Chaos, zbabělost a nekompetence v západních reakcích na ruskou agresi na Ukrajině

27. 5. 2022

čas čtení 9 minut
Západní představitelé se rozcházejí v názorech na vyzbrojování Ukrajiny, ropná embarga a na to, zda se Kyjev bude muset smířit se ztrátou území.

Stále ostřejší diplomatická hádka kvůli neochotě Německa dodat Ukrajině těžké zbraně hrozí přerůst v širší spor mezi spojenci o to, zda jsou ochotni přijmout mírové urovnání, které ponechá Vladimiru Putinovi možnost prohlásit se za vítěze.

Jeden ze západních představitelů uvedl, že západní představitelé jsou rozděleni na ty, kteří si myslí, že mohou s Ruskem Vladimira Putina po skončení války spolupracovat, a na ty, kteří si myslí, že nemohou.

Spory vedou ke sporům o vyzbrojování Ukrajiny, o možnost prosazení ruského embarga na dovoz ropy a o to, zda Kyjev bude muset na konci války akceptovat další ztrátu území jako cenu za mír.



Bezprostřední bod konfliktu mezi Ukrajinou a některými jejími spojenci se soustřeďuje na dodávky zbraní na Ukrajinu a na problémy, které zřejmě dělá Německo při vytváření propracovaného řetězce, v jehož rámci by země dodávala výzbroj svým východním sousedům - především Polsku a České republice -, kteří by zase posílali výzbroj dál na Ukrajinu.

Kyjev trpí vážnými ztrátami, protože nemá zbraně dlouhého doletu. Vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil Valerij Zalužnyj prohlásil, že dodávky zbraní nelze odkládat: "Velmi potřebujeme zbraně, které umožní zasáhnout nepřítele na velkou vzdálenost."

Národní tisková agentura Deutsche Presse Agentur s odvoláním na své zdroje v NATO uvedla, že členové aliance se neformálně dohodli, že nebudou dodávat Ukrajině některé zbraně, protože se obávají, že by Rusko mohlo dodávky tanků a bojových letounů považovat za vstup Západu do války a přijmout odvetná opatření. Co toto rozhodnutí znamená v praxi, je sporné.

Objevily se také zprávy z amerických zdrojů, že Izrael odmítl žádost USA, aby Německo mohlo poslat na Ukrajinu protitankové střely Spike. Střely Spike jsou vyráběny v Německu izraelskou technologií na základě izraelské licence. Od začátku rozsáhlé ruské invaze na Ukrajinu v únoru zaujal Izrael neutrální postoj a odmítl dodávat zbraně Ukrajině.

Spory přicházejí v době, kdy některé vlivné americké hlasy, od veterána diplomacie Henryho Kissingera až po New York Times vyzvaly Ukrajinu, aby si uvědomila, že možná bude muset ztratit území ve prospěch Vladimíra Putina.

Britská ministryně zahraničí Liz Trussová, která je přesvědčeným válečným jestřábem, v narážce na napětí varovala Západ před ústupem a mnichovanstvím  a v projevu v Sarajevu zdůraznila, že potřeba dodávek zbraní je naléhavá: "Nemůžeme připustit žádné zrušení sankcí, žádný ústupek, který by Putina v dlouhodobém horizontu jen posílil." Trvá na tom, že  sankce vůči Rusku nelze zrušit, dokud Putin zcela neopustí Ukrajinu a jeho armáda nebude nenávratně oslabena. Má silné spojence ve východní Evropě a v Pobaltí, ale ne v Paříži nebo Berlíně.

Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba tento týden na Světovém ekonomickém fóru v Davosu nasadil ironický, téměř nechápavý tón ohledně pomalých dodávek zbraní: "Postupujeme strategicky trpělivě. Nechápu, proč je to tak obtížné." Prezident Volodymyr Zelenskij vycítil, že německá zdrženlivost pramení z touhy obnovit vztahy s Putinem, jakmile válka skončí. "Ať ruský stát udělá cokoli, najde se někdo, kdo řekne: 'Vezměme v úvahu jeho zájmy'," řekl Zelenskij.

Polsko také ostře kritizovalo pomalost Německa a v Německu se kancléř Olaf Scholz stal terčem útoků za to, že se zdá, že nechce, aby z války vyšla vítězně ani jedna strana, což Scholz popírá.

Marie-Agnes Strack-Zimmermannová, předsedkyně Výboru pro obranu v Bundestagu a členka strany Svobodných demokratů, řekla: "Nesmí se stát, aby na konci války svět viděl Německo jako naprostého brzdiče a poraženého jen proto, že nejsme schopni se organizovat a komunikovat."


