
Americká analýza: Je nutno se vážně připravit na konečný rozklad Sovětského svazu
24. 12. 2022
Tuto analýzu vydal americký Hudson Institute
Budoucí historici však pravděpodobně označí ruskou invazi na Ukrajinu v únoru 2022 za nejdůslednější, ne-li konečný okamžik rozpadu Sovětského svazu.
Cílem této politické poznámky není obhajovat změnu režimu v Rusku - to bude záležitost ruského lidu. Tento dokument také nepředpovídá, jak přesně bude Rusko a širší euroasijský region vypadat po konečném rozpadu Sovětského svazu a rozpadu Ruské federace. Místo toho stanovuje realistické cíle pro západní politiky, nastiňuje předpoklady, na nichž jsou tyto cíle založeny, a upozorňuje na otázky, které by si nyní rozhodující činitelé měli klást, aby se lépe připravili na budoucnost.
Cíle
Po rozpadu Ruské federace by Spojené státy měly sledovat soubor dosažitelných cílů, které se úzce zaměřují na americké národní zájmy. Konkrétně budou USA muset:
- Být realistické, pokud jde o demokratické a tržní vyhlídky Ruska. Devadesátá léta ukázala, že geopolitická změna (např. právní rozpad Sovětského svazu) nepřinesla automatickou transformaci ruské společnosti, jak mnozí doufali. USA a jejich partneři by se měli poučit z neúspěšných lekcí 90. let a neplýtvat prostředky na snahu transformovat ruskou společnost, ekonomiku nebo vládu v demokracii západního typu. Pokusy v 90. letech selhaly a pravděpodobně by selhaly znovu. Tvůrci politik by měli místo toho pokorně uznat, že západní vliv je při vytváření demokratizovaného Ruska omezený.
Předpoklady pro plánování
Ačkoli nikdo nemůže předpovědět, jaké Rusko vznikne po skončení Putinovy vlády, některé rozumné předpoklady mohou tvůrcům politiky pomoci lépe plánovat. Mezi tyto plánovací předpoklady patří:
1. Rusko se bude dále tříštit. Rozpad Ruské federace, ať už de facto nebo de iure, by mohl Rusko geopoliticky rozvrátit. Tato další fragmentace pravděpodobně nebude tak přímočará nebo "čistá" jako vznik 15 nových států po právním rozpadu SSSR v roce 1991. Politici by měli předpokládat, že další fragmentace Ruska bude spíše podobná Čečensku v roce 1994 (brutální konflikt) než například Estonsku v roce 1991(klidné a přímočaré).
Sedm otázek, které by si nyní měli politici položit
Nikdo nemůže tvůrcům politik nabídnout konkrétní doporučení týkající se postputinovského Ruska. Měli by si však nyní položit sedm otázek a zároveň zvážit výše uvedené cíle a předpoklady, aby se lépe připravili na konečný rozpad Sovětského svazu a rozpad Ruské federace.
1. Co by měly USA udělat pro koordinaci mezinárodní reakce na volání po nezávislosti a sebeurčení, které se pravděpodobně objeví v celém Rusku? Ruská federace se skládá z 83 federálních subjektů. Mnohé z nich tvoří lidé se společnou kulturou, historií a jazykem odlišným od slovanského obyvatelstva Ruska. V některých z těchto entit již existují hnutí za nezávislost na nízké úrovni. V důsledku rozpadu Ruské federace by tvůrci politik měli očekávat, že některé z těchto entit se budou snažit získat nezávislost. Spojené státy musí spolupracovat se svými partnery na koordinaci reakce na tyto výzvy k sebeurčení způsobem, který bude v souladu se zájmy USA a v souladu s mezinárodním právem.
2. Jak mohou USA a jejich partneři zabránit rozšíření vnitřního ozbrojeného konfliktu po rozpadu Ruské federace? Rozpad Ruské federace pravděpodobně povede k vnitřním bojům mezi různými mocenskými centry. Je v americkém zájmu, aby boje a konflikty zůstaly uvnitř současných hranic Ruské federace a nezasáhly sousední země. USA a ochotní partneři tedy budou muset posílit bilaterální spolupráci napříč euroasijskou pevninou s cílem zlepšit vojenské schopnosti, bezpečnost hranic, prosazování práva a bezpečnostní sektor.
