Blíží se Velikonoce

30. 3. 2020 / Miloš Dokulil

čas čtení 5 minut

 

(i letos; byť tentokrát v doprovodu epidemie záludné virózy)

Ovšem! Jak ten čas nezřízeně letí! (Navíc, aby člověk navíc nedobrovolně nechytil ten virus, který číhá. Dokonce třeba zmutovaný. Aby se uchytil k rozmnožení v plicích. Ten nouzový stav v ČR je ovšem nutné do toho času „zakalkulovat“; ať již třeba počítáme s blahodárnou rolí alkoholu při pokusu o vlastní imunizaci, anebo – osvíceně a poučeně – nikoliv. S tím „zbrzděním nákazy“ nemáme zatím ještě vyhráno! Ještě teď v pátek – 27. března – počty nově nakažených nezačaly klesat. V některých zemích Evropy, ale i v USA, anebo v Íránu či v Hong-Kongu, zatím se ta neblahá viróza – ale i s počty jejich obětí – dále rozrůstá. Ne že by to zčásti nebylo ve znamení výroku o „pozdě bycha honiti“! A ne že by společné úsilí nemělo učinit ony příslovečné zázraky.)

 

Už příští týden bude tzv. „Květná neděle“. Jakoby zároveň v symbolickém převleku ze starozákonní scény podle Zachariáše (Za 14:4) ji pro evangelijní svědectví působivě uvedli všichni tři „synoptičtí“ evangelisté (Mk 11:1-11, Mt 21:1-11, Lk 19:29-40). Ježíš měl jen pár dní před svou smrtí s nemalou odezvou mezi jeruzalémským lidem vjet na oslátku do města. Kdyby to bylo „ve slávě“, cožpak by potom byl hned o pár dní později překvapivě jat, aby byl o pár dalších hodin později souzen a odsouzen dokonce k smrti? K níž by došlo po několika málo následujících hodinách nepředstavitelného utrpení.

Zatím ovšem jsme aktuálním časem ještě o týden předsunuti před tu kalendářovou „Květnou neděli“. O Ježíšových aktivitách před historicky předpokládaným a aspoň legendárně doložitelným koncem jeho života nevíme dodnes přijatelně vůbec nic historicky doložitelného a hodnověrného. (Ani prostřednictvím listů sv. Pavla, nějakým sdělením sv. Petra o Ježíšovi, které by takto zůstalo vzácně žít.)

Z evangelistů nejdříve se pustil do psaní jakoby „dobré zvěsti“ Marek; dohady směřují někam kolem roku 70 (takže zhruba teprve 40 let po Ježíšově smrti). Pokud se totiž zvažuje, že v té době zrovna začalo neúspěšně končit povstání Židů proti Římu, jako kdyby takto také mohlo dozrát východisko z oněch neblahých dní nejen pro Židy; totiž konec veškerých časů, spojovaný s prorokovaným Vykupitelem. Zdá se být docela věcně nosná myšlenka, že po Ježíšově smrti jeho stoupenci se nerozptýlili, nýbrž svou vírou v Ježíšovo mimořádné poslání na tomto světě udrželi jistou pozornost ve svém okolí a jako zřejmě výrazná „sekta“ dokonce časem získali do svého středu i nějaké intelektuály. Jak to?

Židé při četbě svatých textů – pokud nešlo o bohoslužebné uplatnění – již nějakou dobu předtím před hebrejštinou (jako jen souhláskovému písmu) dávali přednost řeckému překladu Písem. Řecky gramotný Žid mezi Ježíšovými „sirotky“ mohl získat podnět k hledání nějakých prorockých textů, které by podpořily zatím plně nezakotvenou tradici kolem Ježíšova osudu. Podklady pro ni se takto zřejmě našly v námětech Izajášových. Ježíšovi navíc byl také přisouzen řecký přívlastek „christos“ (tj. „pomazaný“, do významné funkce, ale i jako kněz). Mezi většinou negramotnými lidmi onoho času odposlechem zakořeňoval ten výraz pro Ježíše jako součást vlastního jména.

Když během okolností provázejících Saula z Tarsu (jako příštího sv. Pavla) při jeho cestě do Damašku došlo podle svědectví samotného Saula k tomu, že se v jeho mysli zjevil v nadzemské podobě sám Kristus, Saul mezi „kristovce“ konvertoval a stal se „apoštolem“. Díky Pavlovi posléze přibylo znaků k úplnému oddělení Ježíšových stoupenců od židovství. Především tím, že Petr připustil, aby Pavel mohl přijímat pohany do církve svátostným křtem místo obřízky; pak aspoň touto formou též ženy se mohly podílet na smluvním aktu víry s muži. A Pavel se navíc zcela jedinečně lišil i od učedníků Ježíšových; tím, že svůj intenzivní zážitek Kristova zjevení pojímal jako „pneumatický“, a tedy jako nikoli tělesně hmotný; což jako substanční znak rozšířil též do oblasti posmrtné existence člověka jako jeho nový projev zázračného bytí. (Píši o tom mj. v knížce „Kristus Ježíš, anebo Ježíš Kristus?“ A k té citlivé a málo známé tématice se v BListech ještě vrátíme.)


0
Vytisknout
7660

Diskuse

Obsah vydání | 1. 4. 2020