Můžeme hovořit o kolektivní vině Rusů za vpád na Ukrajinu?

14. 3. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
  • Zejména v kruzích, které se před 24. únorem zaklínaly, že žádná válka rozhodně nebude, se nyní rozmohla nová disciplína: Argumentuje se, že prý je nepřijatelné "připisovat Rusům kolektivní vinu". 

Podívejme se na věc v perspektivě, která by průměrně humanitně vzdělané osobě neměla být neznámá. Téma bývávalo např. ve stručnosti součástí gymnaziálního předmětu Základy společenských věd.


V roce 1946 publikoval německý filozof a psycholog Karl Jaspers známý spis Otázka viny, v němž se vyrovnal s tématem německé odpovědnosti za nacismus a jeho zločiny.

Hned v úvodu provádí autor rozlišení různých typů viny. Podle Jasperse existuje vina kriminální, politická, morální a metafyzická. Podívejme se zde, jak Jaspers definoval politickou vinu:

"Spočívá v činech státníků a v příslušnosti k určitému státu, v jejímž důsledku musím nést následky činů tohoto státu, jehož moci jsem podřízen a jehož řád umožňuje můj život. Všichni občané společně odpovídají za to, jakou mají vládu." (Jaspers, K.: Otázka viny. Praha, 2006, s. 25. Překlad Jiří Navrátil.)

Například: Všechny relevantní politické strany v České republice před 24. únorem 2022 zásadně odmítaly přijímání uprchlíků, a to včetně lidí z válečných oblastí, kteří se nemají kam vrátit. Podle mezinárodního práva tito lidé mají nárok na pomoc, případně azyl. Všichni čeští občané tedy nesou kolektivně vinu za svou příslušnost k mimořádně sobecky se chovajícímu národnímu společenství, které jim jakožto občanům poskytuje nemalé výhody a privilegia, avšak odmítlo plnit své mezinárodní závazky. Můžeme hovořit o míře odčinění viny u těch, kdo se uprchlíků systematicky veřejně zastávali, tím spíše u těch, kdo jim sami aktivně pomáhali. Principiálně to však pojem politické viny nevyvrací.

Obdobně u Rusů: Kdo se veřejně nepostavil proti novému přepadení Ukrajiny, nese v jaspersovském smyslu politickou vinu za činy své vlády. Podle aktuálních průzkumů navíc zhruba 70 % Rusů novou válku proti Ukrajině výslovně schvaluje a 74,5 % jich podporuje Putina.

Lze tedy hovořit o kolektivní vině Rusů za agresivní válku proti Ukrajině? Podle vytříbeného rozlišování Karla Jasperse bezesporu ano, ve smyslu politické viny totiž dopadá vina za válku na celé národní kolektivum. Podle aktivistického pokřikování je to ovšem vyloučeno - a zpravidla po něm hned následuje povídání o tom, jak prý mezinárodní sankce dopadají na "obyčejné Rusy".

"Obyčejní Rusové" - zejména ti starší, méně vzdělaní, chudší a z venkova - však právě tvoří základnu Putinovy vlády v Rusku. A jestliže se ukazuje nezbytným zničit hospodářskou základnu Putinovy imperiální válečnické politiky ohrožující potenciálně celý svět, nelze proti tomu přesvědčivě argumentovat tím, že sankce dopadají na "obyčejné Rusy". Ti se s touto politikou ve své většině ztotožňují, ba mnohým dokonce poskytuje velmi osobní pocit iluzivní vlastní velikosti.

Nepochybně je naprosto nepřijatelné útočit na kohokoliv jen proto, že se narodil v Rusku nebo ruským rodičům. Nepochybuji o tom, že se často jedná o útoky osob, které se až donedávna vyžívaly v útocích na muslimy, ale teď jakoby získaly další kategorii potenciálních obětí.

Avšak tato záležitost rozhodně nijak nevyvrací koncepci renomovaného německého filozofa, který nepochybně německou kolektivní vinu aplikoval i sám na sebe.

Podobně vidíme na vyjádřeních opozičně naladěných Rusů, že mají se svou příslušností k ruskému státu akutní problém a svým způsobem se cítí vinni za to, co se děje také jejich jménem.

Tyto lidi bezesporu nikdo nebude odsuzovat. Jak ale hodnotit postoj ruské většiny, která se zcela zjevně protiví známému Solženicynovu imperativu: "Nemůžeš-li zabránit zlu, nedovol aspoň, aby působilo skrze tebe?"

Protiargumentem ve věci viny "obyčejných Rusů" bývá lživá vládní propaganda. Všimněme si ovšem, že Jaspers se rozhodně nikde na propagandu nevymlouvá, ačkoliv Třetí říše za výkony dnešních prokremelských médií rozhodně nijak výrazně nezaostávala.

Ve skutečnosti je argument propagandou licoměrný. Rusové například během pandemie masově odmítali očkování vakcínou Sputnik V, kterou jim jejich vláda horem dolem doporučovala, protože si sami aktivně zjistili, že proces certifikace neproběhl korektně a v zahraničí nastaly s touto látkou neřešitelné problémy.

Rusové samozřejmě vědí, že jim jejich vláda neustále lže. Otázkou není, zda "nedokáží odhalit" lživost vládní propagandy - otázkou je, proč to někdy (když jde o ně osobně a bojí se možného poškození vlastního zdraví) zohledňují, zatímco jindy (když se jich to zdánlivě osobně netýká) jim notoricky známá lživost úřadů nevadí.

Představa, že v Rusku máme co do činění s (kantovsky) nedospělou populací, která se nenaučila řádně používat své kognitivní kapacity, nemůže být přesná, pokud víme, že není-li na pořadu dne zrovna imperiální válka, poddaní své pány dokážou prohlédnout.

Mimochodem, Kant velmi striktně trval na tom, že kognitivní nedospělost si člověk "zavinil sám". Kdyby tomu tak nebylo, nemohli bychom jej už nikdy uznávat za mravní subjekt.

Ačkoliv Kreml dusí poslední zbytky nezávislých médií, stále ještě mainstreamový list Kommersant pod oficiálním titulem "speciální vojenské operace" publikuje bez komentářů desítky fotografií zdevastovaných ukrajinských měst. Z nich si i negramotný člověk může udělat náležitou představu o tom, co Rusko na Ukrajině provádí. Že tam rozhodně nikoho nezachraňuje.

Otázka kolektivní viny Rusů za ukrajinskou válku není záležitostí nějakého principiálně jiného řádu než otázka kolektivní viny Němců za 2. světovou válku. Jenže Rusko čeká na svého Jasperse, který věc pregnantně zformuluje a zahájí snad také dlouhý a obtížný proces "deputinizace".

Než se ale něco takového někdy v budoucnu vůbec rozběhne, neměli bychom naslouchat pokřikování těch, kdo neznalost ruských reálií momentálně zakrývají iluzí nadřazené morální a mravní kompetence.

0
Vytisknout
9350

Diskuse

Obsah vydání | 17. 3. 2022