Proč bychom se měli obávat pohraničních srážek mezi Čínou a Indií

29. 5. 2020

čas čtení 7 minut
Před třemi dekádami se obě země dohodly, že nebudou bojovat. Ale Peking je nyní mnohem silnější, napsali Sumit Ganguly a Manjeet S. Pardesi.


Napětí mezi Indií a Čínou není nic nového. Obě země, které sdílejí nejdelší nevyznačenou hranici na světě, v roce 1962 vybojovaly plnohodnotnou válku a od té doby několik pohraničních potyček. Od roku 1975 nebyla přes společnou hranici vypálena žádná kulka. Od té doby existoval široký konsensus na tom, že širší čínsko-indické boje jsou nepravděpodobné a střety představují bouři ve sklenici vody. Nedávné události nicméně naznačují, že eskalace je vysoce pravděpodobná. Obě strany posilují svou již tak podstatnou vojenskou přítomnost kolem hranice. A déle jak dekádu čínská armáda testuje indickou vojenskou připravenost a politické odhodlání v několika strategických oblastech. Mír už nadále nelze považovat za zaručený.

K nejnovějším střetům došlo počátkem měsíce. 5. května se indičtí a čínští vojáci střetli nedaleko jezera Pangong Tso v Ladaku. Má se za to, že k potyčce došlo, protože čínská armáda měla námitky vůči indickým vojenským hlídkám v oblasti. Většina potyček zřejmě vzešla z odlišných názorů na takzvanou Linii skutečné kontroly - faktickou mezinárodní hranici. A pak 9. května ve výšce 4,5 km si v regionu Naku La poblíž Tibetu vojáci obou stran vyměnili rány a vrhali po sobě kameny, většinou ve snaze dosáhnout odchodu indických jednotek z oblastí, kde hlídkovaly. Zbraně použity nebyly, ale několik desítek vojáků bylo zraněno, včetně vysoce postaveného indického důstojníka, který musel být letecky přepraven do nemocnice.

Po dlouhém období relativního klidu opět došlo na militarizované incidenty. Podle indické vlády čínské ozbrojené síly v letech 2016-2018 pronikly na indické území 1 025 x. Vzhledem k tomu, že vzájemná hranice zůstává bez demarkace, takové pronikání zřejmě vychází z různých percepcí Pekingu a Nového Dillí ohledně rozsahu jejich území.

V roce 2017, když indické a čínské jednotky dva měsíce stály proti sobě v Doklamu, na nějž si dělá nárok Bhútán a Čína, vážný vojenský střet zůstával vzdálenou možností. I když tato konkrétní krize opadla, je zřejmě vhodné vnímat ji nikoliv jako úchylku od normálu, ale jako součást nové fáze vzájemných vztahů. Stará fáze se vztahuje k roku 1988, kdy po vojenském střetu mezi Indií a Čínou v údolí Sumdorong Ču ve státě Arunáčalpradéš indický premiér Radžív Gándhí navštívil svůj protějšek Tenga Siao-pchinga v Pekingu. Lídři se dohodli na ustavení vztahů orientovaných do budoucnosti, i když důležitá témata jako pohraniční spory byly dočasně odsunuty stranou. Důvod tohoto pragmatismu vyrůstal z ekonomických a strategických faktorů: Obě země potřebovaly stabilní vnější prostředí k prosazení domácího ekonomického rozvoje. V Číně již dekádu probíhaly dramatické ekonomické reformy, zatímco Gándhího Indie se vydala podobnou cestou, i když váhavě. Po dlouhém období relativního klidu ale opět došlo na militarizované pohraniční incidenty.

Kompromisu z roku 1988 napomohlo částečně indické mlčení k událostem v Tibetu a byl postaven na faktu, že obě země si byly na světové scéně takřka rovny. Podle Světové banky dosahoval hrubý národní produkt Indie 297 miliard dolarů ve srovnání s čínskými 312 miliardami, zatímco indické vojenské výdaje činily 10,6 miliard a velmi se blížily čínské alokaci 11,4 miliard dolarů.

