Americká mládež se obrací doleva

24. 1. 2022 / Fabiano Golgo

čas čtení 10 minut


S příchodem masových médií se kultura stala méně lokální a dosáhla dále. Již s novinami, později s časopisy, se městská kultura dostala na venkov a kulturní móda začala být kopírována mimo své přirozené původní prostředí. Toto rozčleňování modelů chování mimo rodinné jádro vedlo k větší homogenizaci kultury. Ve Spojených státech, v západní Evropě, v Latinské Americe a v Australasii pronikla popkultura prostřednictvím rádia, kina, hudby a televize do domovů a myslí většiny lidí. Taková uniformita širokého spektra vytvořila obrovské většinové typy chování a dala vzniknout konceptu generační teorie.

 

Ačkoli pojem generace má dlouhou historii a lze jej nalézt již ve starověké literatuře, po nástupu masových médií jako tvůrců kolektivních identit bylo snazší definovat skupiny lidí na základě životně určujících společných zkušeností a sémiotiky. William Strauss a Neil Howe vytvořili generační teorii, kterou hojně využívají sociologové, reklamní pracovníci, podnikatelé, psychologové, média i historici.


První generační epochou, která vznikla rozšířením rozhlasu, byla takzvaná "ztracená generace". Vztahuje se k těm, kteří dosáhli plnoletosti během první světové války. Čelili těžkostem zvykově stále ještě viktoriánského světa, do něhož  však vtrhla záplava vynálezů, jež se postavily proti tomuto strnulému kulturnímu dědictví. Mladí lidé neměli doma žádná práva, stát byl příliš mocný a sociální podmínky byly pro většinu z nich zoufalé. Po špinavé deprimující krvavé válce v Evropě  se domů vrátili  fyzicky i duševně postižení muži bez řádné léčby. To vedlo ke generaci, která byla ustrašená, pasivní, bez ambicí.

"Největší generaci" tvořily děti těchto deprimovaných lidí, kteří je vychovali. Poté, co tito Američané prožili své dětství a dospívání v období "bouřlivých dvacátých let", se z nich stali hrdinstvím pohánění veteráni druhé světové války, jejichž kolektivní kultura byla tvořena utopickými sny a pragmatickým praktickým přístupem k životu. Odvaha a empatie se staly normou, prosazovanou hollywoodským kultem prohrávajících smolařů, kdy každý průměrný Joe mohl změnit svět a stal se člověkem, ať byl původně jakkoliv bezvýznamný, na němž záleželo.

Po nich následovala "mlčící generace", lidé narození zhruba mezi lety 1928 a 1945, jimž zdrcení rodiče ponechali jen málo prostoru k vyjádření a nově komunikačně propojená, rychlá společnost kontrastovala s intenzitou jejich předměstské nudy.

"Baby boomers", silná poválečná generace, ta je výsledkem návratu Američanů z druhé světové války, kdy došlo k explozi porodnosti. Byla to  nejbohatší ze všech generací, protože měla již od mládí přístup k takovým hmotným statkům, jaké žádná jiná generace nikdy neměla. Byli vychováváni v idylickém stylu předměstské rodiny padesátých let a dospívali v bouřlivých a zmatených šedesátých letech. Mnozí z nich se stali hippies a později převlékli kabáty a stali se yuppies. Většina z nich zkoumala mnohem rozmanitější a komplikovanější svět než jejich rodiče. Tato generace byla poznamenána atentátem na Kennedyho, válkou ve Vietnamu, nepokoji kvůli rasové nerovnosti, univerzitními vzpourami a policejní brutalitou.

Jejich děti jsou "generací X", která bojovala za ženskou emancipaci a rovnoprávnost, sledovala heavymetalové a punkové kapely, z tetování učinila přijatelný rys střední třídy, užívala si pestré, i když prázdné popkultury a dále zrychlila tempo každodenního života a pracovního vytížení.


Mileniálové se narodili v letech 1981 až 1996, takže jejich život byl už od jejich prvního vědomí online. Měli k dispozici mnohem méně homogenní svět, v němž se masová média polarizovala a posléze roztříštila do opačných kmenových táborů,  což jim odebralo pocit společenství a jednoty. Těžko se vyrovnávají s nepřízní osudu, jsou křehcí vůči urážkám a vyhýbají se tomu, aby byli nuceni řešit cokoli, co se vymyká jejich bezpečné uzavřené sociální a kulturní bublině. Jejich rodiče byli méně přísní než jejich prarodiče, takže si užívali více svobody a neviditelnosti a většinu času tráví online.


Nynějším dětem a předškolákům se říká Generace Z nebo Zoomeři, protože většinu svého života prožívají digitálně, což se během pandemie mnohonásobně zintenzivnilo. Zatím se zdá, že jim chybí empatie a zdají se být otupělí vůči extrémům v násilí nebo chování. Vyhledávají jak narkomani neustálé potěšení a mají velmi omezenou pozornost. Jsou méně sexuální než předchozí generace, jsou také méně komunikativní a společenští.

Vzhledem k tomu, že tyto generace jsou definovány historicky určujícími momenty a společnými popkulturními trendy, je pochopitelné, že mileniály kolektivně zasáhly zprávy o nemravných ziscích a moci velkých technologických firem, vražda George Floyda, ekologické tažení Grety Thunbergové i tempo TikToku.


