Nechají si vyplašení Češi líbit zmocňovací zákon?

31. 3. 2020 / Karel Dolejší

Ministr obrany Lubomír Metnar hodlá předložit návrh, který by vládě, případně i jen premiérovi osobně, ve stavu nouze umožnil rozhodovat a vládnout "přes hlavu parlamentu" ZDE.

23. března 1933 byl v Německu pod záminkou požáru Říšského sněmu schválen tzv. Zákon pro nápravu nouze občanů a národa známý též pod jednoslovným označením Ermächtigungsgesetz (zmocňovací zákon). Umožnil kabinetu, potažmo Hitlerovi, vydávat samostatně zákony bez jejich schválení parlamentem po dobu čtyř let - a změnit tak funkci říšského kancléře v diktátorský post "vůdce" (Führer). Platnost zákona byla později nacisty kontrolovaným Reichstagem opakovaně prodlužována, a to 30. ledna 1937 a 30. ledna 1939. K jeho úplnému zrušení došlo teprve 20. září 1945 v rámci zneplatnění celého balíku nacistické legislativy.

***

Nedostatky v českých přípravách na pandemii koronaviru, především zanedbání zajištění ochranných pomůcek a vybavení alespoň klíčových sektorů (integrovaný záchranný systém, doprava a zásobování, prodejny potravin...) a dále hrubé podcenění rizika v sektoru sociálních služeb, padají plně a výlučně na hlavu Babišovy vlády. V žádném ohledu se nejedná o vinu parlamentu, který v principu nemá pravomoci o takovýchto záležitostech rozhodovat. Bývá ovšem zvykem, pakliže někdo pracuje špatně, kontrolovat jej více, nikoliv méně než doposud.

Ministr obrany nicméně navrhuje, abychom Babiše za jeho bohorovnost a lehkomyslnost tváří v tvář koronavirové krizi odměnili systémovým navýšením pravomocí v měřítku, které už velmi připomíná nacistický zmocňovací zákon. Není přitom zřejmé, k čemu by mimořádné pravomoci byly vládě, která v krizi nevykazuje žádnou dlouhodobou strategii, žádný reálný plán na její účinné ukončení - a momentálně se věnuje dohánění povinností, které měla splnit v lednu letošního roku.

Je skutečně s podivem, jak dlouho Čechům trvá zahlédnout za "völkisch" fasádou vládního hnutí řízeného čistě na vůdcovském principu Ecův Ur-fašismus. Zdá se, že jim to nedochází ještě ani v době, kdy babišismus už zcela zřetelně vykazuje hned několik typických, Ecem výslovně vyjmenovaných znaků, jako je kult akce pro akci vylučující intelektuální reflexi; teze, že kritika a nesouhlas rovnají se zradě; strach z odlišnosti; apel na frustrovanou střední třídu; posedlost spiknutím ("Je to kampáň!"); selektivní populismus nebo newspeak.

***

Češi a Slováci v roce 1989 díky výjimečnému geopolitickému momentu přišli k politické svobodě velmi levně. Na rozdíl třeba od Poláků nebyla totiž velká většina z nich ochotna platit za svobodu cenu, která je nezbytná v historicky normálnějších časech. Proto by si jindy než právě v devětaosmdesátém také svobodu vybojovat nedokázali. Museli ji svým způsobem dostat darem zvnějšku, v důsledku mimořádných mezinárodních okolností - podobně jako v roce 1918.

Slováci se nedávno po dlouhých letech alespoň definitivně zbavili autoritáře Fica, který svůj korupčnický režim osobní moci s vazbou na organizovaný zločin dovedně skrýval za fasádu sociálně demokratické politiky. Ne tak Češi. Ti naopak padají stále hlouběji.

V příštích týdnech a měsících se vyjasní, kolik z nich si za třicet let na život bez útlaku natolik zvyklo, aby se jej alespoň nevzdávali bez vážného odporu.

Protože věta "Navěky jsme svobodní" patří ještě tak nanejvýš do popěvku z filmové pohádky pro děti od tří let.

0
Vytisknout
11184

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2020