Propalestinští aktivisté podlehli íránské propagandě

27. 6. 2025

Izraelský útok na Írán vyvolal předvídatelnou reakci skupin, které se identifikují jako "propalestinské". Na protestech v několika západních městech – některých pouze protiválečných nebo protiintervencionistických, jiných výslovně antisionistických nebo proíránských – lidé spěchali s kritikou izraelské vojenské akce, která měla zabránit Teheránu získat jaderné zbraně. Nabízejí tak pomoc nemilosrdnému teokratickému režimu, který potlačuje vlastní lid a přináší bídu celému regionu po téměř půl století.

Podporou různých režimů a milicí v Iráku, Sýrii, Libanonu, Jemenu a Gaze je Íránská islámská republika přímo či nepřímo zodpovědná za smrt statisíců arabských a muslimských lidí v konfliktech, které rozdmýchala. Íránské vměšování do regionu poskytlo arabským diktátorům, jako je syrský Bašár al-Asad, jak morální, tak materiální prostředky k potlačování disentu, rozdrcení reforem a rozšíření jejich autokratické vlády. Propalestinské poselství ignoruje skutečnost, že jaderně vyzbrojený Írán by byl mnohem agresivnější a nebezpečnější, než byl režim v posledních třech desetiletích.

Pro propalestinskou lobby je tvrzení Teheránu, že vede "Osu odporu" proti Izraeli, přinejlepším naivní a přinejhorším zhoubné způsobem, který lze popsat pouze jako antisemitský. Znamená to akceptovat, že eliminacionistická rétorika Islámské republiky ve vztahu k Izraeli z ní učinila legitimního obhájce palestinské věci. Tyto propalestinské hlasy jako by zapomínaly na skutečnost, že palestinský národní projekt nezávislosti a státnosti je v troskách, z velké části kvůli íránskému vlivu.

V 90. letech se íránské revoluční gardy a politické vedení snažily podkopat mírový proces z Osla tím, že podněcovaly odpor Hamásu vůči jakémukoliv urovnání, které by vedlo k dvoustátnímu řešení. Později povzbuzovali Palestinský islámský džihád a Hamás k provádění sebevražedných bombových útoků v Izraeli. Počínaje rokem 2005 Írán zvýšil dodávky zbraní Hamásu, což umožnilo této skupině v roce 2007 převzít kontrolu nad Gazou a přeměnit ji v islamistický státeček jedné strany. Írán také financoval výstavbu tunelů Hamásu v Gaze a poskytoval této skupině raketovou technologii, která byla dodávána přes pašerácké sítě, jež Írán účinně sponzoroval na egyptském Sinajském poloostrově.

Íránská podpora terorismu také těžila z katarského financování Hamásu, které podpořilo setrvání této skupiny ve funkci vlády v Gaze. Toto uspořádání mělo také tichý souhlas izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, protože islamisty kontrolovaná enkláva pomohla udržet palestinské národní hnutí rozdělené a blokovala jakýkoli pokrok směrem k dvoustátnímu řešení. V tomto ohledu podpora, kterou Hamás získal od mulláhů v Teheránu, byla v souladu s Netanjahuovou bezpečnostní politikou – což je fakt, nad nímž by se měly zamyslet propalestinské hlasy vyjadřující solidaritu s Íránem.

Propalestinský postoj Íránu byl zcela instrumentální. Nikdy se nestaral o žádný z muslimských nebo arabských národů Blízkého východu jako takových. Místo toho využil jejich kauzy výhradně jako prostředek k uplatnění vlivu a vybudování sítě zástupných sil v regionu. Teheránská reálpolitika se památně vynořila v roce 2011, kdy se Hamás postavil na stranu syrských demonstrantů proti Asadovi; Írán byl touto urážkou svého syrského aktiva rozzuřen a přerušil financování Hamásu až do doby, než obnoví vztahy s diktaturou v Damašku.

Uvědomuji si, že mnoho lidí na Západě zuří kvůli tomu, co Izrael dělá v Gaze od odporného útoku Hamásu 7. října 2023. Izrael měl právo na sebeobranu proti tomuto vpádu a zvěrstvům spáchaným na jeho občanech. Přesto během téměř dvou let, které od té doby uplynuly, brutalita a intenzita izraelského vojenského tažení v Pásmu Gazy mobilizovaly opozici po celém světě. I já cítím smutek a hněv nad nemilosrdným násilím: Izraelská válka v Gaze zabila členy mé nejbližší i širší rodiny.

Příliš často však vidím, že ostrá kritika Izraele nedokáže svalit vinu na současnou Netanjahuem vedenou vládu, kterou velký počet Izraelců nenávidí, a zvrhává se v delegitimizaci samotného židovského státu. Tato neschopnost rozlišovat mezi Netanjahuovou krajně pravicovou koalicí a dalšími trendy v izraelské politice dělá propalestinské věci medvědí službu, protože dodává důvěryhodnost cynickému postoji Teheránu jako palestinského šampiona.

Islámská republika Írán se nikdy nepřestane vměšovat do palestinské otázky, protože Teherán potřebuje konflikt, aby nakrmil svou propagandistickou mašinérii. Skutečnost je taková, že bezpečná, stabilní, nezávislá Palestina zůstane vzdálenou možností, dokud bude Islámská republika existovat ve své současné podobě a bude jí umožněno udržet si svou propalestinskou pózu. Pouze když bude tento zlý režim pojmenovávat a distancovat se od něj, může propalestinské hnutí doufat, že dosáhne efektivity.

Propalestinská lobby by udělala lépe, kdyby si vzala příklad od vnitřních oponentů režimu, od statečného íránského lidu, který v po sobě jdoucích vlnách lidového hnutí za reformu a svobodu protestoval proti násilné a represivní vládě. Přívrženci palestinské věci by se měli zastavit a položit si otázku, jak jinak by izraelské zpravodajské služby dokázaly shromažďovat informace, které vedly k ohromujícímu vojenskému úspěchu v prvních hodinách války. Mnoho Íránců v Íránu dnes považuje Izrael za svou jedinou naději na svržení mulláhů. Bohužel, ale pochopitelně, mnoho Íránců začalo palestinskou věc odmítat – právě proto, že ji režim využil jako záminku k plýtvání drahocennými zdroji země na své milice ve jménu boje proti Izraeli.

V konečném důsledku by to měl být íránský lid, kdo rozhodne o budoucnosti svého národa. Tato válka, která navzdory současnému příměří nemusí být skutečně u konce, se musí vyhnout chybě plíživé mise tím, že se soustředí výhradně na eliminaci jaderného programu Teheránu a vojenské kapacity k destabilizaci regionu. Konfrontace s íránským režimem nemusí opakovat Irák v roce 2003; v současnosti se zdá, že Spojené státy si toto riziko uvědomují.

Přihlížející na Západě by měli vědět, že Islámská republika není skutečným přítelem Palestiny. Pomýlené slogany protiizraelských levičáků a přehnaně horlivých aktivistů za sociální spravedlnost, které jsou ozvěnou antisionistických argumentů íránského režimu, nepřinášejí palestinské věci nic jiného než škodu. Jsou formou sabotáže, nikoli solidarity. Oslavování íránských raket, které způsobují smrt a škody v Izraeli, není způsobem, jak prosadit spravedlivé touhy palestinského lidu po svobodě, důstojnosti a sebeurčení.

Zdroj v angličtině: ZDE