Čaulidi a gurumára v budelípu

20. 11. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Preference vládního ANO navzdory neuvěřitelným přehmatům během druhé vlny pandemie klesají pomaleji, než někteří čekali. Přesto je pokles znatelný - avšak ještě znatelnějším se jeví propad praktického volebního potenciálu.


Stručně řečeno, dochází k "paroubkizaci" ANO. Strana se místo programu a strategie zmítá v chaotických výkyvech podle úplně nejnovějších průzkumů, zatímco ze stále deficitnější státní kasy rozdává, co tam už brzy nebude k nalezení. Po dalších parlamentních volbách téměř jistě vypadne ze sněmovny otevřeně koaliční ČSSD (jejíž předseda Hamáček v noci na dnešek utrpěl rozhodující porážku při hlasování o rušení tzv. superhrubé mzdy), zatímco skrytě koaliční komunisté, u nichž lze očekávat nástup stalinistického Skálova křídla do vedení, zrychlí svůj propad voličské podpory a možná po cestě do propadliště i předeženou Lidový dům. Zůstane pak jediný myslitelný partner, v současnosti skrytě koaliční Okamurova ultrapravicová SPD. Pokud s ní však Babiš půjde do vlády a přijme některé z jejích požadavků, na nějaké eurodotace a vážnost v Bruselu může definitivně zapomenout. Stane se z něj bez jakýchkoliv pochyb evropský vyvrhel.

Jistě, při hlasování o rozpočtu a snižování daní opět vidíme, že formálně opoziční ODS fakticky podporuje Babiše - podobně jako v kauze regulace exekučního byznysu. Někdo by si díky takovému zcela nedůslednému postoji občanských demokratů mohl myslet, že Babišovi nakonec skočí do náruče nakrucující se ptákostrana - nehledě na hrátky ohledně integrace pravice, které jinak předvádí. Vedení strany však při vší nečitelnosti a rozporuplnosti ví, že otevřená koalice s ANO pro ně naprosto nepřichází v úvahu, protože by kvůli ní po čase skončili podobně uboze jako socdem. Oposmlouvy a špinavé obchody, to rozhodně ANO. Otevřenou koalici však nečekejme.

***

Stejně jako Trumpovi příznivci v USA, také česká voličská základna populistů si kolektivně hojí chabé sebevědomí identifikací s "velkolepým" vůdcem, který však ve skutečnosti představuje jen bezobsažný marketingový produkt.

Prakticky důležitější než vztah k milovanému vůdci, který reálně funguje pouze coby věšák na fiktivně připisované vlastnosti, je vztah manipulovaných a manipulátora, čaulidí a gurumáry. Čaulidi si rádi připlatí za iluzi zajištěné budoucnosti, která nikdy nepřijde, a chtějí být klamáni. Tuto jejich masochistickou potřebu gurumára s velkou radostí uspokojuje. Vztah funguje, dokud z něj obě strany v uspokojivé míře získávají to, na čem jim opravdu záleží. - A dokud je ve státní kase ještě alespoň něco. 

Až iluze budelípu s dalšími a dalšími manažerskými kiksy a vyprazdňující se státní kasou vybledne natolik, že se i zapřisáhlí kobliháři začnou ohlížet po novém a přesvědčivějším produktu, také gurumára začne být se svou částí vzájemného vztahu nespokojen. Pocit moci vyprchá. Přijde čas odejít jinam, dělat něco jiného, s lepšími vyhlídkami do budoucna. Za více peněz. 

Něco nadějnějšího než vyčichlý a ošuntělý budelíp.

0
Vytisknout
8163

Diskuse

Obsah vydání | 24. 11. 2020