Byl fašismus "nevinnější než komunismus"? Zdá se, že konzervatismus končí. Je ve zmatku

3. 11. 2023

čas čtení 5 minut
 
Thatcherovský konzervatismus je v posledním tažení. Zaznamenal jsem znepokojivou zkušenost, co by ho mohlo nahradit, píše Andy Beckett.
 

Kam proboha směřuje konzervatismus? Přinejmenším v Británii se zdá, že jednoduchou odpovědí je do opozice, a to možná na dlouhou dobu. Toryové tomu možná ještě úplně nevěří, ale imploze konzervativců v příštích parlamentních volbách se stává pravděpodobnou, jak ukázala jejich dramaticky se zmenšující podpora v několika nedávných britských doplňovacích volbách. Britský většinový  volební systém je krutý vůči každé straně, jejíž podíl hlasů klesne pod třetinu, a většina průzkumů již mnoho měsíců toryům přisuzuje spíše čtvrtinu.

V poslední době se ve zmatku snaží vzniknout nový konzervatismus.

Minulý týden měl v Oxfordu přednášku Peter Thiel, spoluzakladatel PayPalu a společnosti Palantir zabývající se analýzou dat, samozvaný libertarián, který má smlouvy s Pentagonem a britským státním zdravotnictvím, byl předním sponzorem Donalda Trumpa a dalších nepředvídatelných pravicových amerických politiků. Thiel je v mnoha ohledech dokonalým ztělesněním rozporů, zmatků, potenciální přitažlivosti a obrovské síly nového konzervatismu, a to i v jeho polovytvořeném stavu.

Na první pohled působí jako nepravděpodobný řečník. Koktavý a neklidný, kličkoval ve své přednášce mezi předvídatelnými útoky na "levičáky" a ještě překvapivějšími útoky na trh s nemovitostmi, který nazval "korupcí s prodejem bytů". O idolu toryů Margaret Thatcherové řekl, že její deregulace a snížení daní byly neopakovatelné, "jednorázové" politické strategie. Pak ale řekl, že podporoval bruitskou konzervativní premiérku čtyřiceti dní, Liz Trussovou, která se je katastrofálně pokusila prodloužit: "Liz Trussová mi byla velmi sympatická."

Ještě více matoucí bylo, že se označil za "středopravicového". Přesto kritizoval Sunaka - stále agresivnějšího sociálního konzervativce a celoživotního zastánce volného trhu - jako příliš umírněného a v podstatě stejného, jako je labourista Keir Starmer. V době, kdy přednáška vrcholila, se Thiel dopouštěl tvrzení, která by mohla být nepříjemná i některým příslušníkům pravice, včetně tvrzení, že fašismus byl "nevinnější" než komunismus.

Takové řeči je možné odmítnout jako sebemrskačský přešlap, jako vábení umírněnějších konzervativců, liberálů a levice z pozice velkého privilegia, zatímco v Konzervativní a Republikánské straně a na mnoha místech, kde vládnou, pokračuje chaos. Thielova přednáška se konala ve velké posluchárně oxfordské univerzity a publikum bylo plné vysoce postavených pravičáků z Británie, USA a Kanady, jako jsou Toby Young, Douglas Murray a Eric Kaufmann, blahobytně oblečených a navazujících kontakty se sebevědomými úsměvy. V rozporu s Thielovou rebelskou rétorikou to nevypadalo jako setkání bojovného kmene.

Konzervativní sklíčenost nad stavem světa a varování před všemi dramatickými činy nutnými k jeho záchraně měly vždy performativní stránku: částečně vykonstruovaný pesimismus dobře situovaných pravičáků, jejichž majetek a společenské postavení jsou před většinou otřesů v bezpečí.

V současných pravicových zmatcích se však skrývá víc než jen melodrama. Konzervativci na celém světě si opožděně uvědomují nedostatky a dost možná i naprosté selhání ekonomického modelu, který po půl století podporovali jako mechanismus pro vytváření rozsáhlého bohatství a usnadnění sociální mobility. To, že kapitalismus volného trhu není téměř jistě udržitelný ani z hlediska životního prostředí, si uvědomuje mnoho pravicových stoupenců, včetně Sunaka, a snaží se tomu vyhnout, jak jen to jde.

Konzervativci si také začínají uvědomovat, že v mnoha demokraciích ztratili většinu mladých lidí a také mnoho lidí středního věku. V současnosti velká část pravice tuto ztrátu přičítá údajně zhoubnému a nepřirozenému šíření liberálních a levicových hodnot. Pohrdavý nedostatek zájmu o společenské změny v takovém jazyce však naznačuje, že hodnotová kontrarevoluce pravice pravděpodobně nezvítězí.

Má-li pravice znovu získat dominantní postavení v Británii i mimo ni, bude potřebovat svěžejší konzervatismus, realističtější pohled na problémy a možnosti moderního světa a na způsob vládnutí. Poslední takové přehodnocení trvalo po většinu 70. let. Na stranických schůzích, v politických dokumentech, v thinktancích a na soukromých setkáních elit pravice vařila nejrůznější politické recepty, od nacionalistických po globalistické, od eugenických po korporativistické, od libertariánských po autoritářské, než našla účinný recept v thatcherismu. Dokud se to nebude opakovat, měli by se nekonzervativci chopit své šance.

Podrobnosti v angličtině ZDE

-1
Vytisknout
3138

Diskuse

Obsah vydání | 7. 11. 2023