Proč je správné charakterizovat Putinův režim jako fašistický
11. 4. 2023
čas čtení
8 minut
Malá armáda znepokojených akademiků je připravena vynadat každému, kdo označí ruský nacionalismus za fašistickou ideologii. "Žádný politický model nemá monopol na zločin, násilí a historické neštěstí," poznamenala politoložka Jekatěrina Šulmanová. "Nemusíte být Hitlerem, abyste zničili svou zemi."
Vskutku nemusíte. A přesto se ponořte do ruského ultranacionalismu a konfrontujte se s jeho sebelítostí a bombastičností, násilím a šovinismem, machismem a imperialismem, a pokud jej nemůžete označit za "fašistický", těžko budete vědět, jaké jiné slovo se pro to hodí, píše Nick Cohen.
Násilí je jádrem fašismu i jádrem dnešního Ruska. Rasové pohrdání obyčejných ruských vojáků Ukrajinci, kteří se setkávají s násilím, je děsivé. Zprávy o jejich zvěrstvech jsou tak nepřetržité, že nám hrozí, že si na ně zvykneme. Masakr civilistů a válečných zajatců v Buči upoutal loni na jaře vrtkavou pozornost světa. S přibývajícím počtem mrtvých se však pozornost vytratila.
Minulý týden vzali přeživší obyvatelé vesnice nedaleko Černihova na severu Ukrajiny Volodymyra Zelenského spolu s německým vicekancléřem Robertem Gabeckem a generální tajemnicí Rady Evropy Marijou Pejčinovičovou Buričovou na prohlídku koncentračního tábora, v němž je Rusové věznili. Poté, co převzali kontrolu, zabili Rusové první den asi 10 lidí, aby vyvolali strach. Všechny, kteří zůstali naživu, shromáždili a zavřeli do sklepa. Na 170 metrech čtverečních bylo namačkáno téměř 400 lidí.
"Ve sklepě nebylo dost kyslíku. Proto starší lidé umírali. Nejdřív se zbláznili. Pak začali křičet. A pak šli úplně do háje. A ráno se neprobudili. A jejich sousedé je prostě odnesli do pece."
Ukrajina v roce 1994 předala Rusku jaderné zbraně, které na jejím území zůstaly po rozpadu Sovětského svazu. Na oplátku Rusko, USA a Velká Británie poskytly Ukrajině bezpečnostní záruky. Ty byly samozřejmě bezcenné. Jako člověka, který v 80. letech pochodoval s Kampaní za jaderné odzbrojení, mě bolí přiznat, že desítky tisíc Ukrajinců by dnes žily, kdyby se nový ukrajinský státevzdal svých jaderných zbraní.
Žádný vyjednaný mír s Ruskem nemá cenu papíru, na kterém je napsán, kvůli fašistické povaze ruského nacionalismu.
Příští měsíc Hurst vydá knihu Generace Z: Do srdce ruské fašistické mládeže. Jejího autora Iana Garnera velmi obdivuji, protože nemluví jen o palácových intrikách v Kremlu, ale dělá rozhovory s mladými Rusy a analyzuje`sociální sítě, aby nám zprostředkoval autentický hlas ultranacionalismu.
Ani Garner si nedokáže představit, že by jiné slovo než "fašismus" vystihlo podstatu věci. Cituje poznámku britského badatele Rogera Griffina, že fašisté usilují o regeneraci společnosti prostřednictvím násilí, a postřeh Umberta Eca, že fašistická společnost vede neustálé války. Fašistické pojetí války jako očistné síly je základním přesvědčením ruského nacionalismu, píše.
"Mezi Putinovým zvolením prezidentem v roce 2000 a ruskou invazí na Ukrajinu v roce 2022, prosazovanou ideology, kteří se ocitli na okraji Kremlu a společnosti směrem k centru země, fašistické pudy v ruské společnosti zesílily. Ruská společnost na popud státu reagovala na různé ekonomické, politické a kulturní výzvy vyloučením "Jiných" - což v Putinově Rusku může být prakticky cokoli, co nezapadá do úzké definice ruskosti. Být "Rusem" znamená být mužný, pravoslavný, silný a agresivní.
Být "Rusem" znamená přijmout historický status národa jako mesiášského spasitele světa. Každý, kdo do něj nezapadá - "pátá kolona" liberálů a pokrokářů, homosexuálů a barevných - je zrádce."
Garnerovo dílo je plné vinět obyčejných mužů a žen, které státní propaganda, tlak vrstevníků a fantazie o ruské výjimečnosti a ruské oběti proměnily v monstra.
