Masopustovo poslední přání a Pelého odvrácená strana

30. 12. 2022 / Fabiano Golgo

čas čtení 9 minut

Byl červen 2015 a zástupce šéfredaktora Lidových novin mi sdělil, že Josef Masopust v jednom rozhovoru řekl, že má jedno přání: aby mohl ještě jednou mluvit s Pelém. Snažil se ho kontaktovat, ale nepodařilo se mu to. Pelé jako jedna z nejznámějších osobností světa byl uznávaný ve všech koutech planety, takže nebylo příliš snadné se s ním spojit. Protože jsem na začátku toho roku dělal rozhovor se spisovatelem Paulem Coelhem a udržoval jsem na něj osobní kontakt, riskl jsem pokusit se zjistit, zda by náhodou tento další světově známý Brazilec neměl Pelého číslo. Měl. Zavolal jsem tedy Pelému a řekl mu o přání českého fotbalisty.

 
O životě a kariéře Edsona Arantese do Nascimenta zde nemá smysl psát. Všechna zpravodajská média na světě o něm publikovala a budou publikovat spoustu faktů. Protože Britské listy jsou médium, které si klade za cíl nabízet to, co v tradičních médiích nenajdete, mohu se zde podělit o tu stránku Pelého života, která není za hranicemi Brazílie příliš známá. Třeba to, že jeho skutečné jméno Edson bylo na počest Thomase Edisona, protože do městečka Três Corações, kde se narodil, přišla elektřina ve stejnou dobu jako jeho narození. 




 
Stejně jako mají cizinci méně detailní představu o Václavu Havlovi nebo Michailu Gorbačovovi, i Brazilci vědí o Pelém o něco více a někdy byly části jeho životopisu kritizovány. 

První kontroverze začaly, když byl ještě mladou hvězdou. Aby si Pelé zachoval svou slávu mezi ženami, udržoval vztah se svou přítelkyní Rosemeri, která si ho až po letech ve jeho stínu vzala, když mu bylo 25 let, a měla s ním 3 děti. Dalším důvodem pro utajení vztahu bylo, že Rosemeri je běloška (je jí 77 let a žije v Portugalsku). Přestože je Brazílie rasově nejsmíšenějším národem na planetě, tato miscegenace pocházela většinou od bílých mužů, kteří měli nemanželské děti s černými služkami, ale pro bílé ženy ze střední třídy bylo randění s černochem společensky zavrženíhodné. 

Později vyšlo najevo, že souběžně s oficiálním vztahem měl Pelé poměr s jinou bílou ženou, z něhož se narodila dcera. Nakonec ještě dcera další bílé ženy požádala u soudu o analýzu DNA a bylo prokázáno, že je také  jeho dcerou. Zatímco s druhou "bastardní" dcerou udržoval vztah, s touto to odmítl. Tvrdil, že se na něj obrátila s právníky a výhrůžkami prozrazení podpořenými pokusem o finanční vydírání, tak nikdy se s ní nesetkal a ona zemřela ve věku 42 let na rakovinu. Za to byla jeho pověst pošramocena, zejména mezi ženami v Brazílii.

Další kontroverzí je, že Pelé mlčel o vojenské diktatuře (1964-1985) a nechal se režimem využívat k propagandě doma i v zahraničí. Poté, co byla obnovena demokracie, se pokusil stát kandidátem na prezidenta za radikální pravicovou stranu. Nebyl úspěšný. 

Černošští aktivisté mu také vyčítají, že pro svou rasu nikdy nic neudělal, čemuž Pelé oponoval slovy, že to, že je nejslavnějším černochem na světě, je jeho  aktivismus. Mnozí také poukazují na skutečnost, že všechny jeho čtyři manželky a různé milenky a přítelkyně byly bělošky. V 80. letech, kdy mu bylo 40 let, chodil s Xuxou, blonďatou topmodelkou a moderátorkou dětských televizních pořadů, které bylo teprve 15 let. Technicky vzato to bylo nezákonné, ale on byl "králem Brazílie", takže nikdo nic neřekl. 

