Zabránit "zneužití" obědu dítěte chudé samoživitelky

11. 4. 2023 / Pavel Veleman

Fakt, že to jsou tak trochu všechno oběti jejich rodinného byznysu s obrovskými společenskými dopady, majícími velké záporné důsledky pro celý region - znečištění ovzduší a likvidace toho zbylého kousku krajiny v lokalitě, kde má nadace své hlavní sídlo - Most. A veřejnoprávní televize u tohoto projektu servilně asistuje, bez kritické oponentury - v této tolik viditelné hře na sociální činnost.

A tak ve veřejnoprávní televizi sledujeme na první pohled určitě skvělou, hodnou, empatickou ženu, která rozjíždí další projekt pro nízkopříjmové ženy a vše s pomocí redaktorky (divák má pocit, že je to její podřízená pracovnice) - vše objasňuje divákům.

Rodinná nadace bude platit svačiny, obědy, svačiny (SOS, krásný název) dětem ve školkách. Celý projekt navazuje na ten již běžící, který je v praxi velmi problematický. Děti jsou tímto označením chudoby často stigmatizovány, školy se brání obrovské administrativní zátěži. Tyto děti potřebují zejména jistotu bydlení a samoživitelky často mění nejisté ubytovny a azylové domy a celý proces s obědy se tak ještě více komplikuje. Švédsko, Finsko nebo třeba Estonsko dotují zcela školní obědy - to je jasná koncepce sociálního státu, který ví, že nesmí prohlubovat sociální rozdíly od dětství. Ve Skotsku mají všechny děti na prvním stupni obědy zdarma, takže nevzniká žádná stigmatizace. Totéž v Londýně. My však jdeme jinou cestou. Zdá se, že fáze konečné řešení likvidace sociálního státu pokročila opět o kus dopředu a držíme se spíše latinskoamerických scénářů.

Několik desítek oligarchů a jejich rodin nejdříve vytuneluje skoro celou zemi (nadsázka) a teď i faktický smysl sociální práce, která přeece nikdy nesmí být "posluhou mocných". Kritická nebo radikální sociální práce je v ČR stále málo známá a používaná metoda práce s klienty. Tato činnost dokáže velmi účinně chránit všechny subjekty v sociální oblasti před zneužitím jakékoli moci. V ČR o této koncepci nejvíce publikuje skupina sociálních pracovníků a studentů kolem paní Radky Janebové z Ostravské univerzity. Zejména novináři a politici na municipalitách by se měli s těmito texty seznámit, jelikož každý opravdový "kmotr" - má na světě svoji nadační činnost.

Tato činnost je však ve skutečnosti jen parazitování na oboru sociální práce. V těchto skupinách je velmi uplatněn i prvek kázeňský, dozorový směrem ke klientům. V rozhovoru se například dozvídáme, že děti musí jídlo opravdu sníst, jinak nemají nárok na další pomoc.

Je velmi nebezpečné, když tento typ lidí dokáže svoji finanční a statusovou mocenskost využít i v tzv. "ukázňování chudých". Dokázat vidět v kontextu celou tuto problematiku by u veřejnoprávního média měla být povinnost.

Sociální práce totiž není charita, není to "žebrání" o placení zeleniny pro chudé děti od podnikatelské nebo politické oligarchie, které následně využívá mediálně tuto činnost k své reklamě. Sociální pracovník musí dokázat hájit své klienty právě před zatažením do těchto mocenských her. A každý novinář, který se touto problematikou zabývá, je v podobné situaci.

Etika sociální práce sociální pracovníkům přímo ukládá - chtít po svých politicích účinné nástroje sociální politiky. Pakliže v 21 století máme regiony, kde nemá rodina dítěte finančně na teplé jídlo ve škole, potom sociální politika v rámci sociální pomoci v systému ČR naprosto selhala.

A každý, kdo se v tomto oboru nějak angažuje a veřejnoprávní televize by měla být v čele tohoto pelotonu, by měl primárně poukazovat na systémová selhání politiků v sociální oblasti, která v této době mají velký dopad na masivním snižováním životní úrovně těch nejohroženějších.

Zdá se mi, jakoby většina pořadů veřejnoprávní televize spíše nabádala "oběti", aby si prostě zvykly na chudobu a přijaly ji jako přírodní zákon, který je neměnný (viz pořady o šetření energií, exekucích apod). To je však omyl, veřejnoprávní média si občané platí pro to, aby za ně hlavně dokázala klást nepříjemné otázky každé "viditelné mocenskosti". Možná, že potom i pochopí, proč ji mají více platit. Je to totiž jejich televize a ne politiků nebo byznysových oligarchů.

PS. Kam se poděl optimismus devadesátkových filmlů, které sdělovaly veřejnosti, že v kapitalismu všichni bez výjimky zbohatneme? (JČ)