Proč bude Západní Evropa nostalgicky vzpomínat na SSSR

21. 1. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
  • Po "euroraketové krizi" vyvolané rozmístěním destabilizujících sovětských jaderných zbraní v Evropě (1976-1987), ale vlastně již několik let před jejím oficiálním ukončením, se bývalý Sovětský svaz v Evropě víceméně choval jako mocnost udržující status quo. Západu se po něm ještě bude stýskat.

Ke konci studené války se ozbrojené soupeření obou mocenských bloků soustřeďovalo do "třetího světa", kdežto v Evropě panoval "ozbrojený mír". I Sovětský svaz se tu víceméně choval jako status quo power, mocnost udržující stávající stav. O současném Rusku už něco takového absolutně neplatí.


Hlavním poučením, které putinské postsovětské mocenské elity pěstující si po německém meziválečném vzoru pocit ukřivděnosti a neoprávněněně utrpěné porážky odvodily z konce studené války, jsou tyto tři úděsné body:

1) SSSR se příliš staral o ekonomické faktory, zkolaboval i proto, že věnoval přílišnou pozornost Chruščovem vyhlášenému programu "socialistické konzumní společnosti", místo aby "pořádně" zbrojil.

2) Gorbačovova sázka na smír se Západem a "měkkou moc" spojenou s programem pěrestrojky byly fatální omyly. Rusko si musí respekt získat zastrašováním.

3) SSSR se zhroutil, protože se řídil materialistickou ideologií, podcenil roli morálních faktorů v politice a při prosazování svých zájmů ve světě nebyl dostatečně bezohledný.

Jásat nad tím, že se nakonec ukrajinské krize přece jen jakžtakž ujali Američané, a že údajně "stmelila západní společenství", není vůbec namístě. Za prvé to měl Biden udělat už vloni na jaře, pak by bylo možno Ukrajinu lépe vyzbrojit, aby měla aspoň nějakou naději ve válce s Ruskem obstát. Za druhé krize naopak odhaluje německé váhání a pasivitu vyvolané dlouholetou schroederizací politiky, narcistickou sebestřednost francouzského prezidenta, zrádcování maďarského premiéra nebo totální ovládnutí italské veřejnoprávní televize ruskou propagandou ve věci sestřelení letu MH17 nad Ukrajinou. Odhaluje i západní neschopnost Kyjevu opravdu účinně pomoci. Samotný Západ by měl v podobné situaci, v jaké je nyní Ukrajina, veliké problémy se ubránit.

Za třetí, jak výše v twitterovém vláknu upozorňuje Elbridge Colby, na faktu, že pro USA je Evropa sekundární bojiště, se nic nezmění. Američané se z Evropy nestahují, jak by si to přál Kreml. Ale na druhé straně také nikdo nemůže čekat, že během sílící krize v indopacifické oblasti sem budou přesouvat další zdroje. Evropa si bude muset pomoci sama. Bude se muset začít starat o svou obranu a nenechávat všechno na USA.

Staráním se o obranu ale není prázdné žvanění Emmanuela Macrona o "strategické autonomii" či dokonce "suverenitě" bez toho, aby dal na stůl tomu odpovídající vojenské schopnosti. Není jím ani setrvávání ve finančních úvahách či abstraktním moralizování, podle nějž jsou vyzbrojené bezpilotní letecké prostředky "nehumánní" (jako by na válce, která je peklem, mohlo být někdy něco "humánního") a proto je nebudeme zavádět (Německo). A konečně není jím ani "výzbrojní nacionalismus" českého MO, díky kterému bez výběrového řízení nakupujeme pušky dvakrát dráže, než bylo nutno, zavádíme pochybnou "mobilní" úpravu minometů či pořizujeme nefunkční předraženou individuální balistickou ochranu.

Jak nyní situace vypadá, Spojené státy se ocitnou ve velice kuriózní situaci: Nejraději by se věnovaly pouze Číně, ale budou muset přesto v Evropě organizovat obnovu společné obrany NATO - protože nikdo jiný toho není technicky ani mentálně schopen. Německo, které by to vzhledem ke své geografické pozici a ekonomické síle logicky mělo zajistit, na to má snad ze všech nejméně.

Debata v ČR týkající se možných příspěvků ke společné evropské obraně se postupně posune k české účasti na plánování obrany Polska a Slovenska. Jen málo místa napříště zůstane pro "velkorysé" nakupování vozidel třídy MRAP s omezenou životností bez výběrového řízení, zavádění ruských systémů jako pasivní radar Tropa dále zpochybňuje výhodnost zvažovaného nákupu letounů typu F-35 s desítky let známým principem stealth. Prioritu při akvizicích by měly dostat plně integrované vševojskové expediční jednotky a pozemní protivzdušná/protiraketová obrana vlastního území. Po dekádách výprodejů všeho možného i nemožného obsahu armádních skladů, na němž zbohatly desítky parazitických firem přeprodávajících obratem do třetího světa, bude muset AČR znovu začít tyto sklady plnit, v prvé řadě municí.

Pokud ani současná krize nepřinese změnu postoje Německa k ruským plynovodům Nord Stream, měla by ČR urychleně začít řešit vlastní diverzifikaci dodávek zemního plynu. Vzhledem k ještě větší zkorumpovanosti rakouské politiky Kremlem, než jakou vidíme Německu, by zbyla prakticky jen varianta nákupu z Norska via Polsko.

Alternativně se ovšem Češi také mohou přidat k Babišovu kamarádu Orbánovi a jezdit se do Moskvy učit, jak se škemrá o zemní plyn.

2
Vytisknout
8295

Diskuse

Obsah vydání | 25. 1. 2022