Štokrdle

12. 9. 2019 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 1 minuta

Chápu, že lidské počínání odjakživa stojí na jakési trojnožce. Děda říkával štokrdle. Jedna noha je environmentální (chcete-li příroda), druhá ekonomická (vlastně výroba a prodej) a třetí sociální (samozřejmě včetně zdravotnictví).

Tak jako u mnoha jiných seslí může být noh více, ale už na uvedených třech, pokud mají správnou délku, pevnost a směr (tedy jsou bytelné) může sedět bez obav třeba mamina v devátém měsíci nebo sekáč, když klepe kladívkem kosu.

Jenže v televizi zpravidla uslyšíte, jak se hádá noha ekonomická s nohou sociální – která má být silnější, delší, rovnější nebo tvrdší – chybí tu ovšem stejně výrazná diskuse a hledání kompromisů mezi nohou ekonomickou a environmentální a také mezi environmentální a sociální. A tak jak ekonomika a sociálno volí vzájemný všeobecně schůdný kompromis přes řadu většinou už standardizovaných vyjednávacích mechanismů, mělo by to tak být i vůči přírodě. Krajina by měla být jako celek spravována v rámci zdravého kompromisu tří noh a být tak relativně zdravou krajinou.

Jenže dnes, když se rozhlédnete venku kolem sebe, vidíte destrukci a v podstatě přírodní katastrofu – v zemědělství, v lesnictví, v úbytku půdy pro stavby, které často mohly stát třeba v nějakém browfieldu a nezdevastovat půdu.

Proto až jednou přijde vláda, která udělá pořádné bytelné a rovné štokrdle, bude to i moje vláda. Do té doby, jak chápete, mám velký, strašně velký problém.

0
Vytisknout
9961

Diskuse

Obsah vydání | 17. 9. 2019