Proč je absurdita dějin lepším důvodem k naději než technooptimismus

20. 11. 2026 / Boris Cvek

čas čtení 7 minut

Věřím ve vědecký a technický pokrok, ale z technooptimismu je mi nevolno. Ve fyzice je to, oč mi jde, vidět jasně: nepředstavitelné, nepředvídatelné, neplánovatelné, ba absurdní. Hlavní rys skutečného pokroku nejen v experimentální vědě je popření dosud intuitivního. Jako příklad se ale vezmu přece jen aplikovaný výzkum. Cituji pasáž ze svých výpisků z dějin fyziky (odkaz je na konci článku):

 

„Celé to začalo (pomineme Hertzův objev elektrických vln a vynález rádia) na německých univerzitách, kde byla kvantová mechanika použita pro popis toho, co se děje ve vodiči, když vede proud. To je přesně to, s čím si nevěděla rady Maxwellova fyzika. Toto teoretické poznání bylo pak aplikováno v Bellových laboratořích v USA, tedy v soukromé firmě, která nechávala svým vědcům úplnou volnost, čili objev tranzistoru nebyl ani zde plodem aplikovaného výzkumu. 

Došlo k tomu v roce 1947 a v roce 1956 za to dostali tři vědci z Bell Nobelovu cenu. Jeden z nich byl šéf, jenž udělal na celé věci nejméně, ale cítil se ukřivděn, že nedostal Nobelovu cenu sám. Šlo prý o velmi ctižádostivého a tyranského člověka. Aby ukázal světu, že on je ten, kdo dělá velké objevy, vyvinul mnohem lepší typ tranzistoru a založil si vlastní firmu, která ovšem z důvodu jeho osobních vlastností moc dlouho nevydržela. Z lidí, které pro svou firmu našel, ale vzešel další pokrok. Aplikace polovodičů nebyly zprvu moc zřejmé. Tranzistorové rádio bylo sice vynalezeno už roku 1954, ale kvůli ceně i zvyklostem o ně nebyl zájem. Tedy kromě vědy a inženýrství bylo třeba vzít v potaz zájmy zákazníků. 

Hlavním zákazníkem byla zpočátku armáda. Její poptávka se zásadně v čase měnila a byznys potřeboval mnohem širší klientelu.  Směrem k tomuto cíli byly udělány dva revoluční kroky: integrovaný obvod a mikroprocesor. Integrovaný obvod vymyslel člověk ve firmě Texas Instruments, který neměl specializované fyzikální vzdělání v kvantové fyzice, byl venkovského původu, ovšem byl nadšený radioamatér a uvažoval na úrovni tradičního řemesla a geometrického vtěsnání komponent na malou plochu. 

Mikroprocesor byl zase spojen s člověkem, který chtěl vyhovět ve firmě Intel přání jednoho japonského zákazníka a rozhodl se propojit tranzistory na základě logického spojení. Ti lidé, kteří v tomto byli mimořádně invenční, často měnili zaměstnání, zakládali a opouštěli firmy a hlavním důvodem jejich neklidu byl pocit, že prostředí, ve kterém jsou, se pohybuje příliš pomalu dopředu.  Čili abych to shrnul: spojení revoluce ve fyzice a invence v inženýrství a podnikatelské potřeby prodávat nové technologie a měnit svět proměnilo celou naši společnost k nepoznání. Velkou roli hrály armádní zakázky, ještě větší svobodná invence poměrně malé skupiny nezávislých lidí a jejich potřeba hnát se dopředu za něčím novým a lepším v rámci podnikatelského prostředí a zisku. 

„Kilby came from a rural background and possessed very little technical training… More relevant to his way of working, rural-raised Kilby had been an amateur radio enthusiast since his youth, and he enjoyed a kind of intuition for electronics. In this respect he is reminiscent of the earlier generation of electronics pioneers based in California. At Texas Instruments he was nevertheless attached to a research and development group, where he earned reputation as a clever, hardworking employee. In a self-established and entirely unannounced personal project, he set out to look for a simpler and more robust way to associate the often myriad components involved in transistor circuits. He developed the idea of integrating all components onto a single board, where each element is in electrical contact with appropriate neighbours. This entailed a kind of intuitive appreciation of geometric relations and logic of economical spacing. Knowledge of electronics was secondary here. It is instead intuition and hand-skill that counts – what can reasonably be done with components in the confines of a given space? This comprises a very special category of combinatorial (BC: zvláštní terminus technicus autora kapitoly pro označení kombinace různých zájmů, schopností, kontextů) quite distinct from the high physics of semiconductor physics! (BC: toto je asi jediná kapitola v celé knize, kde jsou využívány vykřičníky).“ „It was in the course of frustrated discussion with a Japanese client, the Busicom company, that Hoff (BC: měl PhD ze Stanfordu v oboru elektroniky a neuronálních sítí) conceived the microprocessor – a technology that he described even at that time as a „computer on a chip“. The client called for a device with 40 leads. This was expensive, and possibly not very robust. Moreover, Hoff saw that the device was complicated because it did not efficiently employ its write/memory capacity. Noyce (BC: Hoffův šéf) authorized Hoff to pursue his design inclinations, and this led to the birth of the Intel 4004 microprocessor that was first marketed in 1971-72. The inaugural processor bundled 2,000 transistors onto a single chip…“

Jed Z. Buchwald & Robert Fox (eds.): The Oxford Handbook of the History of Physics, Oxford University Press 2017, str. 878 & 882.

 

Tyto vynálezy vytvořily dříve nemyslitelný svět. Došlo k tomu neplánovaným, nahodilým způsobem. A zapadá to do celkové absurdity dějin. Ve skutečnosti jakýkoli „smysl dějin“ uzavírá dějiny do něčeho příliš lidského, často odstraňuje schopnost vidět skutečnost a lidské slabosti i lidské utrpení. Na absurditě dějin není nic optimistického, pokrokového kromě toho, že k pokroku, a to nemyslitelnému, nepředstavitelnému, může dojít. Dějiny jsou absurdní v tom nejkrvavějším, nejodpornějším smyslu, ale umožňují úžasné věci. Nikam nevedou, nemají žádný smysl a cíl; to neznamená, že lidský život nemá smysl a cíl ve věčnosti a v dějinách neprobíhá drama tohoto smyslu, drama ukazující se v úžasných věcech soucitu, důmyslu, solidarity, lásky. Ovšem i úžasné věci v dějinách mají vždy nežádoucí, zcela nepředvídané důsledky. A ty mohou být destruktivní. Čím větší pokrok, tím destruktivnější. A tím naléhavěji je jim třeba čelit objevováním něčeho dnes nepředstavitelného.

V žádném případě to neznamená (a tím jednoznačně odmítám jakýkoli technooptimismus), že každý problém má své řešení, ani že to řešení bude nalezeno včas, a už vůbec ne, že si ho umíme dnes představit. Naše největší naděje je právě v tom, že si ho neumíme představit. O to naléhavější a vážnější je vytvářet prostor k jeho hledání. K hledání nepředstavitelného. Celé dějiny Západu od Galilea jsou dějiny nepředstavitelného, díky vědě a technice.   

 

Moje výpisky z dějin fyziky (The Oxford Handbook of the History of Physics, Oxford University Press 2017), ze kterých je patrné, že dnešní pojetí vědy je velmi odlišné od klasické vědy, která přinášela skutečně nové poznání a pokrok:

https://www.prf.upol.cz/fileadmin/users/366/The_Oxford_Handbook_of_the_History_of_Physics.pdf

 

0
Vytisknout
98

Diskuse

Obsah vydání | 20. 11. 2026