"Generační výměna nebude k Trumpově Republikánské straně přívětivá," říká John Della Volpe, ředitel průzkumu veřejného mínění na Institutu politikyna  Harvard Kennedy School a generální ředitel společnosti SocialSphere (https://www.socialsphere.com/who-we-are). Ve své knize "Boj" (https://read.macmillan.com/lp/fight/) zkoumá myšlení sedmdesáti milionů mladých Američanů, kteří patří ke generaci Z. "Je to nejrozmanitější a nejvzdělanější generace v historii," píše Della Volpe.


Na základě průzkumů u východů z volebních místností, které provedlo Roperovo centrum pro výzkum veřejného mínění bylo zjištěno, že procento voličů ve věku 18-29 let, kteří volí republikány, kleslo ze 47 % v roce 2000 na 36 % v roce 2020, zatímco preference generace Zoomer pro demokraty se zvýšily z téměř 50 % v roce 2000 na 60 % v roce 2020.



Můžeme také vidět, že v roce 1988 šlo volit v Americe pouze 35 % příslušníků generace X, zatímco nyní šlo volit 53 % lidí ve věku 18-29 let.

Kulturní války nutí nejmladší zapojit se do politického myšlení a účasti.


To se může podepsat i na tiché empatii ke kolektivu, která se ve společnosti příliš neprojevuje. Jejich mlčení za obrazovkami mobilních telefonů může odhalit pozdější dospělé s touhou změnit to, co páchají starší generace, které jsou v současnosti u moci.


Právě kvůli tomu a také kvůli rozšíření menšinových voličů ve Spojených státech republikáni už léta mění volební předpisy a manipulují s volebními obvody ve svůj prospěch (https://www.nytimes.com/2021/11/15/us/politics/republicans-2022-redistricting-maps.html). Bez těchto umělých změn, které limitují volební schopnost především chudších lidí a lidí tmavší pleti, by se republikánům nedařilo.


Avšak pád z ekonomického prosperity, který během pandemie postihl rodiče, a tím i živobytí tolika Zoomerů, může mít za následek, že si tito mladí lidé uvědomí, že ekonomický úspěch závisí na štěstí a na příležitosti, nejen na připravenosti a aktivitě. Že existuje nespravedlivá nerovnováha mezi vlastníky a nevlastníky. Že vláda hraje v ekonomickém blahobytu občanů zásadnější roli a že když vládna řádně nevládne, bohatí bohatnou, zatímco chudší občané jsou vykořisťováni.

Je to generace, která zaznamenala, jak se Jeff Bezos chová jako rozmazlené dítě, které chce být astronautem, zatímco zaměstnanci Amazonu dostávají minimální mzdu za tvrdých pracovních podmínek, a tím jsou nuceni podporovat vesmírný fetiš tohoto miliardáře. Je to generace, která si uvědomila, že Greta má pravdu, když říká, jak byse změnilo životní prostředí,   kdybychom jen používali méně aut a jiných znečišťujících návyků, protože viděla v  reálu důsledky menšího provozu při prvních lockdownech během pandemie, příliv zázraků v přírodě, čistší vodu Benátek a náhle dýchatelný vzduch v Pekingu či Kapském Městě díky menšímu počtu lidí v ulicích.

To, co si možná neuvědomujeme, je, že se můžeme stát svědky i zrodu ekologických teroristů z této generace, která ztratila naději v instituce a starší lidi (kterým se často říká "trapáci", což je výraz, který zahrnuje vše, co je považováno za směšné nebo zastaralé). Poté, co se stalo zřejmým, že ekologie na počátku pandemie profitovala, jak dlouho bude trvat, než si nějaká rebelující mládež uvědomí, že vytvořit a nebo rozšířit virus může vést k lockdownům, které mohou snížit množství emisí skleníkových plynů?

Tito lidé mají spíše levicové postoje, ač jsou méně empatičtí, jsou nedůvěřiví k mocným, ale zároveň traumatizovaní přílišnou antiinstitucionální nedůvěrou svých starších příbuzných. Tito lidé jsou imunní vůči "trapné" trumpovské politice. Nejmladší Američané jsou ekologicky uvědomělí, více respektují ženy, jsou genderově fluidní a méně soutěživí (ve srovnání s předchozími generacemi nedělají sport).

Tiše sledují, jak vedeme směšné kulturní války, zajímáme se o sexualitu jiných lidí a někdy se dokonce bojíme vakcín. Jako každá nová generace i tato bude reakcí na tu předchozí. Jakou reakci můžeme očekávat, když se nacházíme v "zeitgeistu" připomínajícím třicátá léta minulého století, éru úrodnou pro populistické hrdlořezy, jako byli Benito Mussolini, Francisco Franco, Juán Perón, Getúlio Vargas, do jisté míry i Franklyn Delano Roosevelt (Hitlera a Stalina je třeba vždy mít v samostatné kategorii, díky jejich vražednému extremismu, který nemá na starém kontinentu obdoby)?

USA
0
Vytisknout
2823

Diskuse

Obsah vydání | 26. 1. 2022