Na počátku konfliktu Německo navrhlo rychlé zásobování Ukrajiny těžkými zbraněmi v rámci "kruhového systému", kdy by východoevropské země jako Polsko a Česká republika poskytly Ukrajině tanky sovětské výroby a ty by byly doplněny moderními německými tanky Leopard. Je těžké rozklíčovat, zda za to, že se to zatím nepodařilo, může byrokratická setrvačnost, cynické otálení nebo odraz vyčerpaného stavu německých ozbrojených sil. Pokud jste na frontě, asi na tom příliš nezáleží.

V projevu v Davosu se Scholz snažil odmítnout tvrzení, že nechápe rozsah problémů, o které jde. Řekl, že invaze z 24. února přišla jako blesk z čistého nebe.

Putinovu válku označil za "imperialismus", který se nás "snaží bombardovat zpět do doby, kdy válka byla běžným nástrojem. V sázce není jen státnost Ukrajiny, ale i světový řád založený na síle". Tvrdil, že Putin již prohrál všechny své strategické cíle. "Zabrání celé Ukrajiny Ruskem se dnes zdá být vzdálenější než na začátku války. Ukrajina více než kdy jindy zdůrazňuje svou evropskou budoucnost."

Dodal, že "náš cíl je jasný. Putin nesmí tuto válku vyhrát". Jeho výroky, v nichž trvá na tom, že nemůže existovat mír diktovaný Putinem, kontrastují s výroky Borise Johnsona, který vždy trval na tom, že Putin musí válku prohrát a musí být vidět, že válku prohrál.

Trussová byla jedním z prvních evropských představitelů, kteří zopakovali ukrajinské tvrzení, že ve válce nemůže ztratit území, ale musí získat zpět území okupované ruskými separatisty od roku 2014. Polský prezident Andrzej Duda tento týden v Kyjevě prohlásil: "Pouze Ukrajina má právo rozhodovat o své budoucnosti. Bez ní nelze o její budoucnosti přijímat žádná rozhodnutí". Ačkoli se v ukrajinské diplomacii ozývají různé hlasy, Zelenského veřejný postoj se zdá být v zásadě stejný. Řekl to na setkání v Davosu, k němuž se připojil prostřednictvím videospojení: "Když Ukrajina říká, že bojuje za znovuzískání svých území, znamená to, že bude bojovat, dokud neobnoví všechna svá území. Nic jiného to neznamená. Jde o naši suverenitu, územní celistvost a nezávislost."

Dodal: "Tento stav 'horkého' nepřátelství, krvavé války, může přejít do diplomatických jednání pouze za autentické účasti ruského a ukrajinského prezidenta, podporovaných našimi strategickými partnery, až uvidíme, že Ruská federace projevuje skutečnou ochotu a touhu přejít od krvavé války k diplomacii. To bude možné pouze tehdy, když Rusko alespoň v něčem ustoupí, například stáhne vojska k hranicím, jak tomu bylo 24. února."

V současné době se nezdá být pravděpodobné, že by Rusko takový ústup signalizovalo. Právě naopak.

To však neznamená, že se nehlásí země, které by nabídly své zprostředkovatelské služby. Například italský premiér Mario Draghi sestavil komplexní čtyřbodový plán, který byl oficiálně předložen generálnímu tajemníkovi OSN Antóniu Guterresovi.

První krok plánu by zahrnoval příměří pod dohledem a "demilitarizaci" frontové linie. Jednalo by se o mnohostranná jednání na konferenci o budoucím statusu Ukrajiny, která by resuscitovala návrh budoucí ukrajinské neutrality podpořené bezpečnostními zárukami poskytnutými velmocemi. To by mohlo Ukrajině poskytnout bezpečnostní záštitu před ukončením mírového procesu a fungovat jako náhrada za jednorázovou aspiraci Ukrajiny na členství v NATO.
Reklama

Další fází by byla dvoustranná smlouva mezi Ukrajinou a Ruskem o "pohraničních otázkách". Formulace návrhu prosazuje  volný pohyb osob a hospodářský život, faktickou autonomii pro okupovaná území a jednotnou hospodářskou zónu, jakož i občanské záruky pro ruské menšiny, včetně jazykových. To by se velmi blížilo minské dohodě, tedy formátu, na který dohlížely Francie a Německo a který se Ukrajincům nikdy nelíbil.

Závěrečnou fází by byla velká dohoda o vztazích mezi EU a Ruskem, oživení rozhovorů o strategické stabilitě, nová role Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a přehodnocení některých dalších otázek, o nichž se mezi USA a Ruskem jednalo loni v létě.

Zdálo se, že Rusko s velkým potěšením zesměšnilo jak plán, tak jeho předkladatele. Bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv Draghiho návrhy odstřelil: "Zdá se, že jej nepřipravili diplomaté, ale místní politologové, kteří četli provinční noviny a operují pouze s ukrajinskými lžemi." Jiné hlasy v Rusku se však domnívají, že existují aspekty plánu, které by mohly být přijaty později, až se obě strany dobojují do neřešitelné situace.

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
2933

Diskuse

Obsah vydání | 31. 5. 2022