Příběh Ivana Kondakova mě zasáhl, protože se zdá být tak obyčejným člověkem. Je to otec tří dětí. Má byt plný nábytku z Ikei a slušnou práci inženýra. Je také influencerem krajní pravice na sociálních sítích a impozantní postavou na internetu. Ukrajinci nenávidí všechno ruské, řekl Garnerovi. Nemá jim to za zlé, ale považuje je za "členy sekty", kterým "američtí psychologové ... profesionálně vymyli mozek na sto procent". A Kondakov si je nevyhnutelně jistý, že válka přinese čistší budoucnost. Rusko "nebojuje jen proti Ukrajině, ale proti celému Západu za nový světový řád. Pracujeme na tom, aby Rusko mohlo - a také bude - opět jedním z center světové civilizace!"
Spíše než na frontě bojuje Kondakov virtuální bitvu s liberály. Válka ho inspirovala k tvorbě hudby, poezie a filmů ve stylu TikTok. A jeho služba na klávesnici je oceňována. Krajně nacionalistický vloger Michail Onufrienko Kondakova označuje za "nástroj informační války".
Stejně jako mnoho dalších variant moderního extremismu je i ruský fašismus online fenoménem.Petrohradská kavárna, kde byl ruský vojenský bloger nedávno na příkaz tajemných sil zavražděn, byla místem setkání Kybernetické fronty Z. Tato zastřešující skupina nacionalistických blogerů o sobě na Telegramu mluví jako o kybernetické armádě, která se zaměřuje na těch několik málo protiválečných hlasů, které ještě zbyly a které se odvážily promluvit.
Garner dává jen malou naději, že vojenské porážky hnutí oslabí. Vždy bude zdvojovat poselství, že za porážku mohou buď zrádci uvnitř, nebo ruská společnost, která není dostatečně silná, dostatečně agresivní a dostatečně násilná, aby dosáhla nového impéria a zničení "ukrajinství".
Velký historik Robert O. Paxton ve své knize Anatomie fašismu uvádí ve výčtu definičních znaků např.
- "Pocit ohromující krize, která je mimo dosah jakýchkoli tradičních řešení" - v případě Ruska pocit krize způsobený rozpadem Sovětského svazu, chaosem 90. let a rozšířením NATO.
- "Nadřazenost skupiny, vůči níž má člověk povinnosti nadřazené každému právu, ať už individuálnímu, nebo univerzálnímu, a podřízenost jednotlivce této skupině" - viz pohrdání individuálními svobodami a univerzálními hodnotami ze strany ruského režimu.
- "Přesvědčení, že vlastní skupina je obětí, pocit, který ospravedlňuje jakoukoli akci bez právních a morálních omezení proti vnitřním i vnějším nepřátelům" - podívejte se, jak paranoidní obětavost sytí kremelskou propagandu.
- "Strach z úpadku skupiny pod korozivními účinky individualistického liberalismu, třídních konfliktů a cizích vlivů" - podívejte se na kremelskou antiliberální a šovinistickou paranoiu.
- "Potřeba autority přirozených náčelníků (vždy mužských)" - Podívejte se na machismus nacionalistické kultury a státem vedené kampaně proti LGBT.
- "Právo vyvoleného národa ovládat ostatní bez omezení jakýmkoli lidským nebo božským zákonem, právo, o němž rozhoduje jediné kritérium zdatnosti skupiny v rámci darwinistického boje" - aneb jak po invazi s pokrčením ramen řekl ruský akademik Dmitrij Suslov, "to dělají velmoci".
Garner přidává vlastní originální srovnání, když hovoří o fašistickém pojetí času. Fašistické režimy podle něj nechápou svět v pojmech lineárního času. Směšují historii, folklór a pohádku. V Rusku vidíme touhy po znovuvytvoření Sovětského svazu a carské éry, které jsou neslučitelné, sedící vedle fantazijní vize ruské středověké minulosti.
Ne všechna srovnání obstojí. Rusko není totalitním státem, i když je možná lepší říci, že ještě není totalitním státem. A na rozdíl od Hitlera a Mussoliniho není Putin mesiášským vůdcem. Ruští nacionalisté ho mají rádi, ale neuctívají ho. Kdyby dnes padl mrtev, hnutí by pokračovalo i bez něj, což z ruského fašismu dělá trvalejšího a hrozivějšího protivníka.
"Falešným pojmenováním věcí přispíváme k utrpení naší doby," řekl Albert Camus. Pokud nebudeme vnímat Rusko jako moderní verzi fašismu, nepodaří se nám ubránit Ukrajinu a zajistit její mír a mír Evropy tím, že ji při nejbližší příležitosti přijmeme do NATO.
Garnerovo dílo je plné vinět obyčejných mužů a žen, které státní propaganda, tlak vrstevníků a fantazie o ruské výjimečnosti a ruské oběti proměnily v monstra.
