K čemu jsou univerzitní tituly, když se práce automatizuje? Jak si udržet motivaci při sílící moci umělé inteligence?

2. 9. 2024

Robert podlehl fatalistickému názoru, že žádné vzdělání ani tvrdá práce nemohou strojům uniknout. Bohužel tento názor sklouzl do určité beznaděje ohledně dlouhodobých kariérních vyhlídek a vrhl temný mrak na jeho každodenní život. Robertovi se zhoršil spánek a chuť k jídlu, zhoršil se mu prospěch a začal se stahovat od přátel a aktivit, které ho obvykle bavily.

Při spolupráci s Robertem, která mu měla pomoci znovu si vytvořit nadějnější pohled, bylo naším prvním krokem úplné potvrzení reálnosti jeho obav z rychle se měnícího světa práce. Souhlasil jsem s ním: je to děsivě rychlé a nemůžeme znát všechny dopady. Měl také pravdu v tom, že dopady pravděpodobně ponesou spíše pracovníci na začátku a ve střední fázi kariéry.

Vedle tohoto emocionálního potvrzení bylo pro Roberta také důležité dozvědět se, že ačkoli jsou jeho obavy osobní, zažívá je mnoho mladých lidí po celém světě. Ačkoli se čísla liší, výzkumy MIT a McKinsey se shodly na tom, že do roku 2030 by mohlo být automatizováno přibližně 30 % současných pracovních míst. A ano, Robertův vybraný inženýrský obor patří mezi nejrizikovější odvětví.

Zdůrazňovali jsme myšlenky, jak zůstat při zemi v současné realitě pracovišť vedených lidmi, místo abychom katastrofizovali.

Robertovy obavy jsou sice oprávněné, ale odrážejí příliš deterministický pohled na budoucí pracovní prostředí. Mnozí odborníci předpovídají, že transformace, kterou rozpoutá umělá inteligence, bude spíše evolucí než naprostou decimací pracovních sil.

Řešili jsme také problém, jak důležité lidské dovednosti, jako je emoční inteligence, kreativita a zvládání nejistoty, jsou právě těmi silnými stránkami, které budou lidé potřebovat pro soužití s AI na dynamických pracovištích budoucnosti. Pěstováním emoční a kognitivní flexibility namísto příliš brzké specializace by se Robert mohl připravit na rozmanité příležitosti.

Posledním krokem bylo povzbuzení Roberta, aby zkoumal odborné poznatky a přesné předpovědi o umělé inteligenci namísto černobílých senzacechtivých zpráv.

Podle organizačních psychologů Dr. Reece Akhtara a Tomase Chamorro-Premuzice „pokud zůstanete zvídaví, budete praktikovat pokoru a zaměříte se na druhé, budete mít dobrou pozici k tomu, abyste prosperovali“.

Podobně se vyjádřila i Karina Voldová z Torontské univerzity, která se zabývá etikou: „Pravděpodobně se otevřou nové role, které se budou zabývat výzvami vytvořenými postupujícími systémy umělé inteligence ... kreativní, přizpůsobiví a podnikaví lidé budou i nadále velmi žádaní.“

A zpráva Světového ekonomického fóra odhaduje, že do roku 2025 by umělá inteligence mohla vytvořit 97 milionů nových pracovních míst v různých odvětvích, protože vedle rizik vytlačení se objeví i příležitosti. Jejich analýza zdaleka nenaznačuje budoucnost bez pracovních míst, ale naznačuje zásadní partnerství mezi lidmi a stroji a potřebu neustálého vzdělávání za účelem rekvalifikace vedle technologických změn.

Je realistické mít naději i uprostřed rychlých technologických proměn, které přetvářejí budoucnost práce.