Měli by si Američané vzít příklad z českých protestů proti Babišovi v roce 2019?

20. 4. 2025

Masivní a vytrvalé protesty vedly v roce 2021 k pádu miliardáře a oligarchy Andreje Babiše, přezdívaného „český Trump"


Bývalá komunistická diktatura z dob studené války a součást habsburské říše se zdá být nepravděpodobným zdrojem naděje pro odpůrce Donalda Trumpa.

Jedna taková země, Maďarsko, je často uváděna jako vzor pro Trumpův bezbřehý autoritářský útok na americké instituce. Viktor Orbán, premiér této středoevropské země, byl hostem v prezidentově sídle Mar-a-Lago a získal si Trumpovu chválu za to, že Maďarsko proměnil v „iliberální stát“, který vyzdvihuje „tradiční“ hodnoty - a že předvádí takovou osobnost autoritáře“, jakou prezident obdivuje.

Orbán a jeho strana Fidesz již čtvrté volební období po sobě ovládli státní instituce, zkrotili média a byli úspěšně znovuzvoleni navzdory pravidelným vlnám protivládních masových protestů - naposledy tento týden proti pokusu zakázat každoroční pochod homosexuálů.

Zdá se to být zlověstnou předzvěstí pro Trumpovy kritiky, kteří se v sobotu zúčastnili druhého víkendu masových demonstrací, organizovaných v 50 státech skupinou 50501, po shromážděních „Ruce pryč“, uspořádaných 5. dubna na 1000 místech v USA.

Kontrastní politický osud jednoho ze sousedů Maďarska s podobnou historickou minulostí však může poskytnout záblesk naděje pro vyhlídky na to, že masové protesty položí základy úspěšného útoku proti Trumpovi, který povede k vítězství u volebních uren.

Česká republika - kdysi součást Československa z dob studené války a shodou okolností rodiště Trumpovy první manželky Ivany - je možným vzorem toho, jak může pouliční protest rozkvést do jednotné volební strategie, která nakonec zbaví moci miliardáře s autokratickými ambicemi a zjevným pohrdáním demokracií.

V roce 2018 začalo lidové hnutí Milion chvilek pro demokracii organizovat v hlavním městě Praze a dalších městech shromáždění na protest proti protidemokratickým tendencím premiéra Andreje Babiše, který byl označen za „českého Trumpa“.

Babiš, miliardář a oligarcha, který byl druhým nejbohatším člověkem v zemi, nastoupil do funkce jako šéf koalice, která se opírala o podporu zbytků české komunistické strany poté, co jeho populistická strana ANO (Akce nespokojených občanů) vyhrála předloňské volby.

Oponenti obviňovali Babiše - jehož rozsáhlý konglomerát Agrofert ovládal velké segmenty české ekonomiky a dvoje největší noviny v zemi - z podvodů a četných střetů zájmů, přičemž zneužíval moc k dalšímu obohacování. Objevily se také stížnosti na dřívější vazby na komunistickou tajnou policii StB, pro kterou Babiš údajně působil jako informátor, což soud potvrdil, přestože to Babiš popíral.

První protesty přitahovaly davy do 20 000 lidí, ale během několika měsíců účast prudce vzrostla, protože se shromáždění konala stále pravidelněji a vždy vyvrcholila výzvami k jeho odstoupení. V červnu 2019 - tři měsíce poté, co Babiše hostil Trump v Bílém domě při návštěvě, která zřejmě posílila jeho mezinárodní postavení - zažila Praha největší politické protesty od pádu komunismu v roce 1989, kdy se jich proti premiérovi a jeho blízkému spojenci,  proruskému prezidentovi Miloši Zemanovi, sešlo více než 250 000.

Ještě větší počet jich přišel v listopadu 2019,  u příležitosti 30. výročí pádu komunismu - které samo bylo vyvoláno masovými protesty. Premiér stál pevně na svém, a když virus covidu-19 donutil zemi k dlouhodobé výluce, protestů ubylo a Babišova pozice se zdála být jistější, navzdory všeobecné nespokojenosti s jeho postupem při řešení pandemie.

V parlamentních volbách v roce 2021 však Babiše a jeho hojně financovanou stranu porazila koalice pěti stran, jejichž ideologické rozdíly byly překryty nepřátelstvím vůči premiérovi.

Demonstrace, navzdory ztrátě dynamiky způsobené covidem a Babišovým tvrdošíjným odmítáním rezignovat, i když policie podala trestní oznámení pro podvod, zafungovaly tím, že nespokojenost přeměnily na hlasy u volebních uren.

„Určitě jsme měli nějaký podíl na výsledcích voleb,“ řekl Benjamin Roll, mluvčí a zástupce tehdejšího šéfa Milionu chvilek pro demokracii. „Myslím, že jsme v České republice příkladem toho, jak dlouhodobé občansko-společenské aktivity mohou přinést nebo pomoci přinést politickou změnu. Ty protesty nám všem daly pocit, že máme sílu, že nejsme sami a že něco dokážeme. Myslím, že tato emoce je opravdu klíčová.“

Je to potenciálně rozhodující faktor uprostřed debaty o tom, jak reagovat na Trumpa, který od své inaugurace 20. ledna závratnou rychlostí rozbíjí dlouho zavedené normy a útočí na instituce.

Zatímco levicový vermontský senátor Bernie Sanders a Alexandria Ocasio-Cortezová, progresivní newyorská zastupitelka, přilákali obrovské davy na své turné Fighting Oligarchy, které jako by zdůrazňovalo hodnotu lidového nesouhlasu, ostatní demokraté zaujali méně konfrontační přístup, přičemž někteří se rozhodli nebojovat s Trumpem na každém kroku.

