Rusové volně vraždí ukrajinské vesničany

14. 3. 2022

čas čtení 5 minut
Podle prchajících obyvatel ruští vojáci při obsazování ukrajinských vesnic střílejí do lidí přímo na ulici.

Vojáci střílejí náhodně na budovy, házejí granáty po silnicích a chodí od domu k domu a zabavují telefony a notebooky, uvedli svědci.

Internetové skupiny vytvořené pro rodinné příslušníky nebo přátele, kteří hledají informace o lidech v postižených oblastech, dostávají
denně stovky nebo dokonce tisíce žádostí o pomoc při hledání příbuzných.

Jeden ze svědků, Mykola, popsal, jak vojáci přijeli do Andriivky, vesnice nedaleko Kyjeva. "Házeli po ulici granáty. Jeden člověk přišel o nohu a druhý den tento člověk zemřel," řekl. "Pak přišli do hlavní  ulice a začali střílet do oken a zasáhli jednu ženu. Jejím dětem se podařilo schovat."
 
Mykola bydlel v docházkové vzdálenosti od svého bratra Dymtra. "Můj bratr vyšel z domu s rukama nad hlavou. Zbili ho a pak ho popravili na ulici," řekl.

 

Dymtrova manželka řekla, že vraždu svého manžela viděla z okna. Dodala, že byla také svědkem toho, jak stejným způsobem zabili jejich souseda. Dymtrova dcera se domnívá, že oba byli zastřeleni, protože dříve pomáhali ukrajinské armádě jako dobrovolníci.

Mykola řekl, že chtěli pohřbít jeho bratra, ale jeho žena se bála, že je vojáci zastřelí. "Druhý den chodili dům od domu a zabavovali telefony a notebooky," řekl. V tu chvíli, 3. března, nebyla elektřina. "Ti, kteří přišli do našeho domu, se chovali v pořádku. Ale řekli nám, že je dobře, že máte sklep, že si nasbíráte vodu, protože vás budou šest dní bombardovat." V

Rusové jim nedovolili pohřbít Dymtra na hřbitově, tak ho pohřbili na zahradě. Dymtrova dcera Julija vypověděla, že brzy poté začal minometný útok a sousední dům začal hořet. Ruský voják jim řekl, aby počkali za jejich tankem, protože je to bezpečnější, řekla. "Byli jsme vyděšení. Nechápali jsme, jestli střílejí Rusové, nebo naši. Všechno potom bylo jako v mlze. Utíkali jsme domů a skoro jsme se dostali pod neustálý minometný útok."

Dne 8. března se Mykola, jeho rodina a Dymtrova rodina rozhodli odejít, protože neměli telefonní signál ani elektřinu. Dymtrova žena se přiblížila k vojákům, aby je požádala o povolení, ale vojáci začali střílet do vzduchu. Probíhaly také minometné útoky, a tak se rodina rozhodla odejít bez povolení.

"Když jsme odjížděli, stříleli na naše auto, přestože jsme měli na oknech napsáno [slovo] 'děti'. Ale zřejmě je to nijak zvlášť nezajímalo," řekla Yulia.


Na otce rodiny, která odjela s Mykolovou skupinou, stříleli, když voják viděl, že na někoho volá ze zahrady, řekla Yulia. "Jak můžete pochopit, že lidé mohou být zabiti jen proto, že volají na své příbuzné, aby jim řekli, že jsou naživu?" dodala.

Když Rusové vstoupili do Družny, další vesnice nedaleko Kyjeva, stříleli do domů, tvrdí Serhij, který mezitím utekl ze svého domova. "Myslím, že to udělali proto, aby na ně nezaútočili molotovovými koktejly," řekl.

"Takže všechny ty domy podél hlavní silnice z Borďanky do Makarivu byly zasaženy a někteří lidé zemřeli. Pak začali chodit dům od domu. Zabili učitelku, která venku krmila slepice," řekl Serhij.

"Říkali lidem, aby nevycházeli ven a zůstali doma." Serhij řekl, že mu to vojáci řekli: "Jestli nás uvidíš, nedělej žádné prudké pohyby, dej ruce nad hlavu."  

Dodal: "Nemáme absolutně žádné spojení, stále tam máme příbuzné a nemůžeme se s nimi spojit. Některým lidem vzali telefony a jiným dočasně vzali telefony, aby zkontrolovali, jestli nic nefotografovali nebo nenatáčeli."

Rusové 10. března souhlasili s umožněním humanitárního koridoru pro evakuaci obyvatel z Borodjanky a sousedních vesnic. Podle Serhije bylo toho dne bombardování ještě silnější. Serhiyův švagr jel na kole po lesní polní cestě, aby zkontroloval, zda je čistá od Rusů, což byla. Rodina pak vyjela lesem.

Jedna skupina na Telegramu pro příbuzné, kteří hledají lidi, kteří se stále nacházejí v postižených oblastech, kterou vede známý ukrajinský televizní moderátor, zaznamenala od 26. února, kdy byla založena, více než 60 000 dotazů a nyní dostává asi 1000 nových žádostí denně.

Komunitní skupiny na Facebooku pro postižené oblasti jsou plné stovek zoufalých žádostí příbuzných, kteří doufají, že někdo v oblasti má signál a bude jim moci sdělit, zda jsou jejich blízcí stále naživu.

Valerij, 34letý personalista, který žil v Kyjevě, byl v době začátku války ve svém domě ve vesnici Lypivka. Poté, co se Rusové přesunuli do sousedního města, začal dostávat na komunitní skupinu zprávy od příbuzných lidí z města, kteří se již nemohli dovolat svým rodinným příslušníkům.

"Zprávy byly následujícího typu: 'Prosím, pomozte mi najít Ivana Ivanoviče' s fotografií a adresou. A vzkazů přibývalo a přibývalo, až jsem se začal bát," řekl Valerij. "Pak začaly přicházet informace, že v Borodjance ničí několikapatrové domy s lidmi v nich pomocí tanků."

Od 1. března tam nebyl žádný telefonní signál ani elektřina, ale na polích byl nějaký útržkovitý signál, řekl. "Buď signál nějak zablokovali, nebo to bylo kvůli nedostatku elektřiny." Podařilo se mu uniknout pod palbou 3. března.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
10061

Diskuse

Obsah vydání | 17. 3. 2022