Čína chce na Ukrajině pat, který by odváděl pozornost USA od Tchaj-wanu

5. 4. 2023

čas čtení 8 minut
Setkání Si Ťin-pchinga s Vladimirem Putinem v Moskvě minulý týden bylo jejich 40. osobním setkáním, ale prvním od ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Putin zahájil tuto invazi jen několik týdnů poté, co se oba diktátoři setkali po 39. v Pekingu na zahájení zimních olympijských her. Oznámili své "neomezené" strategické partnerství, v jehož rámci se oba zavázali podporovat konfrontaci toho druhého se Spojenými státy, píše Joseph Bosco.

Někteří lidé na Západě spekulovali o tom, zda Si věděl o Putinově plánu a dal mu zelenou, ačkoli Bidenova administrativa hrdě prohlašovala, že celou dobu věděla, že se útok blíží.

Navzdory ruským – a americkým – očekáváním rychlého ruského dobytí Kyjiva a odstranění demokraticky zvolené vlády prezidenta Volodymyra Zelenského, kompetence a srdnatost Ukrajinců na bojišti zabránily ruským silám dosáhnout Putinova cíle.

Západní pozorovatelé se pak sjednotili kolem nového hodnocení Siovy podpory Putinovy agrese. Rozhodli se, že Peking si rozmyslí, zda bude spojován s ruskou válkou na Ukrajině – možným modelem pro útok Komunistické strany Číny na Tchaj-wan – ne proto, že by to bylo morálně špatné nebo porušilo mezinárodní právo, ale proto, že to tak potupně selhalo. Opět však špatně odhadli Siovy záměry, když kalkuloval důsledky pro svůj vlastní plánovaný expansionismus v Indo-Pacifiku.

Kromě Putinova zločinu zahájení agresivní války ruské síly denně předvádějí hrůzy dalších válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, které šokují svědomí světa. Siovo svědomí však nebylo šokováno, vzhledem k vlastním zločinům Číny, které odsoudila OSN a které Trumpova i Bidenova administrativa označily za genocidu.

Místo toho, navzdory varování USA před napomáháním ruské agresi a kriminalitě, Čína dramaticky zvýšila své nákupy ruské ropy a plynu a nahradila finanční prostředky ztracené západními sankcemi. Peking dodal Rusku materiál a technologie dvojího užití, jako jsou komponenty dronů, aby udrželo svou armádu v provozu.

Bidenova administrativa nyní dále zmírnila svou slábnoucí "červenou čáru" a zakazuje pouze volně definované "smrtící" předměty – zákaz je nyní také překračován ručními zbraněmi, ačkoli Washington trvá na tom, že Čína pouze "zvažuje" více špičkových zbraní.

Návštěva Siho u Putina byla významným zdvojnásobením čínské politické a "morální" podpory vyloučeného ruského režimu, což výrazně narušilo jeho diplomatickou izolaci. Jejich společné prohlášení bylo nazváno "Prohloubení komplexního strategického partnerství koordinace pro novou éru". Ale v procesu zvyšování Putinova mezinárodního statusu to dále poškodilo vlastní pověst Siho a připomnělo světu povahu čínského komunistického režimu.

To také vrhá další světlo na Siovy úvahy o společné strategii Číny a Ruska jak pro Ukrajinu, tak pro Tchaj-wan. Úvodní věta jejich prohlášení zněla výsměchem nejzákladnějšímu principu mezinárodního řádu založeného na pravidlech: "Pokud jde o ukrajinskou otázku, obě strany věří, že cíle a principy Charty OSN musí být dodržovány a mezinárodní právo musí být respektováno."

Putin ocenil Siův postoj k ukrajinské otázce jako "objektivní a nestranný", bezpochyby proto, že Si nikdy neodsoudil současnou ruskou invazi na Ukrajinu, invazi na východní Ukrajinu a Krym v roce 2014 nebo invazi do Gruzie v roce 2008 – navzdory tomu, že autokratičtí partneči proklamovali úctu k suverenitě, územní celistvosti a Chartě OSN.

