Vítězství AfD na východě Německa

5. 9. 2024 / Matěj Metelec

čas čtení 3 minuty
Vítězství krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD) v Durynsku (získala 32,8 procenta hlasů, druhá CDU měla 23,6 procenta) a druhé místo v Sasku (s 30,6 procenta hlasů, vítězná CDU měla 31,9 procenta) představuje politický milník. Poprvé od druhé světové války v Německu v takové míře uspěla krajní pravice. AfD přitom byla příliš extrémní i na Marine Le Pen, která jí před eurovolbami nechala vyhodit z dne již zaniklé pravicové frakce Identita a demokracie. Krom jiného jí vadila relativizace nacistické minulosti, které se dopouštěli někteří představitelé AfD. A nepřijala ji ani nová Le Pen frakce Patrioti pro Evropu, takže AfD, která má čtrnáct europoslanců, musela sestavit vlastní frakci Evropa suverénních národů, v níž je sice potřebný počet stran z unijních zemí, ale všechny mají mezi jedním a třemi europoslanci (patří k nim i Ivan David za SPD).

Úspěchy krajní pravice na východě Německa svědčí do značné míry o neúspěchu německého sjednocení. Rozdíly ve volebním chování na obou stranách železné opony jasně vypovídají o tom, že se nepovedlo setřít rozdíly mezi dvěma německými státy a vytvořit stát skutečně sjednocený. Většina zemí má regiony, které se nedokázaly adaptovat na „postindustriální revoluci“ (některé dokonce ani na tu industriální), v německém případě však tuto ekonomickou linii kopíruje i linie politická a kulturní. Mezi východem a západem stále existuje velmi výrazná majetková nerovnost, Němci z východních spolkových zemích jsou podreprezetovaní ve významných politických funkcích a na západě je stále možné setkat se s kulturní přezíravostí k „Ossies“. 

V září 2025 čekají Německo volby do spolkové sněmu. Ačkoli není pravděpodobné, že by se krajní pravici povedlo v západních částech země uspět podobně, jako na východě, pokud by v i v dalších východních zemí uspěla AfD jako nyní v Durynsku a Sasku, výrazně by to rozkolísala německou politiku. Německé volby tak budou zásadním tématem i pro nás, protože Německo hraje ústřední roli nejen ve středoevropskému prostoru, ale rovněž v Evropské unii.

Spolu s Francií tvoří Německo od počátky integrace jádro evropského projektu – nejen proto, že se jedná o hospodářské a demografické „těžké váhy“, ale rovněž historicky. Počátky sjednocování měly za cíl smířit „dědičné nepřátelství“ mezi dvěma někdejšími evropskými velmocemi. Zabránit tomu, aby francouzsko-německá rivalita strhla Evropu do nové války, považovali za důležité i američtí architekti poválečného uspořádání. Už v tzv. Schumanově plánu z 9. května 1950 šlo o to, aby „válka mezi Německem a Francií bude nejen nemyslitelná, ale také materiálně nemožná“.

Jakkoli znepokojivé jsou úspěchy krajní pravice v Nizozemsku nebo Rakousku (které volby čekají na konci září a průzkumy předpovídají vítězství krajněpravicových Svobodných), pokud by uspěla krajní pravice ve Francii a v Německu, je velmi pravděpodobné, že zbytek Evropy by následoval jejich trajektorii. Ve Francii se takovému vítězství podařilo zabránit letos v létě v podstatě jen díky nebývalému vzepětí levice. Je pravděpodobné, že proti úspěchu AfD se bude mobilizovat i příští rok v Německu. Jak je patrné z německého vývoje, strukturální příčiny vzestupu krajní pravice nelze donekonečna řešit opakovanou volební mobilizací.

0
Vytisknout
1347

Diskuse

Obsah vydání | 6. 9. 2024