Potřebujeme novou rovnováhu mezi svobodou a bezpečností

28. 12. 2022

Pojem "bod obratu" popisuje nejen to, co se stalo s návratem války do evropského prostoru. Jmenovitě jde o to, že "bezpečnost" dostala v politické agendě nejvyšší prioritu.

Po letech zločinného přehlížení byl Bundeswehr vyveden ze špinavého kouta. Po skončení studené války jej tam za trest poslali morálně zakyslí apoštolové míru, kteří nechtěli mít nic společného se zbraněmi, výzbrojí a armádou.

"Bod obratu" (Zeitenwende) zahrnuje také požadavek na obnovení rovnováhy vztahu mezi svobodou a bezpečností. Protože ruská invaze na Ukrajinu potvrdila, že bez bezpečnosti není svoboda. Najednou je tu spěch, který dříve nebyl součástí obecně uznávaného kánonu každodenních pravd, protože Německo provádělo pštrosí politiku.

Myslelo si, že pod americkým jaderným štítem je v bezpečí. Bylo to také super praktické. USA zaplatily a Německo bylo černým pasažérem. Od summitu NATO v roce 2002 existuje pevný závazek vydat 2 % hrubého domácího produktu (HDP) na obranu. Ale nikdo se vážně nesnažil splnit dvouprocentní cíl.

Bezpečnost byla rušivá, nákladná a hnutí "Fridays for Future" na německém Titaniku bylo považováno za zcela scestné plýtvání penězi – přeci jen byly jiné starosti než nesmyslné přezbrojování.

Pandemie by měla způsobit otevření očí. Ano, velká rizika, jako jsou koronaviry, změna klimatu, vymírání druhů nebo ničení životního prostředí, jsou existenční hrozbou pro společnost. Ale ne: Již neexistuje žádná bezpečnost dosažená omezováním individuálních svobod nebo diskreditací tržního hospodářství a kapitalismu.

Lockdown a donucovací opatření propagovaná aktivisty "No Covid" poskytují stejně malou udržitelnou ochranu před výzvami, které jsou skutečně obrovské, jako zákazy a askeze požadované rebely "De Growth". Opak byl a je správný.

Ekonomika volného trhu a inteligence lidí, kteří jednají zodpovědně a odvážně, jsou nejrychlejší a nejschopnější vypořádat se s velkými riziky. Kreativní, inovativní a podnikaví jednotlivci z vlastní vůle zkoumali a vyráběli masově prodávané vakcíny, léky a procesy v rekordním čase, aby dramaticky snížili většinu nejzávažnějších zdravotních hrozeb na světě.

Pokrok je jediná skutečně schůdná cesta

Stejně tak přenos technologií ke zlepšení kvality vzduchu, vody a půdy nebo k zachycování a ukládání CO₂ je zdaleka nejúčinnějším příspěvkem, který může Německo poskytnout v boji proti změně klimatu, zhoršování životního prostředí a vymírání druhů.

Hlásat jako Evropan odříkání světové populaci, která stále ještě dlouho poroste a má nesmírnou potřebu dohánět, se zdá být arogantní, troufalé a absurdně paternalistické. Ti, kteří zavinili vykolejení, učí ty, kteří byli oběťmi a ne pachateli, co teď dělat, aby lidstvu nehrozilo vyhynutí.

Pokrok ve skutečnosti zůstává jedinou skutečně schůdnou cestou. To platí i pro ty strategie, které akceptují poškození, ale minimalizují jeho následky. Ale pouze silné společnosti jsou schopny zavádět ekologické, chytré a chladné průmyslové výrobní procesy plošně. Mají dostatek znalostí a zkušeností, kapitál (nebo bonitu) a vysoce kvalifikovaný personál k vytvoření dekarbonizace a transformace z fosilních zdrojů na obnovitelné zdroje energie.

