Ve jménu konstrukce národa (a jeho vládnoucích elit) si tenhle vir a hranice ještě ponecháme

29. 5. 2020 / Albín Sybera

čas čtení 4 minuty

 

Babišovo Česko se stále více soustřeďuje na posilování národnostních mýtů nejenom na úrovni politických prohlášení, ale i na úrovni běžné administrativy.

S postupným rozvolňováním některých opatření zamezujících šíření viru Covid-19 zjišťují rodiny mnoha Čechů žijících po Evropě podmínky, za jakých mohou navštívit své rodiče, sourozence, prarodiče a další příbuzné v ČR. Mezi ně patří těžko uvěřitelné paradoxy, kdy jsou rodiny tříděny na základě příslušnosti k českému státu.

Tedy, že Česko manželům, manželkám, kteří jsou jiné evropské národnosti (unijní, anebo neunijní) než jejich protějšky a děti, a nemají české občanství, vstup na své území nepovoluje.


 

Ačkoliv jsou tedy členové jedné rodiny a jedné domácnosti ze zdravotního hlediska naprosto stejně rizikovým návštěvníkem, či návštěvnicí Česka, tak na vstup nemají nárok, anebo pouze za rozdílných podmínek, protože nejsou českými občany jako zbytek jejich vlastních rodin.

Síla představ o hranicích a národech je dlouhodobě volebním artiklem, který láká nejenom Babišovo ANO, ale také SPD, KSČM a Janem Hamáčkem nahnědlou ČSSD. Tedy hlasovací mašinérii, která drží Andreje Babiše u moci a s tím i záměry a vize nejenom jeho, ale také jeho spojenců, jako je zvolení nových členů Rady České televize.

Ačkoliv byla volba tajná, tak z vyjádření opozičních politiků vyplývá, že hlasy ve prospěch Xavera Veselého a Lipovské pocházely z řad poslanců ANO, KSČM, SPD a Trikolóry.

Asi dodnes nejvýznamnější efekt druhé světové války, projekt sjednocené Evropy, se tak prostřednictvím hraničních kontrol stává nástrojem populisticko-nacionalistické politiky nejenom Viktora Orbána, ale i politiků se zdánlivě nižšími nacionalistickými zásluhami, jako je například právě Čechoslovák Andrej Babiš.

Jak si všímá profesor unijního práva při Vysoké obchodní škole v Paříži Alberto Alemanno v Guardianu, tak nesoulad při překračování hranic mezi jednotlivými unijními státy je vysoce diskriminační. „Občané EU mají právo na stejné zacházení před zákonem“, zatímco v praxi jednotlivé členské státy občany některých zemí diskriminují na úkor jiných.

Dochází přitom k paradoxním situacím jako například v Dánsku, které otevřelo hranice s Německem, ale ne se Švédskem, přestože region v jižním Švédsku, který s Dánskem spojuje Øresundský most, má nižší míru nákazy než protilehlý region v Dánsku.

Uzavření hranic plní podobnou úlohu jako uzavření obce, či okresu, ve kterém se nachází ohnisko nákazy. Není náhodou, že na „své“ hranice jsou háklivější politici, kteří se nachází v konfliktu s EU kvůli zneužívání unijních dotací jako Viktor Orbán, či Andrej Babiš, anebo mají na očerňování EU postavenou politickou agendu, jako třeba Boris Johnson.

Přitom právě třeba srovnání Česka a Velké Británie ukazuje, že šíření Covid-19 zamezují především přísné restrikce udržující obyvatelstvo v místě, kde se nachází. Tedy mj. i to, že pohyb osob mezi Ústí nad Labem a Prahou je obdobně rizikový jako pohyb osob mezi Ústí nad Labem a Drážďanami.

Navíc od počátku opatření nadále fungoval nezbytný pohyb zboží po EU, nad kterým se Andrej Babiš, jehož svěřenecký fond vlastní významnou dopravní firmu Agrotec, nepozastavuje. V případě pohybu zboží nevíme, zda primární motivací Andreje Babiše je hospodářství Česka, hospodaření Agrotecu, anebo obojí ve stejné míře.

V případě restrikcí hranic a určování, kdo z rodiny může za příbuznými na základě státní příslušnosti, ale můžeme hovořit o dalším článku narativu o obraně „silného Česka“, který se s větší, či menší intenzitou plíživě projevuje od Babišova odsouzení auditů EU a jeho snahy profilovat se jako oběť štvavé kampaně.

Opět přitom platí, že se nejedná jenom o vítaný narativ pro Andreje Babiše a jeho problémy s unijními dotacemi. Do výkladní skříně prázdných témat se výborně hodí i hlasovací mašinérii jeho souputníků Hamáčkovou ČSSD počínaje, a Okamurovou SPD konče.

Navíc ve srovnání s otázkou energetické soběstačnosti a dostavby Dukovan je Babiš a jeho Čapí hnízdo přinejlepším opravdu jenom strašákem do zelí odhánějícím pozornost od témat, která určují další budoucnost ČR.

0
Vytisknout
8070

Diskuse

Obsah vydání | 1. 6. 2020