2. 9. 2024
A v žádné ze západních spolkových zemí průzkumy nepředpovídají, že by krajní pravice mohla tak vážně vyzvat zavedené strany pravého středu a levého středu jako v Sasku, kde se podle projekcí AfD utká v přímém souboji s konzervativní Křesťanskodemokratickou unií (CDU), přičemž CDU podle exit pollů mírně vede.
V Braniborsku, spolkové zemi, která obklopuje hlavní město Berlín, se AfD podle očekávání stane nejsilnější stranou na konci září.
Dokud se zbývajícím stranám podaří udržet kordon sanitaire kolem krajní pravice a zabránit jí v získání většiny, zůstanou její sny o převzetí moci pravděpodobně pouze aspirací. Nicméně etablování AfD jako dominantní regionální síly vyvolává vážné a znepokojivé otázky týkající se politické identity Německa a způsobu, jakým bude v budoucnu zadržovat vzestup takových sil.
Po léta se v Německu předpokládalo, že jakmile východní spolkové země „doženou“ zbytek země ekonomicky, jejich politické vyhlídky se sjednotí. Podle takového uvažování je vzestup AfD interpretován jako protestní hlas proti přetrvávajícím rozdílům v příjmech, zaměstnanosti a životní úrovni.
Ekonomika a demografie však vysvětlují výsledek nedělního hlasování jen do určité míry. Obyvatelstvo na východě země je sice starší než obyvatelstvo na západě, ale už demograficky „nekrvácí“, jako tomu bylo v posledních letech Německé demokratické republiky (NDR) a v následujících dvou desetiletích. Ve skutečnosti se od roku 2017 každý rok stěhuje ze západu na východ více lidí.
Nezaměstnanost je vyšší, ale jen o zlomek - skutečný kontrast je zde mezi severním a jižním Německem. V posledních dvou letech rostou ekonomiky východních spolkových zemí rychleji než ty západní, protože globální hráči, jako jsou Tesla a Intel, si ve východních zemích zřídili továrny. Míra imigrace ve východních spolkových zemích, které šly v neděli večer k volbám, patří k nejnižším v celém Německu.
Podle průzkumu, který vláda Olafa Scholze zveřejnila na začátku letošního roku, asi 19 % východních Němců tvrdí, že se cítí opuštěni. To je sice dvakrát více než na západě (8 %), ale i tak by to naznačovalo, že 80 % obyvatel pěti východních spolkových zemí nemá pocit, že prohrávají. Přesto značná část z nich odevzdala svůj hlas straně, která ve své durynské pobočce získala osvědčení o pravicovém extremismu.
Sociolog Steffen Mau, který se narodil na východě, pro tento trend vymyslel termín ossifikace - což je hříčka se slangovým označením bývalých občanů NDR a biologického procesu, při němž tkáň tvrdne v kost. Mau ve své nedávné knize Ungleich Vereint (Nerovnoměrně sjednoceni) píše, že není pravda, že východní Německo zdaleka ještě „nedohnalo“ západ - hlasuje jinak než západní Německo právě proto, že už ho dohnalo a nyní si nárokuje právo na prosazení vlastní odlišné identity.
Historička Christina Morina, původem z NDR, ve své knize Tausend Aufbrüche (Tisíc startů), která letos získala nejvyšší německou cenu za literaturu faktu, uvádí, že AfD na východě vítězí, protože se jí podařilo využít svébytného chápání toho, co obnáší demokracie, které se formovalo 40 let pod komunistickou vládou a zůstává odlišné od toho na západě.
To může znít paradoxně, protože NDR byla diktaturou jedné strany bez svobodných voleb a bez rozdělení státní moci. Přesto se režim NDR hlásil k pojmu demokracie pro své vlastní účely, a to důrazně.
„I východní Německo o sobě tvrdilo, že našlo demokratickou odpověď na národní socialismus,“ řekla Morina v nedávném rozhovoru. „Jenže příběh komunistů o tom, jak demokracie funguje, byl hluboce populistický a tvrdil, že je pravdivější a více reprezentuje skutečné lidi než demokracie na Západě, která podle nich pouze organizuje třídní hierarchie a zastupuje zájmy kapitalismu.“
Historická zkušenost s tímto druhem pseudodemokracie je podle ní jedním z vysvětlení, proč se AfD daří mobilizovat na východě tolik dřívějších nevoličů jako jiným stranám.
Na rozdíl od zavedených centristických stran AfD v rámci kampaně pořádá nejen mítinky, ale organizuje i spaziergänge, „procházky“ centry měst, které mají evokovat poklidné protesty, jež provázely rozpad socialistického východního Německa. Jako jediná strana v Německu požaduje, aby byl prezident volen přímo občany, a nikoli prostřednictvím spolkového sjezdu, a prosazuje přímou demokracii ve švýcarském stylu, tedy pravidelná referenda.
„AfD ve svých volebních kampaních velmi účinně využila zkušenost, která je mezi východními Němci široce sdílená,“ řekl Morina. „Že se člověk neprosadí hlasováním, angažováním se v politických stranách, občanských sdruženích nebo odborech, ale mobilizací mas k pouličním protestům.“
Existují všechny důvody nedůvěřovat tvrzení AfD, že pouze reprezentuje jinou demokratickou tradici. V pozadí jejího příběhu o posílení postavení stojí hluboce rasistický proud myšlení, který staví východní Němce do role čistších Němců, protože se bránili multikulturalismu a všem myšlenkám, které vstoupily do západoněmeckého diskurzu po studentských revolucích v roce 1968.
Diskuse