Opět mezinárodní reklama pro Českou republiku: Rasismus

25. 5. 2022

čas čtení 8 minut


Humanitární krize narůstá, ukrajinské romské rodiny uvízlé na českém nádraží svědčí, že s nimi není zacházeno jako s ostatními uprchlíky


Pražské Hlavní nádraží se zdá být obrazem normality uprostřed teplého jarního slunce a návratu zástupů turistů, kteří na vrcholu covidu většinou chyběli. Na nástupišti jednoho všedního dopoledne si dva němečtí turisté zvědavě prohlížejí sochu sira Nicholase Wintona, britského makléře, který v předvečer druhé světové války pomohl 669 převážně židovským dětem uprchnout z nacisty okupovaného Československa.

Jen o pár metrů dál se však stovky Romů ukrývají na jediném dostupném místě, kde se mohli schovat poté, co se připojili k milionům Ukrajinců prchajících před ruskou invazí, píše v Guardianu Robert Tait. V článku je také řada jeho vlastních fotografií. 

 

Na rozdíl od ostatních Ukrajinců, kterým byla nabídnuta uprchlická víza, tyto rodiny zjistily, že nemají kam jít a nikdo je nechce.

Ráno, kdy je Guardian navštívil, si dva malí chlapci hráli bez dozoru v nebezpečné blízkosti okraje nástupiště. Nedaleko ležela mladá matka a spala na dece, zatímco se po ní plazilo její batole.

Tato scéna byla příznačná pro hnisající krizi, která se rozvinula v posledních týdnech, kdy se stovky romských uprchlíků ukrývaly na podlaze nádraží a v provizorním lůžkovém vlaku, který kotví pouze mezi devátou hodinou večerní a pátou hodinou ranní, v podmínkách, které jsou podle záchranářů nebezpečně nehygienické.

Více než 500 lidí se každou noc tísní v prostorách, které byly původně určeny pro 260 osob na jednu noc. Někteří zde zůstali až deset nocí.

Dobrovolní humanitární pracovníci říkají, že jsou přetíženi a zahlceni. "Je to nejdůležitější situace v České republice," říká Geti Mubeenová, krizová koordinátorka Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU).

Spolu s dalšími dobrovolnickými skupinami, které na stanici pomáhají, plánuje OPU na konci měsíce ukončit svou činnost v této stanici ve snaze vyvinout tlak na vládu, aby poskytla vhodnější ubytování.

"Byli jsme založeni, abychom poskytovali informace, ale nyní řešíme humanitární krizi. To už je neudržitelné," říká Mubeenová.

Mimo dohled běžných cestujících v uzavřeném prostoru malebného nádraží z habsburské éry sedí a polehávají romské rodiny - většinou ženy a děti, někteří starší a postižení - obklopené taškami s věcmi a chráněné ochrankou, z nichž mnozí jsou také Romové.

Čekají, až české úřady rozhodnou o jejich statusu a o tom, zda mají nárok na trvalé ubytování; jiní jsou v ještě bezútěšnější situaci.

"Snažili jsme se v registračním centru přihlásit o ochranu uprchlíků, ale nepřijali nás a nedali nám žádný dokument, který by vysvětlil proč," říká Zanna, dospívající matka tří dětí z Kyjeva, která podle svých slov přijela do Prahy s rodinou před čtyřmi dny.

"Přijeli jsme sem a hledali místo, kde bychom mohli zůstat, ale místo toho se válíme na zemi jako psi. Jsme vyčerpaní a už nemáme žádnou energii. Cítím se opravdu beznadějně."

Je to příběh typický pro mnoho příchozích Romů, říkají humanitární pracovníci.

Mnozí Romové čelí jinému osudu, který je - podle Mubeenové - důsledkem protiromských předsudků, jež jsou v České republice a sousedních zemích rozšířené. Řada Romů, kteří odjeli z Prahy do Německa, se podle ní později vrátila, včetně některých, kteří uvedli, že jim policie v Drážďanech odmítla umožnit vystoupit z vlaku.

Čeští činitelé tvrdí, že mnoho příchozích Romů nemá nárok na status uprchlíka, protože jsou občany EU s dvojím ukrajinsko-maďarským občanstvím - díky politice, kterou v roce 2011 zavedl maďarský premiér Viktor Orbán a která nabízí občanství etnickým Maďarům v Zakarpatské oblasti Ukrajiny.

