Kdy se podaří Evropě účinně čelit pandemii COVID-19?
26. 3. 2020
/
Vladimír Wagner
čas čtení
12 minut
Je vysoce pravděpodobné, že hlavním důvodem nemožnosti
Evropy čelit efektivně pandemii, je neschopnost překročit stín
ideologické zaslepenosti a politikaření.
Nedávné články na Britských listech ukazují, že řada lidí
stále nechápe vážnost situace. A zdá se, že si vážnost
situace pořád neuvědomuje i řada politiků nejen v Evropě.
Pořád se se u nich objevuje zavírání očí před fakty a
racionálním pohledem i ideologická zaslepenost a politikaření.
Pokusil bych se to trochu více rozebrat i v kontextu dvou
včerejších článků na Britských listech.
První
z nich bez autora standardně obviňuje za vše
Čínu a rozvíjí tézi, jak strašně selhala. Poměrně velmi
seriózně shrnuje informace podle serveru nature.com článek zde.
Připomeňme si podle něho sled událostí. První známý případ
se v čínském městě Wu-chan objevil 10. prosince 2019. Šlo
o ženu jménem Wej Kuej-sien ve věku 57 let, která se toho dne
začala cítit špatně. O šest dní později 16. prosince 2019 ji
přijala wuchanská centrální nemocnice. Teprve později začínají
přibývat pacienti se stejnými problémy. Že je zle, si lékaři
začali uvědomovat okolo 30. prosince 2019. Dne 31. prosince tak
Čína informuje Světovou zdravotnickou organizaci. Dne 9. ledna
2020 Čína oznamuje zmapování nového viru.
V Číně se chystají oslavy čínského nového roku. Asi
těžko si lze představit, že by v té době čínské úřady
mohly nařídit karanténu tohoto města a omezily oslavy a
cestování. Naopak si dovedu velice dobře představit, jak by nejen
lidskoprávní organizace euroatlantického prostoru reagovaly, když
by to opravdu udělaly. Stejně tak by byla velmi prudká reakce i na
to, kdyby Čína vyhlásila v té době omezování cestování
do zahraničí. Oslavy tak proběhly. Dne 13. ledna se pak objevil
první případ v zahraničí, bylo to v Thajsku. Dne 18.
ledna se pak ve městě Wu-chan uskutečnila v rámci oslav
čínského nového roku slavnostní hostina, které se zúčastnily
desetitisíce lidí. Dne 19. ledna vysílá Čína do Wu-chanu
epidemiology. Dne 23. ledna 2020 pak uvaluje Čína na tuto oblast
karanténu. A začíná historie, kterou známe.
Reakce od zachycení prvního případu do uvalení karantény a
zahájení intenzivního boje proti epidemii trvala čínským
epidemiologům a odborníkům něco málo přes měsíc. Na začátku
neměli vůbec žádnou představu o infekčnosti a dalších
vlastnostech viru i dopadů a smrtnosti nemoci COVID-19 na různé
skupiny populace. V Evropě i Spojených státech měli
politici, úředníci i odborníci skoro dva měsíce navíc se
připravit. Viděli, co nejen v Číně, ale také v Jižní
Koreji, Japonsku, Tchaj-wanu i jinde funguje a jaké postupy lze
využít. Tato příležitost využita nebyla.
Jednou z hlavních příčin byla ideologická zaslepenost a
politikaření. A pocit nadřazenosti nad Čínou i ostatními
asijskými regiony, který u evropských politiků i různých
segmentů společnosti, včetně různých lidskoprávních skupin,
existuje. Ten jim brání racionálně posoudit skutečnosti a
inspirovat se ověřenými metodami. Připomeňme, že zde nemluvíme
o přejímaní politického systému a ideologie, ale o převzetí
faktů a epidemiologických zkušeností.
Je skutečností, že vznik nejen této epidemie je spojen
s hygienickými podmínkami a historickými nejen
gastronomickými tradicemi v čínské společnosti. Čína si
to uvědomovala a snažila se to i měnit. Ovšem takové změny
hluboko zakořeněných tradic jsou dlouhodobou a složitou
záležitostí. Dovedu si dobře představit, jak by evropské
lidskoprávní organizace reagovaly, kdyby čínské úřady násilně
proti těmto tradicím zasáhly, aby je rychleji změnily.