3. Jak mohou USA a jejich partneři koordinovat mezinárodní reakci na ochranu ruských zásob zbraní hromadného ničení? Tisíce jaderných zbraní Ruské federace spolu s jejími programy chemických a biologických zbraní představují riziko pro globální stabilitu, pokud nebude zajištěna bezpečnost nebo odpovědnost. Tato otázka by měla být důvodem společného zájmu mezinárodního společenství. Spojené státy by měly již nyní přemýšlet o tom, jak se postaví do čela úsilí o řešení této záležitosti. Pro začátek musí více investovat do lepších detekčních schopností na hraničních přechodech v celém regionu.
4. Měly by NATO a EU využít slabosti Moskvy a prosadit rozšíření "velkým třeskem" pro zbývající kandidátské a aspirující země? V Evropě je několik zemí, které usilují o to, aby jednou vstoupily buď do Evropské unie, NATO, nebo do obou. Pro země jako Gruzie a Ukrajina je hlavní překážkou nátlak a ozbrojená agrese ze strany Ruska. Pokud se Ruská federace rozpadne, měly by EU a NATO zvážit urychlení procesu členství vybraných zemí.
5. Jak mohou USA a jejich partneři koordinovat hospodářskou a rekonstrukční pomoc pro regiony pod ruskou okupací, které budou osvobozeny? Rozpad Ruské federace pravděpodobně povede nejen k volání po nezávislosti některých regionů uvnitř Ruska, ale pravděpodobně budou osvobozena i místa, kde Rusko v současnosti okupuje území mimo své hranice. Patří sem Podněstří v Moldavsku, Abcházie a Cchinvali (známé také jako Jižní Osetie) v Gruzii a Krym a další místa na Ukrajině, která jsou v současnosti pod ruskou okupací. Washington bude mít jedinečnou příležitost pomoci těmto partnerům USA obnovit jejich územní celistvost uvnitř jejich mezinárodně uznaných hranic. Čím rychleji a účinněji se tak stane, tím stabilnější bude situace.
6. Co musí USA udělat pro koordinaci mezinárodní nebo regionální reakce na řešení stávajících hraničních sporů mezi Ruskou federací a některými jejími sousedy? Patří mezi ně sporné ostrovy Ukatnyj, Žestky a Malý Žemchužnyj v Kaspickém moři, estonsko-ruská faktická hranice, status severních území8 a případně karelská otázka. Tyto problémy se mohou zdát západním politikům vzdáleným tisíce kilometrů malé, ale každý z nich má potenciál stát se regionálním problémem, který by mohl mít globální důsledky.
7. Co mohou USA a jejich partneři udělat pro omezení ruského vlivu v jiných částech světa, například v Sýrii, Libyi a v některých částech subsaharské Afriky? V důsledku ruské invaze na Ukrajinu se vliv Moskvy v některých částech světa již snížil. Pokud se Ruská federace zhroutí, postihne to i klientské státy a zástupné síly Kremlu na Blízkém východě a v Africe. USA musí již nyní začít spolupracovat se svými partnery na vypracování strategie, jak zvýšit vliv Západu v regionech, kde ruský vliv klesá.
Závěr
Ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022 změnila bezpečnostní situaci v severoatlantickém regionu způsobem, který nebyl od druhé světové války zaznamenán. Euroasijská pevnina plně pocítí důsledky ruské invaze, zejména v případě vítězství Ukrajiny, až za několik let. Politici si musí uvědomit historický rozsah situace a začít se na ni náležitě připravovat.
Úspěch Ukrajiny na bojišti proti Rusku by mohl nabídnout jedinečnou příležitost, jak Rusko na jednu generaci vrátit zpět do jeho geopolitické škatulky. Vznikla by tak nová geopolitická realita, jaká tu nebyla po celou generaci. Při plánování této nové geopolitické reality by se tvůrci politik měli poučit z 90. let 20. století, kdy západní činitelé naivně doufali v demokratické vládnutí a ekonomické reformy v Rusku, které se nikdy neuskutečnily. Pokud chování Moskvy na světové scéně od roku 1991 něco ukázalo, pak to, že Rusko se v dohledné době pravděpodobně nestane zodpovědným globálním aktérem. Místo toho, aby se američtí činitelé zaměřovali na nedosažitelné, měli by prosazovat pragmatickou a realistickou politiku, která by podporovala národní zájmy USA.
Zdroj v angličtině ZDE
Diskuse