Chápu, byl psán za tepla a ještě v emocích. Ale asi ani s odstupem bych ho nepsal nijak zásadně jinak. Doporučuji si někdy přečíst jak o sobě kdysi v publicistických textech psávali Peroutka, Fučík, Šalda nebo Vančura. Já jsem oproti nim ještě extrémně mírnej
A stejně tak jsem nikdy po nikom nepožadoval umírněnost vůči mě (nám), taky jsem se jí dočkal málokdy.
7. "Tak vymysli lepší strategii ty chytroprde". Snažíme se (a lidi v mém okolí často ještě mnohem víc). Napsali jsme o tom spoustu slov a spoustu toho i udělali. Udělali jsme spoustu chyb a spoustu jich ještě uděláme. Jen některé věci potřebují čas. Chápu ale, že to někdo kdo mě nezná vnímá tak, že řešení nenabízím a jenom pindám. Nikomu ten názor neberu a respektuju to.
8. Jestli chcete vědět co se v téhle zemi reálně děje a co se s tím dá dělat, přečtěte si co dneska vydal PAQ Research k tomu jak jsou u nás nastavené daně, které nepoměrně víc zatěžují práci (a tedy pracující) oproti kapitálu a majetku. Jakákoliv debata co dělat do budoucna začíná u téhle analýzy (dávám do komentářů). To vám ale na Letné neřeknou
84
Diskuse