To, že včasné odvolání hromadných akcí, které jsou
bezpečnostním rizikem, není nejen z důvodů nebezpeční
šíření paniky velmi těžké, jasně ukazuje řada příkladů
selhání při rozběhu epidemie v Evropě. Zde se uskutečňovaly
hromadné společenské, kulturní a sportovní akce ještě v době,
kdy byl v Itálii rozběh epidemie jasně viditelný a případy
se už vyskytovaly v zemích, kde se akce realizovaly. Čím se
liší demonstrace politických a feministických organizací k MDŽ
s hesly ve stylu „Sexismus zabíjí více než koronavirus“
ve španělských městech ve stínu rozjeté epidemie v Evropě od
prvomájové demonstrace v Kyjevě ve stínu černobylské
havárie? Osobně si myslím, že právě tato akce v danou
chvíli způsobila epidemiologickou katastrofu, kterou prožívá
Madrid a celé Španělsko. Podrobně jsem dopady ideologické
zaslepenosti a politikaření ve světě i u nás popsal v nedávném
článku
na serveru Osel.
Je třeba zdůraznit, že dopady pandemie se nepodaří co nejvíce
zmírnit bez efektivní a rozsáhlé spolupráce a vzájemné pomoci
všech států na světě. Je třeba k tomu přistupovat
racionálně a využít fakta, zkušenosti a znalosti bez
ideologických brýlí. To, že se snažíme využít zkušenosti a
pomoc jiných opravdu neznamená, že přebíráme jejich ideologii a
politický systém, jak se to snaží prezentovat někteří.
Podívejme se nyní podrobněji, jaké jsou možnosti v tom, jak
pandemii odolávat.
Existují dva možné přístupy, jak čelit takové pandemii. První
z nich je bez zásadních opatření nechat poměrně rychle
promořit celou populaci a spoléhat, že získaná imunita je
dostatečná a dostatečně dlouhodobá. Výhodou je, že takový
přístup při splnění některých podmínek minimalizuje dopady na
ekonomiku. Nevýhodou, že může být extrémně náročný na
robustnost a kapacitu zdravotního systému. Co se stane, když tato
robustnost není, vidíme nyní na příkladu Itálie a Španělska.
Ve zmíněných asijských zemích o této možnosti snad ani
neuvažovali. Je to asi dáno tím, že je tam daleko vyšší úcta
ke stáří a větší soudržnost komunit. V Evropě s touto
možností počítaly Velká Británie, Německo, Švýcarsko a
Švédsko. Kromě Velké Británie se tento přístup volil s ohledem
na spoléhání se na velmi silnou ekonomiku a robustnost zdravotního
systému. Je však třeba konstatovat, že všechny tyto země
nakonec svůj názor změnily a přešly k přístupu prvnímu.
Ztratily však spoustu času. Co to pro ně bude znamenat, zůstává
zatím otevřenou otázkou.
Druhý přístup je založen na razantních krocích proti šíření
epidemie a pro delší časové rozložení případů nakažených.
Hlavním úkolem je efektivní ochrana ohrožených skupin
obyvatelstva a nedopuštění přetížení zdravotního systému.
V ideálním případě pak může dojít k úplné likvidace
nemoci. Je však třeba zdůraznit, že zmíněný ideální případ
nemusí být bez vakcíny a léčení možný. Je pravděpodobné, že
u nemoci COVID-19 jsme se dostali do situace, bez možnosti likvidace
nemoci. Takový přístup zvolila Čína, Jižní Korea, Japonsko a
také Česká republika nebo Izrael.
V první fázi musí být karanténní opatření u tohoto
přístupu opravdu razantní, aby umožnila zvládnout vlnu epidemie
tak, aby nebyly překročeny schopnosti zdravotního systému. Když
se to podaří a zajistí se podmínky pro vysokou kapacitu testování
a zajištění ochrany, lze začít postupně karanténní opatření
zmírňovat. Je pak třeba zajistit možnost masivního testování a
podmínky pro inteligentní vyhledávání případů, jejich
kontaktů a karantény. Využít tak metody, která se označuje jako
chytrá karanténa. V této fázi již jsou Jižní Korea,
Japonsko i Čína. Tato opatření sice nemohou zaručit, že se
nerozběhne další vlna epidemie, ale umožňuje toto riziko
dramaticky snížit a zároveň minimálně omezovat ekonomiku a
společnost.
