Mohla by až polovina osob nakažených koronavirem o tom vůbec nemít tušení?

1. 6. 2020

čas čtení 6 minut


Studie potvrzují, že mnoho lidí nemá vůbec žádné příznaky, a proto jsou roušky a sledování kontaktů nakažených nesmírně důležité


Když v polovině března kriticky onemocněm manžel Noopur Rajeové koronavirem, ona sama neměla tušení, že je virem také nakažena.

Rajeová je onkoložkou v Bostonu v tamější všeobecné nemocnici. Pečovala o svého nemocného manžela týden, než ho musela odvézt na pohotovost s trvalou vysokou horečkou. Poté, co sama podstoupila diagnostický test PCR - který zjišťuje stopy DNA viru Sars-CoV-2 ve slinách - byla ohromena, že její test byl pozitivní.

 

"Můj manžel byl vážně nemocný," vysvětluje. "Byl na jednotce intenzivní péče den a v nemocnici 10 dnů. Ale i když jsem byla také nakažena, neměla jsem vůbec žádné příznaky. Naprosto netuším, proč mé tělo reagovalo tak odlišně."

Trvalo dva měsíce, jež se manžel Rajeové uzdravil. Z testů opakovaných každých pět dnů vyplynulo, že Rajeová zůstala nakažená po celou tuto dobu, i když neměla vůbec žádné příznaky. Vlastně bylo nepřekvapivé, že virus přežíval v jejím těle tak dlouho, protože její organismus nezmobilizoval proti infekci vůbec žádnou zjistitelnou obranu.

Když tento měsíc u Rajeové i u jejího manžela dělali testy na protilátky, manžel měl vysokou míru protilátek proti koronaviru, zatímco Rajeová neměla vůbec žádnou reakci. Je to něco, čemu vůbec nerozumí.

"Je to ohromující," říká. "Někteří lidé jsou tím virem skrznaskrz kolonizovaní a nemají vůbec žádné příznaky, zatímco jiní velmi vážně onemocní. Myslím, že to má něco společného s rozdíly v regulaci imunity, ale zatím jsme nepřišli na to, jak přesně se to děje."

Z epidemiologických studií nyní vyplývá, že počet lidí, kteří jsou nositeli infekce a šíří ji, přestože nemají vůbec žádné příznaky, je větší, než se původně usuzovalo. Vědci jsou přesvědčeni, že tito lidé způsobili rozšíření koronavirové infekce v pečovatelských domovech a jsou velmi důležití při debatě ohledně nošení roušek, v situaci, kdy se zdravotníci snaží zabránit novým vlnám infekce po otevírání zemí.

Vědomí, že asymptomatičtí lidé mohou šířit infekci, není úplně překvapivé. Na začátku 20. století existoval slavný případ "Tyfusové Mary", kuchařky, která nakazila v různých domácnostech v USA tyfem 53 lidí navzdory tomu, že neměla sama vůbec žádné příznaky této nemoci. Všechny bakteriální, virové i parazitické infekce mají určité množství asymptomatických nositelů. Z výzkumu vyplývá, že v každou chvíli je každý z nás nakažen osmi až dvanácti viry, a přesto nemáme žádné příznaky.

Z hlediska mikrobu to dává dokonalý evoluční smysl. "Způsobit, že jsou lidé infekční, ale ne nemocní, je pro každý virus či bakterii vynikajícím způsobem jak se rozšířit po celé populaci," vysvětluje Rein Houben, vědec v oboru infekčních chorob na London School of Hygiene and Tropical Medicine.

Avšak když byl COVID-19 na začátku roku identifikován, mnoho veřejných zdravotníků si neuvědomilo hrozbu, která spočívá v asymptomatickém šíření. Bylo to většinou proto, že pracovali na základě modelů založených na chřipce, kde podle odhadů je jen asi 5 procent lidí asymptomatických. Proto vznikly rozsáhlé diagnostické testovací režimy pro asymptomatické případy COVIDU-19 až příliš pozdě.

Z jedné studie v italském městečku Vo vyplynulo, že 43 procent tam nakažených osob bylo bezpříznakových, a z původních zpráv amerického Centra pro zvládání nemocí (CDC) vyšlo najevo, že z nakažených vojáků na letadlové lodi Theodore Roosevelt bylo až 58 procent případů asymptomatických. 48 procent z 1046 nakažených osob na letadlové lodi Charles de Gaulle bylo bezpříznakových, ze 712 osob nakažených koronavirem na zábavní lodi Diamond Princess jich bylo 46 asymptomaptických.

"Z téměř všech důkazů vyplývá, že nákaz bez příznaků je asi 40 procent. Ta míra se také liší věkem. Téměř všechny nakažené děti zůstávají bez příznaků, zatímco u starých lidí je tomu obráceně."

Houben poukazuje na to, že vzhledem k tomu, že většina asymptomatických nakažených nemá vůbec tušení, že jsou nakaženi, nejsou v karanténě a ze studií vyplývá, že právě toto vedlo k obrovskému rozšíření nákazy koronavirem v pečovatelských domovech a v ubytovnách pro bezdomovce. Je nesmírně důležité, aby v takovýchto uzavřených prostředích, stejně jako ve věznicích a v psychiatrických ústavech, byli všichni pravidelně testováni.

"Je zjevné, že naprosto nemůžeme spoléhat na karanténu jen symptomatických případů nákazy," zdůrazňuje.

Je také nesmírně důležité, aby lidi i nadále nosili roušky v uzavřených prostorách, jako jsou nádraží, vlaky, vozy metra, autobusy či tramvaje, kde je nesmírně obtížné dodržovat dvoumetrový odstup, který je klíčový pro to, aby kapénky vycházející lidem z úst při dýchání měly možnost padnout na zem, než nakazí druhé lidi.

Rouška sice nechrání jejího nositele, ale podstatnou měrou omezuje šíření částic viru na lidi, kteří jsou kolem, v uzavřeném prostředí. Roušky se také musejí dezinfikovat. Po příchodu do práce musíte roušku okamžitě dát do igelitového pytlíku a umýt si ruce. Po návratu domů je nutno roušku okamžitě vyprat v pračce s programem 60 stupňů Celsia - a umýt si ruce.

Pro Rajeovou bude mít porozumění tomu, proč asymptomatičtí pacienti jako ona takto reagují na koronavirus, životně důležité dopady v nadcházejících měsících pro nás pro všechny, například v tom, jestli se ukáže, že vakcíny budou účinné.

"Velkou otázkou, po mé zkušenosti, je, zda bude vakcína opravdu účinná u všech lidí," říká. Účelem vakcíny je vyvolat imunitní reakci, která vás ochrání. Ale jestliže asymptomatičtí lidé nemají na ten virus normální reakci vzniku protilátek, co to znamená? Protože právě tito lidé jsou vektory a nositeli tohoto viru. Myslím, že nemůžeme zrušit sociální distancování, dokud nenalezneme odpovědi alespoň na některé tyto otázky."

Kompletní článek v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
7937

Diskuse

Obsah vydání | 4. 6. 2020