Svoboda je nejlepším předpokladem pro bezpečnost všech. Ale také zůstává pravdou, že individuální bezpečnost je předpokladem toho, aby lidé (mohli) využívat svobodu. Kdo leze po horských stěnách, zvládne obtížnější a strmější cesty spíše s lanem než bez něj. Ti, kteří vědí, že bez ohledu na to, co se stane, existuje záchranná síť, budou méně rychle vyhodnocovat rizika jako existenční hrozbu a budou více připraveni provést nezbytné změny.

Riziko je jedna věc, ale bezpečnost druhá. Obojí patří k sobě. Ekonomika pojištění může přesvědčivě ukázat, že individuální pojištění spouští pozitivní makroekonomické efekty. To je ekonomické opodstatnění povinného ručení, jako je pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla nebo zdravotní a havarijní pojištění.

"Bod obratu" tedy musí také znamenat pojistit obyvatelstvo proti velkým rizikům lépe a účinněji než dosud. Státní pomoc ve stovkách miliard eur slouží k tomu, aby nikdo nezůstal sám a nikdo nezůstal pozadu.

Ad hoc a z nutnosti cenové brzdy, akce na snížení cen, Sleva na hromadnou dopravu, špičkové kompenzační platby pro energeticky náročné podniky, snížené daně z prodeje potravin v gastronomii a celá řada dalších úlev mají zmírnit následky velkých škod pro občany. Přesnost cíle a nezbytné úpravy chování jsou zanedbávány. Místo toho existují kaskády převodů, nadbytečné efekty parazitování, byrokratické ztráty a falešné pobídky.

Nová rovnováha mezi svobodou a bezpečností

Pro novou rovnováhu mezi svobodou a bezpečností jsou zapotřebí chytřejší nástroje. Mají zásadně a preventivně pojistit obyvatelstvo proti velkým rizikům. Války, katastrofy a krize jsou těžko předvídatelné a jen stěží ovlivnitelné. Jednotlivci se proti tomu nemohou ani chránit, ani na to nemůže existovat soukromé pojištění.

Pokud dojde k nehodě, dotkne se každého. To je do značné míry nezávislé na tom, co jednotlivci udělali nebo neudělali, aby zabránili škodám. Ne každý je však následky postižen stejně – někdo se jim může vyhnout, jiný ne. Také poškození neovlivňuje všechny stejně – někteří dokážou účinky absorbovat, někteří ne.

Platí zde základní pravidlo: Ti, kteří jsou silnější, mohou přenést náklady na ty, kteří jsou slabší a bezbranní. Proto mají ekonomické důsledky velkých rizik největší dopad na ty nejzranitelnější. Právě proto v případě velkých rizik nabývají politického rozměru nejen "bezpečnostní aspekty", ale i distribuce a tím i důsledky spravedlnosti.

Z hlediska hospodářské politiky proto hlavní rizika vyvolávají trilema – konflikt mezi svobodou, bezpečností a spravedlností. Žádný ze tří základních cílů společnosti nemůže být rozšířen, aniž by byly ohroženy další dva. Optimalizace je ale možná pomocí jednoduchého systému bonus-malus.

Svoboda a tržní hospodářství tvoří základ a předpoklad ekonomické prosperity a tím i financování vyplácení státních prémií. Bonus zohledňuje ochranu před velkými riziky. Ta by měla plynout všem ve stejné výši jako nevázaná (ale zdanitelná!) přímá paušální platba. Progresivní daňový systém s vysokými daněmi slouží cílům spravedlnosti. Kdo vydělává více, platí vyšší penále než málo vydělávající - a to, co dostane jako bonus od státu, financuje vyšším daňovým zatížením.

Demokratické postupy pak mají k optimalizaci pouze dva nastavovací šrouby: Za prvé úroveň daňových sazeb potřebných k financování bonusu za předpokladu, že to omezí bezplatné výkonnostní pobídky; za druhé, výše bonusu jako pojištění proti velkým rizikům a jejich dopadům. Sladění svobody, bezpečnosti a práva nemůže být jednodušší, transparentnější, méně byrokratické a méně náchylné k partikulárním zájmům.

Zdroj v němčině: ZDE