Někteří z držitelů maďarských pasů tvrdí, že byli podplaceni, aby o doklady požádali, a nechápali důsledky dvojího občanství. Několik z nich deníku Guardian řeklo, že z České republiky odjeli do Budapešti,ale pak se vrátili do Prahy poté, co úřady v Maďarsku jejich pasy odmítly jako padělané. (Pozn. red. BL: Děje se to proto, že často existují drobné rozdíly v psaní ukrajinských jmen azbukou a latinkou. Orbánův režim to zneužívá k tvrzení, že pasy s těmito drobnými rozdíly jsou "falešné".)

Držení občanství EU je chrání před vyhoštěním podle schengenských pravidel a zároveň jim poskytuje volný pohyb mezi členskými státy - ale také je potenciálně ponechává v nejistotě, když jim státy nejsou povinny poskytnout ubytování v rámci režimu chráněného statusu.

Podle Mubeenové má však maďarské občanství pouze pětina současných obyvatel stanice. Osud ostatních, kteří se často potýkají s překážkami při podávání žádostí nebo dokonce při vstupu do registračních center, odráží přitvrzující postoj úředníků, kteří odmítají příchozí Romy jako autentické uprchlíky.


Vít Rakušan, český ministr vnitra, prohlásil, že příliv Romů je spojen s organizovaným zločinem, a hovořil o nutnosti bojovat proti "sociální turistice".

Mubeenová říká: "Seděla jsem na schůzkách se zástupci pražského magistrátu, policie atd. a všimla jsem si, že se narativ mění - přestalo se mluvit o uprchlících a začalo se mluvit o "ekonomických migrantech" a "sociálních turistech".

"Činitelé mi říkali, že nemají potřebné doklady, aby mohli požádat o ochranu, ale často jim ani není umožněno žádost podat, a to není legální."

Mluvčí českého ministerstva vnitra - které je za vyřizování uprchlíků zodpovědné - uvedl, že ti, kteří na nádraží požádali o dočasnou ochranu, měli nárok na ubytování poskytované státem, a to i v nedávno zřízeném "stanovém městečku" v pražské Troji.

"Stává se, že někteří lidé tuto nabídku odmítnou a vrátí se na Hlavní nádraží. Na nádraží však zústávají i lidé, kteří na dočasnou ochranu nemají nárok nebo o ni vůbec nepožádali," říká.

"Při podání žádosti o dočasnou ochranu se v souladu s platnou legislativou posuzuje, zda má dotyčná osoba na ni nárok. Pokud se ukáže, že žadatel je občanem jiného členského státu EU, dočasnou ochranu nelze udělit." (Pozn. red. BL: V - západním -  Německu tento úřední šiml nepůsobí. Jsou tam přijímáni romští uprchlíci i s dvojími pasy.)

Stále neutěšenější situace na stanici vedla k tomu, že studenti medicíny pracující jako dobrovolníci hlásili případy planých neštovic, spalniček, žloutenky typu A, vší, svrabu a tuberkulózy. Hasiči dezinfikují prostory třikrát denně.

Hygienická omezení brání humanitárním organizacím v distribuci teplého vařeného jídla. Vzhledem k absenci pravidelného stravování mnoho uprchlíků během dne odchází do centra Prahy, kde se někteří uchylují k žebrání.

Jan Vágner, správce budovy nádraží, popisuje současnou situaci jako "náročnější" než na počátku uprchlické krize, kdy z vlaků přijíždějících z Ukrajiny vystoupilo  více než 5 000 lidí.

"I když je jich teď mnohem méně, musíme se všemi mluvit individuálně a úzce s nimi spolupracovat, ale nemáme tu správnou pomoc," říká.

Uprostřed chaosu má však jeden muž poměrně šťastný příběh. Sedmatřicetiletý Heorhii Stan, původem z Oděsy, s hubenou holí a bílou čepicí na hlavě, se po úspěšné žádosti o chráněný status v České republice chystal se svými čtyřmi dětmi na cestu do Vídně pro svou ženu.

Jeho úleva byla zostřena tím, že strávil čtyři noci na nádraží, což popsal jako "tvrdou a beznadějnou zkušenost", než byl přesunut do izolovaného uprchlického tábora, který je obvykle vyhrazen Romům na Šumavě. "Opravdu se tu chci integrovat a zajistit, aby moje děti chodily do školy," říká. "A chci pracovat."

Kompletní článek ZDE

0
Vytisknout
6194

Diskuse

Obsah vydání | 31. 5. 2022