Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

O složité situaci v Itálii

5. 4. 2020 / Vít Kučík

čas čtení 7 minut

Ten minulý text o italské situaci s koronavirem se stal trochu virální (ne, že by byl nějak geniální nebo objevný, ale je to jako loterie - nikdy nevíte, kdy se nechtěně trefíte do nějaké poptávkové díry v informačním prostoru), nicméně s většinovou podporou (těší mě zejména ta od krajanů usazených přimo v Itálii) se zároveň nesla vlna menší, kriticky rozzlobená, píše Vít Kučík.

1) Ty negativní argumenty mě vesměs napadaly z něčeho, co jsem nenapsal ("říkáte, že je to tam všechno v pohodě"), z vlastních dedukcí ("zlehčujete to"), nebo iracionálních odsudků ("jsou to všechno kecy a lži" "Co konkrétně?" - Ticho) na které se dá sice těžko smysluplně reagovat, zato vybízejí k širšimu zamyšlení, proč jinak rozumní lidé takto emotivně reagují na něčí názorový text, který by jim mohl být šumafuk. Patrně je příčina v tom, že člověk si o dané události udělá nějak citově zabarvený obraz ("to je strašné, co se tam děje...!") a na všechno, co tento obraz narušuje, pak reagují podražděně, protože to útočí na jejich emoce, ať už jsou fakta jakákoliv. Tento vzorec chování neodvisí od vzdělání ani intelektu, týká se víceméně všech. Mě nevyjímaje, taky mám svoje emočně zatížené obrazy, zase o jiných situacích a jevech.

2) "V Itálii kolabuje zdravotnický systém, chybí lůžka JIP, zoufalí lékaři selektují pacienty, ...atd" - co se tedy stalo za uplynulý týden:

2a) "lůžka JIP se nedají jen tak rozšiřit, je to infekční oddělení!") - byl jsem přinucen rozhovorem pro Deník N (mimochodem nejpovedenějši rozhovor, co se mi na dané téma povedl, protože jsem ho psal v absolutním tichu mezi 23. a čtvrtou hodinou ranní :) ) vydolovat nějaká konkrétní čisla, která jsou zajímavá: v nejpostiženější Lombardii bylo na začátku letošního března 724 lůžek JIP (pro intenzivní léčbu COVID-19 s plicní ventilací), na konci toho samého měsíce 1650, tj více než dvojnásobek. Modelově to odpovídá opatření naši místní nemocnice ve Valdagnu (což mám z první ruky) - během týdne reorganizovali oddělení, vhradili COVID-19 celé jedno patro s pětadvaceti lůžky, každé v samostatném pokoji (v připadě potřeby se dají dát do pokojů dvě lůžka, tím by se kapacita dvojnásobila). Nejtěžši případy odváží do okresní nemocnice ve Vicenze.

Pikantní je, že k 31. 3. 2020 (kdy kulminoval růst počtu nakažených a mrtvých) bylo v Lombardii obsazeno 1330 lůžek JIP, kdežto na 300 lůžek bylo teoreticky prázdných (info Corriere della sera). Problémem bylo, že tato volná lůžka byla rozeseta po různých nemocnicích, stav pacientů se může horšit v řádu minut a v reálné praxi není možno maximální kapacitu využít na 100%.

2b) Zároveň v uplynulém týdnu (nebo dříve) zprovoznili polní nemocnice ve všech klíčových postižených městech (Miláno - výstaviště s až 3000 lůžky, Bergamo, Brescia, Crema, ...)

2c) Zároveň se konají masové nábory a zrychlená rekvalifikace personálu (na kurs 500 míst se přihlásilo přes 9000 zájemců), přilétá personál ze zahraničí (Kuba, Polsko, Albánie, Rusko, ...zde je často na zváženou, do jaké miry se jedná o skutečnou pomoc a do jaké miry o politické gesto).