Materiální rovnováha sil se od té doby dramaticky změnila. V roce 2018 čínské HDP v rozsahu 13,6 bilionů dolarů bylo více než pětinásobkem indických 2,7 bilionu. Podobně Čína v roce 2019 utratila za zbrojení 261,1 miliardy dolarů, takřka čtyřikrát více než indických 71,1 miliard. I když se Indie v posledních třech dekádách jako ekonomika a globální mocnost dočkala vzestupu, její relativní síla ve srovnání s Čínou ve skutečnosti poklesla.

Čína a Indie se nacházejí v "mimořádně složitých vztazích", uvádí indický ministr zahraničí Subrahmanjám Džajšankar. Kromě pohraničních sporů klíčová témata vzájemné rivality zahrnují Tibet, sílící čínsko-pákistánské partnerství a překrývající se sféry vlivu v Asii.

Materiální možnosti Číny a Indie jsou v pohybu; Čína dál posiluje svou převahu, ačkoliv se Nové Dillí snaží přidat. Podle Světové banky Indie mezi lety 2014-2018 pravidelně zaznamenávala vyšší tempa růstu než Čína. I když dlouhodobý ekonomický dopad koronavirové pandemie zůstává nejasný, menší indická ekonomika a marginálně vyšší míry růstu znamenají, že existuje potenciál snížit mocenské zaostávání - přinejmenším v dlouhodobém výhledu. Jinak řečeno, Indie zůstává jedinou významnější mocností, která ve vztahu k Číně zaznamenává vzestup - i když Čína roste rychleji než další významné mocnosti jako Japonsko a USA.

Kromě toho Indie také buduje silná strategická partnerství s dalšími rivaly Číny, zejména se Spojenými státy a Japonskem. Mezitím sílící Čína stabilizovala severní hranici s Ruskem a pracuje na podkopání amerického primátu ve Východní Asii modernizací ozbrojených sil a budováním ostrovů. To v zásadě ponechává nevyřešený pouze jediný pohraniční spor: Čínsko-indickou hranici. Sotva překvapí, že na této frontě Peking opakovaně vyvíjí tlak. Tento trend zřejmě bude pokračovat.

Čína bude ve stále míře považovat Indii za impertinentního rivala neochotného vyřešit pohraniční neshody za podmínek příznivých pro Peking. Probíhající fragmentace světového obchodního systému a trend růstu nacionalismu přinese další zkoušky čínsko-indických vztahů, protože obchodní jednání se zřejmě stanou komplikovanějšími. S ohledem na to, že Peking považuje Nové Dillí za hlavní překážku uskutečnění svých ambic ohledně ovládnutí Asie, násilnější střet na špatně demarkované čínsko-indické hranici je velmi pravděpodobný. Dokud se Čína nestane dominantní mocností v Jižní Asii (a Indickém oceáně), zřejmě zůstane regionální mocností Východní Asie. Jinak řečeno, čínská snaha o panasijskou nadvládu zesílí stávající čínsko-indickou rivalitu, zatímco Indie sama usiluje o primát - i když ne o hegemonii - v Jižní Asii.

Aby se Indie vyhnula konfliktu, bude muset sledovat mnohostrannou strategii, která obsáhne i kooperativní prvky jako summitovou diplomacii a spolu práci v mezinárodních institucích jako Šanghajská organizace pro spolupráci, Nová rozvojová banka a Asijská infrastrukturní kooperativní banka. Ale i když tyto kooperativní podniky mohou podvázat další pohraniční násilí, neodstraní klíčové problémy čínsko-indických vztahů. Pokud Indie neučiní významné územní ústupky, může ohledně odstranění zdrojů rivality udělat jen málo.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9062

Diskuse

Obsah vydání | 2. 6. 2020