Nedotýkej se drátu ani na zem spadlého, aneb co jsme se dozvěděli sami o sobě
18. 7. 2025 / Jiří Hlavenka
Z prdu kulička - ale jaká!
Už se mockrát stalo, že z podružných věcí (vlivem, významem, dopadem…) najednou vypučí aféra, která pár týdnů hýbe společností, vyvolává zášť a nenávistné spory. Už jsem pochopil (byť bez radosti), proč se to děje u tzv. kulturních válek - emoce jsou vždy nad rozumem. Že to způsobí i spadlý drát, to jsem nečekal.
Co se stalo? Spadl drát vysokého napětí a vznikla docela rozsáhlá porucha - na pomezí výpadku a blackoutu, klidně pojem blackout používejme. Postihla stovky tisíc domácností a trvala tři až šest hodin, než se vše nahodilo zpět. Silný vodič se prostě přetrhl, tedy přestal vést elektřinu a tím, že byl součástí jednoho z nejsilnějších částí vysokonapětového vedení, způsobil pak další menší kaskádu výpadků, zejména odpojil Ledvice (celkem 770 MW, tedy opravdu hodně). Neví se přesně, co způsobilo jeho roztržení - mohl být zkorodovaný, mít oslabené jádro, projevila se únava materiálu, mohl selhat úchyt, mohl selhat izolátor, nelze vyloučit mechanický zásah. To se bude ještě nějakou dobu zkoumat a není to úplně podstatné. Podstatné je, co nastalo v mediálním prostoru okamžitě poté.
Může za to EU a speciálně zlá Uršula!
Bezprostřední reakcí, dokonce i ze strany některých slyšitelných politiků bylo, že to je “důsledek šílené klimatické politiky EU”, což se typicky personifikuje v osobě von der Leyenové. (Už toto je důležité: mít jednoho viníka, pořád stejného. Tam se totiž může koncentrovat hněv. Ideální je pak ukázat na někoho, do koho se strefuju už několik let, takže lidé si řeknou “a zase ona!! Zavřít, zastřelit, zničit!” atd).
Ve stejné době se sociální sítě rozvlnily obrovským množstvím podobných reakcí. “To nemůže být náhoda”, “byly obrovské přetoky z Německa” (ve skutečnosti nebyly), “je to jako ve Španělsku” (ne, úplně něco jiného) a “je jasné, že za to mohou obnovitelné zdroje” (zkratkovitá úvaha bez jediného věcného podkladu). Těchto tweetů a postů byly dost možná desítky tisíc - sám jsem jich zachytil stovky a to sleduji úplně nepatrnou část prostoru asociálních sítí, a rozhodně navíc nejsem přítomen v těch správných bublinách.
Mezi tím zaznívaly osamocené hlasy, které říkaly “hele, počkejte, tohle je úplná spekulace, navíc v ten den žádný extrém v OZE nebyl, nepanikařme, vyčkejme”. Ale mezi záplavou hejtu naprosto zanikly, ba dokonce vypadaly až směšně či uboze. Přece deset tisíc lidí musí mít pravdu - ne ten jeden, který je proti nim, trapný ubožáček!
Dnes víme, že za to nemůžou ani OZE ani Uršula, ale, jak se říká, “špatný pocit zůstal”. A o to jde - stejně jako u desítek podobných afér. Celkem rychle vyšumí s tím, že se nestalo nic, co by život běžně nepřinášel, ale lži, i když opadnou, po sobě něco zanechají. Konkrétně:
“Přece byste jim nevěřili, stále lžou!”. To, že se blud vyvrátí není důvod k sebereflexi, ale k pravému opaku: “vidíte, lžou nám! Zakryli skutečnou příčinu! Vláda je proti občanům, neříkají nám pravdu!”. “Přece byste jim nevěřili!”. “Není šprochu…”. Znáte to.
“Svět se mění k horšímu, řítí se to do zkázy!”. Je jedno, že šlo o izolovanou událost s přirozenou příčinou, negativní záplava způsobí (emotivní) vjem, který se na dlouho ukládá do myslí lidí, že je zle. (Povšimněme si: lidé většinově říkají, že je zle, ale jim je dobře. To jaksi nedává smysl, že? Akorát že vlastně perfektně ano…).
Nepřetržitý sled zveličených afér vytěsňuje z mozků příčetné myšlení o okolí, o světě - vlastně jen přeskakujeme od jednoho hejtu k druhému. Není dne, aby sociálními sítěmi něco nebzučelo. Pokud se zrovna něco nestane, vytáhne se něco starého osvědčeného - uprchlíci snědé pleti poslouží jako náhradní program spolehlivě a vždy. (Blackout už odezněl, nic nového se nestalo, takže zaznamenávám na sítích zase šířící se zvěst o 10x vyšší kriminalitě migrantů v Německu).
V důsledku toho už nemalá část populace čeká jen zase na další aféru, jakkoli marginální či nesmyslnou, aby se jí mohla chytit a dál ventilovat svůj hněv. Bestie potřebuje žrát. Hněv a nenávist jsou nejspolehlivější emoce.
Není to nic pěkného. Racionalita ustupuje do pozadí pod neustálými návaly negativních emocí. (Vždy jsou to negativní zprávy, nikdy ne pozitivní!). Spouštěčem může být cokoli, a taky spouštěčem cokoli bude. Jako by tu polovina populace jenom čekala, až někdo stiskne tlačítko, aby mohla okamžitě vyventilovat svůj hněv.
Autority, lídři a vědci nic neznamenají - naopak. Hněv je koncentrován právě proti nim, protože permanentním cílem hněvu jsou elity. Jsi elita? Do jámy s tebou. Hněv nikdy nemíří na nějakého obyčejného Frantu z Tejnic.
Zdá se mně, že je to čím dál horší. Po prvních “velkých úspěších” směřování nenávisti (docela velké to bylo u první volby Zemana, deset let zpět) jsme si říkali - snad se lidé chytnou za nos, pochopí, že naletěli, poučí se. Chyba lávky.
Je možné, že někde uvnitř nás je červíček pochyb, zda všechno to, čím se krmíme, je pravda. Ale je to jako u alkoholiků. I zpiťar ví, že si tím ničí zdraví. Ale když ono mu to tak chutná!
Jak moc je to co říkám pravda? Soudím “jen” z obrazu na sociálních sítích. Ten ale je realitou jen zčásti, a není reprezentativní. Sociální sítě hněv koncentrují, takže vidíme koncentrát. Na sociálních sítích působí obrovské číslo (nikdo jej přesně nezná) účtů, za kterými nestojí lidé s autentickými názory, ale placení trollové, případně falešné (počítačem generované) účty.
A není to jedno? Možná ano: důležité totiž je, jak toto ovlivňuje myšlení většinové populace, tedy reálných lidí. Ti nevědí, že se setkávají s koncentrátem či umělou inteligencí - to co vidí jednoduše přebírají a ovlivňuje je to.
Má toto potenciál zdestruovat společnost, demokracii, právní stát? Jednoznačně ano - dokonce to považuji za největší hrozbu pro společnost (nebojím se říci “pro lidskou civilizaci”) v současnosti. Jsou to otevřená dvířka pro všechny, kteří mají choutky a trochu peněz k tomu. K čemu? “Vzít si tuto zemi (zpět)”, jak ostatně zní heslo, které používají. Akorát jej myslí trošku jinak než publikum.
Diskuse