Příběh Ivana Kondakova mě zasáhl, protože se zdá být tak obyčejným člověkem. Je to otec tří dětí. Má byt plný nábytku z Ikei a slušnou práci inženýra. Je také influencerem krajní pravice na sociálních sítích a impozantní postavou na internetu. Ukrajinci nenávidí všechno ruské, řekl Garnerovi. Nemá jim to za zlé, ale považuje je za "členy sekty", kterým "američtí psychologové ... profesionálně vymyli mozek na sto procent". A Kondakov si je nevyhnutelně jistý, že válka přinese čistší budoucnost. Rusko "nebojuje jen proti Ukrajině, ale proti celému Západu za nový světový řád. Pracujeme na tom, aby Rusko mohlo - a také bude - opět jedním z center světové civilizace!"
Spíše než na frontě bojuje Kondakov virtuální bitvu s liberály. Válka ho inspirovala k tvorbě hudby, poezie a filmů ve stylu TikTok. A jeho služba na klávesnici je oceňována. Krajně nacionalistický vloger Michail Onufrienko Kondakova označuje za "nástroj informační války".
Stejně jako mnoho dalších variant moderního extremismu je i ruský fašismus online fenoménem.Petrohradská kavárna, kde byl ruský vojenský bloger nedávno na příkaz tajemných sil zavražděn, byla místem setkání Kybernetické fronty Z. Tato zastřešující skupina nacionalistických blogerů o sobě na Telegramu mluví jako o kybernetické armádě, která se zaměřuje na těch několik málo protiválečných hlasů, které ještě zbyly a které se odvážily promluvit.
Garner dává jen malou naději, že vojenské porážky hnutí oslabí. Vždy bude zdvojovat poselství, že za porážku mohou buď zrádci uvnitř, nebo ruská společnost, která není dostatečně silná, dostatečně agresivní a dostatečně násilná, aby dosáhla nového impéria a zničení "ukrajinství".
Velký historik Robert O. Paxton ve své knize Anatomie fašismu uvádí ve výčtu definičních znaků např.
- "Pocit ohromující krize, která je mimo dosah jakýchkoli tradičních řešení" - v případě Ruska pocit krize způsobený rozpadem Sovětského svazu, chaosem 90. let a rozšířením NATO.
- "Nadřazenost skupiny, vůči níž má člověk povinnosti nadřazené každému právu, ať už individuálnímu, nebo univerzálnímu, a podřízenost jednotlivce této skupině" - viz pohrdání individuálními svobodami a univerzálními hodnotami ze strany ruského režimu.
- "Přesvědčení, že vlastní skupina je obětí, pocit, který ospravedlňuje jakoukoli akci bez právních a morálních omezení proti vnitřním i vnějším nepřátelům" - podívejte se, jak paranoidní obětavost sytí kremelskou propagandu.
- "Strach z úpadku skupiny pod korozivními účinky individualistického liberalismu, třídních konfliktů a cizích vlivů" - podívejte se na kremelskou antiliberální a šovinistickou paranoiu.
- "Potřeba autority přirozených náčelníků (vždy mužských)" - Podívejte se na machismus nacionalistické kultury a státem vedené kampaně proti LGBT.
- "Právo vyvoleného národa ovládat ostatní bez omezení jakýmkoli lidským nebo božským zákonem, právo, o němž rozhoduje jediné kritérium zdatnosti skupiny v rámci darwinistického boje" - aneb jak po invazi s pokrčením ramen řekl ruský akademik Dmitrij Suslov, "to dělají velmoci".
Garner přidává vlastní originální srovnání, když hovoří o fašistickém pojetí času. Fašistické režimy podle něj nechápou svět v pojmech lineárního času. Směšují historii, folklór a pohádku. V Rusku vidíme touhy po znovuvytvoření Sovětského svazu a carské éry, které jsou neslučitelné, sedící vedle fantazijní vize ruské středověké minulosti.
Ne všechna srovnání obstojí. Rusko není totalitním státem, i když je možná lepší říci, že ještě není totalitním státem. A na rozdíl od Hitlera a Mussoliniho není Putin mesiášským vůdcem. Ruští nacionalisté ho mají rádi, ale neuctívají ho. Kdyby dnes padl mrtev, hnutí by pokračovalo i bez něj, což z ruského fašismu dělá trvalejšího a hrozivějšího protivníka.
"Falešným pojmenováním věcí přispíváme k utrpení naší doby," řekl Albert Camus. Pokud nebudeme vnímat Rusko jako moderní verzi fašismu, nepodaří se nám ubránit Ukrajinu a zajistit její mír a mír Evropy tím, že ji při nejbližší příležitosti přijmeme do NATO.
Kompletní článek v angličtině ZDE
4378
Diskuse