2d) Zaroveň se křivka nárůstu nových nemocných i mrtvých již několik dní začíná lámat. Přibývají noví, ale stále pomaleji. Podle matematických modelů by se jednotlivé regiony měly dostat na "pacienta nula" (tj. nulový nárůst nově nakažených) v různých obdobích během dubna (6.4. Trentino-Alto Adige, 7.4. Basilicata, Liguria, ... 22.4. Lombardie). Je to jen model, ale posledni týden čisla poměrně sedí.

Suma sumárum - je všechno "v pohodě"? V žadném případě není. Ale reálný obraz je složitější, plastičtější a hlavně se mění v čase.

3) Každá fáze příběhu má své vlastní problémy, strašáky a ... řešení.

Zatímco zdejší předminulý minulý týden se nesl ve znamení paniky z nedostatku roušek a desinfekčního gelu na prsty, minulý z nedostatku lůžek JIP, plicních ventilátorů a zdravotního personálu, tento týden hýbou veřejností nové problémy:

- "Kam s nakaženými, jejichž zbytek rodiny je negativní?" Zejména u starších párů z malých bytů, kde je nemožné jednoho izolovat, aby nenakazil druhého, přičemž je zbytečné kvůli lehkých přiznakům je držet v nemocnicích. Jedno z řešení je využívat stejně prázdných hotelů (ideálně v blízkosti nemocnic), kam nakažené alokovat, a kam by docházel zdravotnický personál na kontroly.

- "Mnoho živnostníků, OSVČ a načerno pracujících je zcela bez prostředků, potřebují výhodné půjčky, které jim bankovní sektor nikdy nedá (když jsou bez prostředků). "Nejlepším" bankéřem s neomezenou hotovostí, který se moc neptá, je ovšem organizovaný zločin, čili mafie, která má nyni ideální akviziční možnosti lidského kapitálu. Řešení - státní program živnostníkům a vůbec lidem v mizerii, který nebude jen symbolickou politickou alibi-akcí.

- "Kdy s restrikcemi skončit?!" Toto začíná být pomalu hlavním tématem veřejné diskuze v zemích s lámající se křivkou - myšlenky na post-koronavirovou budoucnost. Jaké jsou parametry uvolnění, abychom znovu nespadli do druhé vlny růstu nakažených, a dosavadní oběti nepřišly vniveč? Řešení - racionální odborná diskuze napříč spektrem, konsensus, který zajistí, že když ty parametry nebudou nastaveny správně a počty znovu vzrostou, společnost to riziko unese bez vážnějšího otřesu.

4) Pikantní perlička na závěr: nacionalističtí populisté jsou nyní většinou v defenzívě, podpora jim klesá či stagnuje, lidé podporují nutná opatření vlád - na uprchlíky se to moc svést nedá a žádný vlastní recept nemají - takže mlátí prázdnou slámu obecnou kritikou globalizace a "přílišných" karanténních restrikcí.

Šéf Ligy Matteo Salvini (italská obdoba českého Tomia Okmury či Klause ml.), rozvedený otec dítěte s jinou, nesezdanou ženou, který začal svoji politickou kariéru jako pádský komunista a který v posledních letech často mává růžencem před kamerami na tiskových konferencích, dovolávaje se jména Panny Marie, vymyslel včera geniální plán, jak zkrotit italskou epidemii - po období relativního ticha zaplnil otevíráky novin požadavkem na otevření kostelů o Velikonocích, patrně aby si Italové hromadnou mariánskou modlitbou vyprosili přímluvu Neposkvrněné Panny a pandemii tak zasadlii rozhodující úder. "Samozřejmě za zachování bezpečnostních opatření, s rouškami a gumovými rukavicemi." Virus se před představou zaplněných kostelů musí minimálně zachvět...

"Milý Salvini, my kněží jsme zavřeli kostely, protože respektujeme zákon," odpověděl mu kněz Don Dono Pirri, "...protože my lidi nevyužíváme, my je milujeme."

Na či straně je více střízlivé zbožnosti, nechť si udělá v dnešní Květné neděli názor každý sám... :)