Protesty za Uralem ukazují unikátní rysy ruského imperialismu

27. 7. 2020

V roce 1991 Moskva umožnila odtržení etnicky odlišné periferie, ale nikoliv té etnicky podobné. Proto čelí přesně opačnému historickému vývoji než evropské mocnosti, které nejprve ztratily etnicky podobné kolonie a ty ostatní držely silou po mnohem delší dobu, napsal Vladislav Inozemcev.

To co ekonomové označují za ruskou "imperiální past" odráží zmíněný vývoj a je to dobře patrné, když srovnáme dnešní Moskvu s Londýnem minulosti. Britové například připustili nezávislost etnicky podobných severoamerických kolonií, Austrálie a Nového Zélandu dlouho předtím, než ustoupili Indům nebo Afričanům.

Rusko bylo před třiceti elity nuceno vzdát se velké části etnicky odlišné periferie, ačkoliv ani zdaleka nebylo připraveno. A nyní je konfrontováno s požadavkem etnicky podobné periferie, které je ochotno přijmout ještě méně.

Také to má své kořeny ve specifických rysech ruské historie. Na rozdíl od evropských impérií Rusko nevzniklo ani tak jako jednota metropolitního centra s územími, které kolonizovalo, ale spíše expanzí jediného státu.

Od 16. století Moskvy vládla koloniálnímu impériu, ale považovala je celé za jednu velkou metropolitní oblast. Do velké míry vládlo centrum etnicky podobným oblastem východně od Uralu stejným způsobem jako etnicky odlišným ve Střední Asii, na Kavkaze či na Západě.

To nemuselo přinášet problémy, až na jednu věc. Centrum využívalo periferii, ruskou stejně jako neruskou, ale tvrdilo přitom, periferie a zejména její ruská část jsou sice součástí celé země, ale nezasluhují rovné zacházení.

Pokud jsou nerovnosti mezi centrem a periferií tak velké jako v současném Rusku, etnická příbuznost nemusí udržet věci pohromadě. To se Britové naučili koncem 18. a začátkem 19. století. Jenže Moskva dosud není připravena přijmout podobnou lekci. Nicméně 21. století není stoletím impérií - všechna jsou pryč, až na to ruské. A jeho etnicky příbuzná periferie se právě staví proti centru podobně, jako etnicky odlišná v letech 1917 a 1991.

Pokud se ale Rusko nezmění ve skutečnou federaci, nedokáže dál udržet svou jednotu. Ačkoliv předchozí snahy selhaly a současná situace není příznivá, nicméně pokud ke skutečné federalizaci nedojde, rozpad je nevyhnutelný.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
3226

Diskuse

Obsah vydání | 4. 8. 2020