Koronavirus. Byl jsem dnes venku. Británie si o tu infekci vyloženě říká

28. 3. 2020 / Tomasz Oryński

čas čtení 4 minuty

Odvážil jsem se dnes poprvé za čtrnáct dní ven (byl jsem v karanténě). Zašel jsem do polského obchodu, do lékárny, do supermarketu a odvezl jsem svému kamarádu, který je v karanténě, pár potravin. Viděl jsem všechny ty memy o tom, jak je město údajně opuštěno, očekával jsem zkušenost stylu "Jsem legenda". Bohužel, nic takového.

V lékárně mají přes obchod pásku, takže dodržujete odstup, ale máte-li dostat své léky a zaplatit, prodavač přesto musí vyjít k vám. Takže tam sociální distancování nefunguje.

 

V supermarketu - venku byla fronta. Jedna osoba odejde, druhá smí vejít. Lidé většinou mezi sebou udržovali odstup. Výborně. Někteří měli rukavice nebo roušky, ale ne mnoho z nich. Neviděl jsem, že by zaměstnanci obchodu měli roušky, ale někteří měli latexové rukavice.

Když jsem chodil mezi policemi, uviděl jsem dvě rodiny, dva rodiče s dítětem a třígenerační skupinu dcera-matka-babička. Všichni měli rukavice a masky, řekl jsem si, "To jsem rád, že to někdo bere konečně vážně". O chvilku později vyšlo najevo, že ty dvě rodiny jsou příbuzné a že se v obchodě náhodně setkaly. Byly moc rády, protože se už po řadu týdnů neviděly. Tak co udělaly? Sundaly si roušky, a začaly se objímat a líbat. Chtělo se mi brečet.

Co se týče zboží v supermarketu, výběr je dost základní, některých věcí je tam málo, ale sehnal jsem téměř všechno, co jsem potřeboval. Není důvodu k panice. Můžeme to považovat za přípravu na to jak to bude vypadat koncem roku při divokém brexitu. Pokladní neměla absolutně žádné ochranné prostředky, ani neměla rukavice.

Když jezdíte po městě, nemáte dojem, že se děje něco vážného, kromě toho, že na dálnici je na každém elektronickém nápisu výzva: "Zůstaňte doma, pomozte tak zdravotnictví, zachraňte tak životy." Ale ulice nejsou prázdné - řekl bych, že lze provoz srovnat s typickým nedělním dopolednem. Na ulicích je také spousta chodců - lidé se psy, běžci, rodiny s dětmi, atd.   a celá řada cyklistů. Jel jsem kolem dvou parků, oba byly plné lidí. Děti si hrály ve skupinách, maminky si povídaly na lavičkách - jako by se nic nedělo.

Jediné místo, které, jak se zdá, bralo věc vážně, byl můj místní polský obchod. Všichni zaměstnanci měli roušky a latexové rukavice, pečlivě udržovali sociální distanci a upozornili druhého zákazníka, který stál vedle mě, že to musí také dělat. Tady byl výběr zboží menší než obvykle, zejména v oddělení vařeného masa a mléčných výrobků. Majitelka mi řekla, že vzhledem k tomu, že její zaměstnankyně je v karanténě, rozhodla se objednat méně, protože kdyby ona sama či její manžel museli zůstat doba, všechno by se zkazilo. Ale neměli jsme moc času na rozhovor - neustále byla na telefonu a přijímala objednávky na donášku do domu od lidí, kteří v důsledku situace musejí být doma.

Máme přátele a příbuzné v Polsku a v Itálii. Sdělují nám z první ruky, co se tam děje. V Itálii je situace už katastrofální. Polsko ještě nezažilo to nejhorší, ale lidi tam alespoň dodržují doporučení vlády, i když většina z nich nesouhlasí se současnou vládní politikou. Zdá se, že Britové jsou příliš arogantní na to, aby poslouchali vládu. Na parkovišti u supermarketu jsem slyšel dva starší muže hovořit o tom, jak Británie sama vyhrála druhou světovou válku a jak v Evropě bude taky nejjasnějším místem na mapě Evropy v boji proti koronaviru. Jak se tak dívám po ulicích, obávám se, že bude opravdu jasným místem na mapě. Ostře červeným. S velkým počtem mrtvých lidí uvedeným hned těsně vedle.


Tohle je Vratislav, moje domovské město, a takhle dnes vypadá. A takhle by během pandemie město mělo vypadat. Pokud tomu Britové neporozumí, v nadcházejících týdnech bude hodně pláče.



Originál v angličtině ZDE  

0
Vytisknout
11930

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2020