Hongkong a cena svobody

3. 6. 2020

Pokus Pekingu uvalit na Hongkong zákon o národní bezpečnosti, který by zničil částečně samostatné postavení a podkopal systém obyčejového práva je právě teď nejdůležitějším politickým příběhem na světě, napsal Michael Brendan Dougherty.

Proč? Protože představuje poučení, které si všichni potřebujeme vštípit. Západ dávno sám sebe přesvědčil, že čínský ekonomický rozvoj nakonec povede k politické liberalizaci, když předtím v pozdějších stádiích studené války aplikoval stejnou teorii na země Varšavské smlouvy. V Polsku a Československu historie prokázala, že teorie tvrdila přesný opak toho, k čemu nakonec došlo: Politická revoluce předcházela ekonomické reformě. V Číně Západem umožněný ekonomický boom spadal v jedno s predátorským zmocněním se komunistů průmyslu a dovedností, které s ním souvisejí. To zase držení moci komunistickou stranou a vliv na sousední země a Západ jedině posílilo.

Pro analytiky 90. let, kteří měli velké oči, byly politická a obchodní liberalizace dvěma stranami jedné mince. Svobodné státy budou nezbytně mít snadnější přístup ke kapitálu, k výrobě zboží i k prosperitě. Ale vzestup Číny takto nefungoval. V době pokojného předání Hongkongu Brity v roce 1997 město představovalo takřka 20 % celé čínské ekonomiky. Nyní představuje méně než 3 %. Peking uznává silný vliv, který představuje tento úpadek, a hodlá Hongkongu vnutit volbu mezi prosperitou a svobodou: Masivní občanské protestní hnutí ekonomiku města neuvěřitelně narušilo.

Předstírání, že Čína je prostě jen dalším "hráčem na trhu", umožňuje Číně předkládat západním technokratům tutéž otázku: Čeho si opravdu ceníte - této abstrakce nazývané "politická svoboda", nebo svobod, které vycházejí z položení chleba na stůl?

Od iniciativy Pás a stezka přes snahu firmy Huawei vnutit svou 5G síť Evropě a světu až po privilegované postavení Číny v dodavatelském řetězci firmy Apple, Peking ostatním důsledně vnucuje nějakou verzi této volby mezi materiálním pohodlím a politickou svobodou. Snažte se přesvědčit sebe sama, že předseda Si se nesměje, když ví, že výkonný ředitel Applu Tim Cook svobodně kritizuje zákony o náboženské svobodě ve Spojených státech, ale zůstává potichu, zatímco čínská vláda posílá persekvované a internované Ujgury do továren subdodavatelů firmy Apple.

Občané Hongkongu s Pekingem statečně bojovali. Zvrátili předchozí pokusy komunistů konsolidovat moc v letech 2003, 2014 a vloni. Takže bychom neměli přijímat čínské podvrácení Hongkongu za hotovou věc.

Dobře myšlené návrhy otevřít naše země obyvatelům Hongkongu a vyvolat únik mozků jsou předčasné a možná nemoudré. Uškodily by těm, kdo zůstanou ve městě stejně, jako dramatické obchodní kroky. Diplomatické úsilí se musí soustředit na odpoutání evropských lídrů od jejich dlouho pěstovaných nadějí, že by se Čína mohla stát vítanou geopolitickou protiváhou USA. Angele Merkelové a dalším by mělo být připomenuto, jaké jsou náklady smluv s Čínou pro domácí průmysl a politickou nezávislost. Od západních lídrů bychom čekali koordinované úsilí postavit se na odpor a dokonce obnovit kontrolu nad klíčovými odvětvími, aby jejich následníci nemuseli přijímat tolik ekonomicky bolestivých rozhodnutí ve snaze chránit národní suverenitu a politickou svobodu.

Hongkong má možná více mocenských pák, než si uvědomuje. Velká část kapitálu investovaného do Číny a mnohé z podniků, které do země vstoupily, prošly tímto městem, kvůli jeho bezpečnějším vlastnickým právům a nezávislým soudům. Inteligentní strategie disentu v ulicích a moudře zaměřené diplomatické úsilí napřené k sympatizujícím politickým a korporátním lídrům by mohly uvalit volbu mezi svobodou a prosperitou zpátky na čínskou komunistickou stranu a učinit svobodu pro prezidenta Siho atraktivnější.

Ve světě, který je ohledně moci a peněz dosti cynický, obyvatelé Hongkongu dělají něco, co by nás všechny mělo inspirovat. Ukazují, že svobodu nelze levně prodat. Jim i sobě dlužíme tu nejlepší podporu, jaké jsme schopni.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2764

Diskuse

Obsah vydání | 5. 6. 2020