Velikonoční větve
7. 4. 2023 / Beno Trávníček Brodský
Čas velikonoční mne navedl na vyšlapanou stezku k ležení bezdomovců.
Tedy vlastně ležení… jak běží čas, napřed měli bydlení z igelitu, teď už jakési papundeklové – dokonce s visacím zámkem!
U potoka.
U řeky.
V lužním lesíku.
Drobný dřevěný mostek přes potok jako přes hradní příkop, ohniště.
Všude neuvěřitelně čisto a uklizeno, to leckdo nemá ani na VIP zahrádce.
Vlastně mi to přijde jako taková sice nikde nezapsaná, ale o to úžasnější „společenská smlouva“.
MY tady nebudeme dělat bugr a VY nás tady necháte žít – přežít...
Šel jsem popřát hezké Velikonoce.
Oproti jindy ale nikdo nevykoukl.
Tak jsem tašky hodil ke dveřím a koukám kde co lítá.
Občas tu pobíhá ratlík neznámého druhu, který sice asi nekouše, ale člověk už je tak nějak živočišně v pozoru.
Pak koukám, že kus dál ve křoví se něco hýbe.
Sbírají spadané větve - čistí veřejný lesík.
Ráno, v mrazu.
Dřevo na oheň znamená život.
Pro jiný druh lidí třeba i odporný odpad, který vyhrnou ze své krásné zahrady někam, kde už to „konečně nepřekáží“. Často na černou skládku.
Jejich drobná lucernička ve vrbě nad řekou už nesvítí - je den.
Budou Velikonoce.
Diskuse