Dodávky amerických raketometů mohou změnit průběh války na východě Ukrajiny

27. 5. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
Během příštího týdne by měla Bidenova administrativa rozhodnout, zda dodá Ukrajině zbraňové systémy MLRS/HIMARS. (MLRS je těžší systém na pásovém podvozku, HIMARS lehčí verze na kolovém; palebnými výkony se zásadně neliší.) 

Během bitev na severu a severovýchodě Ukrajiny většina bojů měla podobu ukrajinských léček ve vhodně členitém terénu. Malá jednotka obránců udeřila na postupující ruskou kolonu, způsobila jí rychle těžké ztráty a stáhla se. Tímto způsobem Ukrajinci obešli hlavní silnou stránku ruské armády, kterou je soustředěná dělostřelecká palba. Než totiž došlo k zaměření jejich pozic, byli už dávno pryč. A kromě toho na nic netušícího nepřítele s oblibou útočili z bezprostřední blízkosti, což by případnou dělostřeleckou palbu víceméně znemožnilo. Napadení by totiž museli požadovat od své artilerie palbu na vlastní pozici. A toho každý velitel není schopen.


Na východě Ukrajiny existuje jiný typ krajinného reliéfu než v okolí Kyjiva nebo Charkiva. Převážně jde o rovnou zemědělskou krajinu s minimem vegetačního krytu. Chcete-li podrobnější analýzu, najdete ji např. tady.

V takovém terénu je možno vést pohyblivou, elastickou obranu jen mnohem komplexnějším způsobem, než jakým byla vedena kolem Kyjiva. Terén zformovaný kolchozním a sovchozním hospodařením na velkých lánech obráncům nic nedaruje. Pohybující se jednotky nezbytně potřebují mít sebou mobilní prostředky protivzdušné obrany. Jejich pohyb musí pokud možno krýt před nepřítelem na pozorovacích stanovištích kouřová clona. A ozývající se nepřátelské dělostřelectvo musí být vlastními prostředky účinně umlčováno, či lépe ničeno.

Na léčky na kyjivských silnicích stačili v zásadě kvalitně vycvičení a iniciativní poddůstojníci pěchoty a speciálních sil, které díky kurzům NATO má Ukrajina ve značných počtech. Do války na východě nezbytně potřebujete kvalitní důstojníky a dokonalou souhru všech prvků vševojskové operace. To už je úkol o řád výše.

Obránci Donbasu často označovaní za nejkvalitnější část ukrajinské armády však po větší část posledních osmi let vedli převážně statické zákopové boje doplněné o patrolování v předpolí. Při nich spoléhali na rozsáhlý systém polních opevnění. Tato opevnění však mají jednu velkou nevýhodu. Není možno je podle potřeby přestěhovat. Léčky kolem Kyjiva v první části války probíhaly podle klasické zásady "Shoot and scoot", takže se zpravidla vyhnuly odvetě ruského dělostřelectva. (Kvalitní armády vykazují reakční časy od zjištění nepřátelské aktivity do zahájení vlastní dělostřelecké palby kolem dvou minut. Ruská armáda naštěstí není kvalitní armáda.)

Avšak jakmile dáte Rusům s jejich těžkopádnou mašinérií čas soustředit dostatek dělostřeleckých prostředků k útoku na nějaký konkrétní úsek, žádné statické opevnění obránce nemůže zachránit. Rusové mají dokonce k dispozici staré sovětské tabulky a normy rámcově určující, kolik jakých granátů je třeba vystřílet k neutralizaci takového a takového objektu. Podobný úkol si nakonec splní, pokud k tomu dostanou čas a příležitost. Limitujícím faktorem je pouze schopnost dovézt dostatek munice.

Držet ukrajinská polní opevnění na východě bylo po mém soudu od počátku války klasické rozhodnutí z rodu "sunk cost fallacy". Jde o to, že do tohoto opevnění se investovalo mnoho let spousta prostředků a někomu bylo zatěžko je prostě opustit, aby místo toho bránil řekněme přechody přes Dněpr, dokud se útočník náročnými pokusy o přechod vodní překážky nevyčerpá.

Jenomže životy vojáků a uchování bojeschopnosti armády jsou mnohem a mnohem důležitější, než to nejlepší opevnění. Vynaložené peníze vzal čert. Koneckonců, přijdou vniveč tak jako tak.

Ukrajina má zatím k dispozici minimum prostředků k tomu, aby překonala drtivou ruskou dělostřeleckou převahu. Dodávky houfnic M777 a do jisté míry také z Itálie pocházejících FH70 jí jistě mohou pomoci, ale úplně problém neřeší. Ruské raketomety Směrč mohou pálit až na vzdálenost 80 km, na kterou nedostřelí žádné běžně používané polní dělo. Jestli se obránci mají zbavit ruské palby, potřebují něco jiného.

Americké raketomety MLRS a HIMARS dostřelí municí ATACMS Block I až na vzdálenost 128 km. To by jim umožnilo likvidovat postavení i těch nejvýkonnějších ruských dělostřeleckých prostředků bez obavy, že cíl s menším dostřelem po nich začne pálit nazpět.

Raketomety ovšem budou potřebovat v patřičných počtech moderní kontrabaterijní radary zjišťující pozice ruských děl a raketometů, případně koordinaci s průzkumnými "drony".

Rusové nejsou vůbec dobří ve vyhledávání pohybujících se pozemních cílů, informační systém jejich letectva se k tomu patrně nehodí. Přesto je zřejmé, že v případě dodání výkonných amerických raketometů musejí být tyto zbraně také nezbytně spárovány s dedikovaným systémem protivzdušné obrany, který je bude účinně krýt před útoky ze vzduchu.

Pokud Bidenova administrativa schválí dodávku systémů MLRS nebo HIMARS a ty budou vhodně nasazeny, může to Rusy na Donbasu připravit o jejich hlavní trumf. Ztráty ruských dělostřelců by se v takovém případě začaly rychle přibližovat dosavadním ztrátám tankistů a každý pokus soustředit prostředky pro "массированный удар" na určitou oblast ukrajinské obrany by zaváněl sebevražedným podnikem.

Umístění několika HIMARSů v ulicích Charkiva by zajistilo konec ostřelování druhého největšího ukrajinského města čímkoliv méně výkonným, než je taktická raketa. A těch už Rusům mnoho nezbývá.

Pokud Američané nedodají Ukrajině nejnovější munici ATACMS Block IV s dostřelem 300 km, dokonce i každé hysterické řvaní ohledně "eskalace" se bude muset vypořádat s otázkou, v čem je vlastně tak zásadní kvalitativní rozdíl mezi raketometem, který dostřelí na vzdálenost 80 km (ruský Směrč), a jiným, který prostě zvládne 128 km.

Válka na Donbase byla od počátku odsouzena být v mnohem větší míře bojem s ruským dělostřelectvem (a také letectvem), než počáteční obrana ukrajinského hlavního města.

Ukrajina k tomu musí dostat patřičnou výzbroj ze Západu, stejně jako je třeba, aby půjčky udržovaly v chodu ukrajinskou ekonomiku. Nejde o triviální úkol - a nejde ani o tak relativně prostý úkol, jakým byla v první fázi války letecká přeprava velkého množství přesné munice určené pro jednotlivé vojáky do polského Řešova.

Přesto je nutné jednat rychle - a nezdržovat dál nezbytnou pomoc obráncům svobodné části Evropy žvásty o hypotetickém míru s genocidním Putinem.

4
Vytisknout
6669

Diskuse

Obsah vydání | 31. 5. 2022