Vyznání
22. 12. 2025 / Beno Trávníček Brodský
čas čtení
<
1 minuta
Jak se tak zvolna rozpadám
i dík svým tupým náladám
a v dálce bije orloj lesů
v tom světě různých světoběsů
do depresí se propadám…
… už nejdu sem a ani tam…
… spíš couvám zpět, jak někdy zdá se
a na tu krásu svébytného hnití
mi noční můra - bez baterky - svítí.
Snad po noci zas přijde ráno
dík silné vůli zas vyhrnu se z pelechu
co dříve dohnalo se ve spěchu, najednou počká
až vločka sedne za oknem
jak prdel do peří.
Jen škoda, že mi nikdo nevěří
jak rozpad nevyhnutně běží dál
až k úspěšnému konci.
Duše splývají, když kostelníci bijí svými
zvonci.
Co mě tak může ještě potěšit
krom představy jak na ohni se hřeju?
Ještě naposled se pousměju
a pak mne vezmou naposled se rozptýlit :-)
368
Diskuse