Právě zmíněný druhý přístup zvolila Česká republika a jak
je vidět třeba z úterní tiskové konference pracovníků
ministerstva vnitra, má to i velmi dobře promyšlené a podložené
i daty, i když zatím pochopitelně velmi omezenými. A nyní se
dostávám k druhému
článku v Britských listech, ke kterému bych
se chtěl vyjádřit. Napsal jej Karel Dolejší a vyšel také ve
středu. Píše tam, že Česko nemá koncepci a jedná chaoticky,
nemá strategii a vysílá zmatené signály. Už v předchozím
textu jsem se snažil ukázat, že nemá pravdu.
Vláda má jasně danou strategii postavenou na představeném
principu. Potřebuje zvládnout epidemii, postupně zvýšit kapacity
!! kvalitního a standardizovaného !! testování a připravit
obyvatelstvo na inteligentní karanténu, která umožní postupně
rozvolňovat karanténu celkovou. V současné době
pochopitelně nemá ještě dostatek dat k tomu, aby mohla
rozhodnout, jestli bude třeba podmínky pro snížení vrcholu
epidemie ještě zvýšit. Proto nemůže ani předem říci, jestli
bude muset dojít k vyhlášení zákazu vycházení. To bude
nejspíše jasné na konci týdne. Do dvou týdnů by pak měly být
připraveny technologie a postupy pro inteligentní karanténu.
V případě, že se podaří překonat maximum epidemie, by pak
bylo možné začít v polovině dubna uvolňovat některá
z karanténních opatření.
Pokud by bylo nutné přistoupit k zákazu vycházení,
pochopitelně by bylo nezbytné řešit zajištění zásobování
nejen domovů seniorů. Pochopitelně by v té době mělo být
prioritou se postarat o rizikové skupiny, mezi které patří třeba
i bezdomovci. A zde je prostor i pro neziskové organizace
pracujících podle stanovených pravidel. Zákaz vycházení
pochopitelně neznamená, že se nebudou smět přesunovat lidé
klíčoví pro chod státu a fungování společnosti. Je tedy jasné,
že se nezastaví výroby pomůcek nutných pro boj s epidemií,
že bude pokračovat zásobování odvětví kritických pro chod
státu.
Nyní pochopitelně nelze predikovat, jak se Česká republika a celý
svět vypořádají s pandemií a ekonomickými dopady, které
způsobí. Už teď je však vidět, že Česká republika je zatím
v poměrně dobré situaci a má poměrně dobré šance vlnu
epidemie překonat bez kolapsu zdravotního systému a pokusit se
přejít do fáze s uvolňováním karanténních opatření bez
přehnaného rizika nové vlny epidemie. To, jak se pak bude postupně
otevírat světu, silně závisí na tom, jak se budou s pandemií
vypořádávat hlavně naši sousedi. Pokud by se nám podařilo se
s epidemií vypořádat rychleji, neměli bychom váhat
s pomocí. Bylo by to i v našem zájmu. I to je důvod
toho, že v současnosti, kdy se podařilo u nás kontinuální
zásobování ochrannými prostředky do značné míry vyřešit,
posíláme výpomoc do Slovinska, kde je situace v této oblasti
stále špatná. Bez efektivní spolupráce mezi všemi státy se
potlačení této nemoci nezdaří.
Po skončení epidemie bude důležité analyzovat všechny
zkušenosti, nedostatky i úspěchy, které se k průběhu a
řešení pandemie vztahují. Bude potřeba zlepšit strategickou
bezpečnost v řadě oblastí. Ukazuje se riziko toho, když
veškerou nebo velkou část produkce strategických komodit
přesuneme do zahraničí. Pokud se podívám na oblast, která mě
hodně zajímá, tak opravdu nesmíme dopustit, abychom nedokázali
zajistit zásobování elektřinou sami. Při výpadku elektřiny by
se jeho dopady projevily ještě rychleji. A pokud tato není u
sousedů, a po roce 2022 začne být nedostatek potřebného
stabilního výkonu téměř všude, tak ji prostě nedovezeme. Bude
tak hodně co analyzovat.
11416
Diskuse