Šéf strany v Senátu Chuck Schumer si vysloužil palbu kritiky od mnoha lidí z vlastní strany za to, že minulý měsíc vedl skupinu kolegů demokratických senátorů při hlasování pro šestiměsíční republikánský návrh zákona o financování, čímž odvrátil uzavření vlády.

Tento krok zostřil kritiku, že kongresoví demokraté reagují na Trumpovo autoritářské uchopení moci příliš pasivně.

Zároveň vyloučení strany z moci v Bílém domě a na Kapitolu vyvolalo otázky o účinnosti masových protestů. Neúspěch demonstrací, které se promítly do volební porážky vůdců autoritářského typu v některých zemích - jako příklad se v poslední době uvádí Maďarsko, Turecko a Srbsko - tyto pochybnosti ještě posílil.

Steven Levitsky, profesor politologie na Harvardově univerzitě a specialista na autoritářské hrozby pro demokracii, však řekl, že odmítání masových shromáždění jako zbytečných - což nazval „novou konvenční moudrostí“ po letech, kdy se myslelo, že zaručují pád diktátora - je nemístné.

„Je méně pravděpodobné, že masové protesty svrhnou vládu v místě, kde jsou volby životaschopným kanálem, tedy tam, kde je stále demokracie nebo téměř demokracie,“ řekl. „Protesty nepovedou k rezignaci Donalda Trumpa nebo Orbána, ale to neznamená, že nejsou relevantní. Protest může oslabit vládu, může formovat veřejné mínění a mediální rámování a diskurz, což je velmi důležité.“

Na shromáždění „Ruce pryč“, které se konalo 5. dubna ve Washingtonu DC a na které přišly desítky tisíc lidí, účastníci uvedli, že jedním z cílů bylo povzbudit zdrženlivé voliče a Trumpovy kritiky, kteří by mohli být zastrašeni prezidentovou chvástavou taktikou.

Jiří Pehe, politolog a ředitel New York University v Praze, uvedl, že toto poselství mělo v českém precedentu svou odezvu.

„Byla to celkově taková strategie, jak lidi vyburcovat a říct jim: Podívejte se, máte možnost jednat. Můžete věci změnit. Nejste jen pasivními pozorovateli toho, co se děje, ale můžete věci změnit, ale musíte být aktivní,'“ řekl.

Nechat miliony nespokojených Američanů jen tak ventilovat jejich frustraci by však nestačilo, varoval Pehe. „Pokud má být Česká republika příkladem, musí se tyto demonstrace opakovat po celých Spojených státech a musí mít jedno nebo dvě silná poselství. Musí to být velmi silný vzkaz směrem k politické třídě, protože jen ta může věci skutečně změnit. A v tomto případě by to měl být tlak na demokraty, který by říkal: 'Podívejte se, vaším úkolem je zastavit Donalda Trumpa'.“

V rozhovoru na shromáždění ve Washingtonu 5. dubna Jamie Raskin, demokratický zástupce z Marylandu, který je nejvyšším členem stranického výboru pro soudnictví ve Sněmovně reprezentantů, uvedl, že „strategie lidového odporu“ zahrnující protesty může fungovat pouze v součinnosti s „účinnou legislativní strategií“, což je složitý úkol, protože republikáni ovládají Senát i Sněmovnu reprezentantů.

„Nakonec budeme muset příští rok vyhrát volby, a když získáme zpět Sněmovnu reprezentantů a Senát, budeme opět v čele,“ řekl.

Tento cíl podle pozorovatelů evokuje další poučení z českého příkladu: je třeba, aby si demokraté vzali příklad z demonstrantů a v zájmu jednoty odložili ideologické rozdíly.

„To, co jste viděli v České republice, je široká škála politických sil, které se spojily, aby vytvořily prodemokratickou koalici, a myslím, že to je poučné pro USA,“ řekl Norm Eisen, bývalý americký velvyslanec v Praze a vedoucí pracovník Brookings Institution, který vyzval k přístupu ‚velkého stanu‘ zahrnujícího i republikány, kteří jsou proti Trumpovi.

„Byli pro odložení konkrétních rozdílů v stranických otázkách, v ideologii. To je jedna z rozhodujících složek úspěchu a věřím, že to vidíme i zde. V těchto deportačních sporech jsme u Nejvyššího soudu podali spis více než tří desítek konzervativců, [kteří sloužili v] každé republikánské prezidentské administrativě, od Nixona až po Trumpa 1, a já jsem na něm byl právníkem spolu s vysokým úředníkem ministerstva spravedlnosti z Bushovy administrativy.“

Levitsky uvedl, že protesty v USA nabyly nadměrného významu vzhledem k tomu, že ostatní instituce a pilíře establishmentu - včetně velkých generálních ředitelů, právnických firem, katolické církve a až do tohoto týdne i univerzit - se od Trumpova nástupu do úřadu nedokázaly postavit na odpor.

„Toto vznikající protestní hnutí a velikost davů na akcích Bernieho Sanderse a AOC přiměje demokratické politiky k větší aktivitě a k následování své základny spíše proto, aby ji neztratili,“ řekl. „Co může protestní hnutí udělat, je přispět k erozi Trumpovy popularity a povzbudit opoziční politiky a pravděpodobně přispět k volebnímu výsledku za pár let.

„V tomto smyslu tito lidé neztrácejí čas. Myslím si, že je to velmi, velmi důležitý krok k tomu, aby se opozice dostala z pozadí.“

Ještě v Praze měl Roll - při vzpomínce na opojení z protibabišovských shromáždění - pro americké demonstranty radu: zůstat pozitivní a bez ohledu na Trumpovy provokace se vyhnout nenávistné rétorice - čemuž se podle jeho obav v americkém systému dvou stran lze jen těžko vyhnout.