S drzostí opice

27. 5. 2020 / Karel Dolejší

Česká vláda žaluje Evropskou komisi kvůli pozastavení dotací Agrofertu, který "nevlastní" premiér Andrej Babiš ZDE. Přitom Polsko, Maďarsko a Česko již v dubnu v tichosti prohrály soudní spor s EK o migrační kvóty ZDE - a ani v novém případě nelze v poslední instanci očekávat podstatně odlišnější výsledek. Předpokladem Babišovy vlády je nicméně v zahraničních vztazích stejně jako doma, že vždy výhradně čerpá výhody, vyhýbá se povinnostem a nenamáhá se dodržovat platná pravidla.

Jestliže premiér Babiš Agrofert nevlastní, jak tvrdí, proč potom vláda bere na sebe značné riziko blamáže a obrací se k soudu zrovna kvůli soukromé firmě, která přece "nemá s českým státem nic společného"?

Jestliže premiér Babiš Agrofert ve skutečnosti vlastní, což vehementně popírá, jak může vůbec někdo příčetný doufat, že se podaří prokázat pochybení Evropské komise v kauze podezření ze střetu zájmů?

Po průlomovém rozsudku německého ústavního soudu z počátku května, v němž šlo o kauzu pravomocí Evropské centrální banky, si ovšem řada populistů a "národních konzervativců" evidentně myslí, že nadešel konec Unie - a oni se teď radostně vrhnou na oprašování předpotopních model národního státu.

Vůbec jim přitom nevadí, že kdykoliv v minulosti Evropa podlehla kultu nacionalismu, z kocoviny se probrala v zákopech.

Jestliže však přehlížejí toto, není divu, že si zrovna tak nevšimli ani jisté "drobnosti", která odlišuje jejich sobecké národovecké kauzičky od té, k níž se vyjadřoval německý ústavní soud. Jde přece o to, že ten rozhodně neměl na mysli stav, kdy si každý dělá, co ho jen napadne. Naopak, trval na tom, že přísnými evropskými pravidly jsou vázány i centrální evropské instituce samotné - a stejně jako národní vlády, ani ony si nemohou dělat svévolně, co je jen napadne. Na jedné straně je obrana mezinárodních pravidel, na druhé vychvalování národovecké libovůle. Vidět v obojím totéž předpokládá nejprve odeslat logiku dovolenkovat na Krym.

Česká vláda tedy s drzostí opice žaluje Evropskou komisi za to, že se jí nelíbí netransparentní vlastnická struktura ANOfertího státu důvěrně upomínající na doby minulé, kdy nominálně byl vždy vlastníkem "všeholid", faktickými vykonavateli vlastnických práv však Džilasova nová třída vybavená rudou knížkou.

Pokud by se náhodou přece jen stalo, že evropské soudy v poslední instanci drzé a vyčůrané žalobě ANOfertu vyhoví, teprve pak - nikoliv po kontroverzním nálezu z Karlsruhe - by nadešel opravdový konec Unie.

0
Vytisknout
5640

Diskuse

Obsah vydání | 2. 6. 2020