SXiova strategická očekávání ohledně Putinova nešťastného dobrodružství na Ukrajině se vyvinula, když pokus o ruskou bleskovou válku ztroskotal. Spíše než na rychlém ruském vítězství, jako tomu bylo u dřívějších agresí, je Putinovo nejnovější tažení založeno na sérii téměř každodenních zločinů proti civilnímu obyvatelstvu a základní infrastruktuře, spolu s virtuální zákopovou válkou, která stojí obrovské ztráty na životech, přičemž Rusové mají mnohem více co vynaložit. Vzhledem ke své primitivní brutalitě Putin zjevně doufá, že vyčerpá nejen vůli ukrajinské vlády a obyvatelstva, ale také odhodlání Bidenovy administrativy a Západu.

Západní vlády začínají vykazovat známky finanční únavy z války, neboť zásoby zbraní, vybavení a munice se spotřebovávají stále rychleji, což potenciálně narušuje vlastní bezpečnostní schopnosti jednotlivých zemí. To se údajně stalo dokonce i se Spojenými státy – přezdívanými za 2. světové války "arzenál demokracie" – ačkoli Amerika poskytla Ukrajině více pomoci, než kolik činí příspěvky ostatních západních zemí dohromady.

Peking se obzvláště zajímá o dopady ukrajinské války na materiální kapacitu a psychologické dispozice Spojených států čelit čínskému expansionismu v Indo-Pacifiku, kde jsou jeho záměry vůči Tchaj-wanu stejně nepřátelské jako ruské plány na Ukrajině.

Zdá se, že Si má v úmyslu nechat Putina pokračovat ve válce bez ohledu na to, kolik ruských a ukrajinských životů to stojí, protože to vysává západní zdroje a vůli a účinně slouží čínským zájmům podkopat americký "imperialismus" v Indo-Pacifiku. Putin pravděpodobně nepotřeboval příliš přesvědčovat, že až se Peking rozhodne podniknout svůj krok proti Tchaj-wanu, možná v příštím roce či dvou, zmenšující se kapacity a pozornost Západu se nutně přesunou do tohoto regionu a dveře příležitostí se Putinovi znovu otevřou na evropském bojišti.

Strategie "push-and-pull" čínsko-ruské "koordinace pro novou éru" významně zatíží americké a západní zdroje a odhodlání. Autokratičtí spojenci doufají, že si vynutí územní kompromisy kompromisy ohledně suverenity v obou regionech – a to i bez intervence Íránu a Severní Koreje, dalších vyhlášených nepřátel Západu.

Existují nejméně tři způsoby, jak může Washington řešit toto nebezpečné dilema. Zaprvé, Bidenova administrativa musí stavět na svém úspěchu při mobilizaci zemí NATO proti společnému nebezpečí.

Dokonce i bez formální bezpečnostní záruky podle článku 5, které kdysi ležely před Ukrajinou a Gruzií, ale nikdy se nesplnily, musí členové NATO zvýšit své individuální příspěvky úměrně svému HDP tak, aby společně odpovídaly nebo překračovaly dolarovou hodnotu amerického příspěvku.

Naopak, zatímco USA jsou primárním dárcem Ukrajině v samotném množství zbraní, několik členských zemí překonalo americký příspěvek na kvalitativním základě. Když Ukrajina naléhavě požádala o stíhací letouny k zavedení bezletové zóny, kterou Bidenova administrativa odmítla ze strachu z urychlení přímého střetu s Ruskem, Polsko vystoupilo a nabídlo letadla.

Washington zablokoval toto kritické posílení ukrajinské obranné schopnosti, které by mohlo zabránit mnoha úmrtím a destrukcím. Nyní, když se Ukrajina připravuje na jarní protiofenzívu, Polsko opět nabízí MIG-29 a tentokrát Bidenova administrativa není proti transferu.
Podobně Česká republika dodala tanky, zatímco Německo a USA pomalu dodávají tanky, na jejichž poskytnutí se nakonec dohodly. Velká Británie a Slovensko jsou také více nakloněny posílání svých nejúčinnějších zbraní na Ukrajinu než Bidenova administrativa.

Třetí americkou akcí, která bude řešit čínsko-ruskou dvojí výzvu, je formalizace Bidenova osobního slibu, že se zbaví politiky strategické nejednoznačnosti a jasně se zaváže k obraně Tchaj-wanu. Peking bude s jistotou vědět, že útok na Tchaj-wan bude znamenat válku s Amerikou a nebude to zdrcující, postupný ukrajinský scénář s agresorským národem, který má bezpečné útočiště před efektivním protiútokem.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5891

Diskuse

Obsah vydání | 11. 4. 2023