V méně závažné záležitosti se Pelé také léta pokoušel stát hercem. Zahrál si ve filmu Johna Hustona se Silvestrem Stallonem (Vítězství) a pokoušel se hrát v brazilských telenovelách, což se setkalo s velmi špatným přijetím kritiky i veřejnosti. Nicméně nejvíce nám vadilo jeho naléhání, aby se stal zpěvákem a hráčem na akustickou kytaru. Nikdo z jeho blízkých neměl odvahu říct mu pravdu o jeho naprostém nedostatku talentu v hudebním umění.

Také pro Brazilce se Pelého image stala příliš vtíravou v 90. letech, kdy se rozhodl přijmout jakoukoli nabídku teleshoppingové reklamy a prodával nejrůznější výrobky sporné kvality. 

Pelého nedávná zjevná podpora krajně pravicového křesťanského fundamentalisty a prezidenta Jaira Bolsonara také nebyl dobře vnímána polovinou národa.

Bez ohledu na všechny tyto detaily, které Pelému v očích mnoha Brazilců dodávají složitější světlo, o něm nikdy nikdo nepochyboval, že je vůbec nejdůležitějším jménem v historii země doma i v zahraničí. Změnil fotbal ze sportu v umění, jak se o tom zmínil světoznámý brazilský hráč Neymar. Pelé se zasloužil o to, že Brazílie byla hrdá na to, že se  stala součástí naší značky snaha nabídnout divákům driblování až po krásné a pokud možno spetakulání pohyby pro oči diváků, nejen střílení gólů. Pro brazilské fanoušky vyžaduje fotbalový zápas nečekané a krásné pohyby, nejen vítězství. Pelé je praotcem toho všeho. 

Takže když jsem se dozvěděl o přání legendy českého fotbalu promluvit si s ním (v roce 1962 proti sobě hráli v legendárním zápase), rozhodl jsem se, že mu to zařídím. Naštěstí Paulo Coelho Pelého k videohovoru snadno přesvědčil.

Když se mi po zprostředkování jeho nejstarší dcery Kely podařilo promluvit přímo s Pelém, začal o Masopustovi mluvit téměř pubertálním hlasem plným radosti.  "Masopust vynalezl moderní fotbal", tvrdil mi Pelé, který byl k druhým hráčům velmi velkorysý. 

Na mistrovství světa 1958 podle Pelého diktoval Masopust rytmus týmu, který pokořil Argentinu 6:1, ale nepostoupil z velmi těžké skupiny, v níž bylo také Západní Německo a Severní Irsko. Na mistrovství Evropy 1960 dovedl svou zemi ke třetímu místu, v semifinále ji vyřadil Sovětský svaz, ale přesto byl přítomen ve výběru turnaje. Vrcholu se dočkal ve Světovém poháru 1962. Pelé řekl, že československý tým nebyl bouřlivý, ale měl velkou kolektivní kvalitu. Zejména jejich číslo 6. Řekl, že jeden francouzský časopis o Masopustovi napsal, že je jedním z těch hráčů, "kteří jsou schopni hrát na housle a zároveň mýt nádobí". V Poháru příliš okouzlil svými krátkými driblinky, přehledem a přesnými přihrávkami. 

Z velké části díky Masopustovu talentu postoupilo Československo z velmi těžké skupiny po remíze s Brazílií a výhře nad Španělskem. Ve vyřazovací fázi vyřadili Maďarsko a Jugoslávii a ve finále v Santiagu podlehli Garrinchovi, který je dalším brazilským fotbalovým géniem, jehož hře se nikdo nevyrovnal, ale který není ve světě tak známý. Ne že by se záložník nesnažil. Ve finále sice vstřelil úvodní gól, ale obratu už nemohl zabránit. Jako útěchu byl vyhlášen druhým nejlepším hráčem turnaje a na konci roku získal Zlatý míč,  jediné ocenění udělené československému hráči (Pavel Nedvěd toto ocenění zopakoval za Českou republiku v roce 2003). 

Moment, který zvěčnil Masopustovu legendu v roce 1962, však přišel v dalším zápase proti Brazílii. A to ani  ne na hřišti. Po střele, kterou Schroiff zachránil, si Pelé natáhl třísla. V době, kdy ještě nebylo povoleno střídání, se snažil zůstat na hřišti. Ale získal veškerý respekt hvězdy soupeře. Masopust nařídil svým spoluhráčům, aby ho tvrdě nebili, ale obklíčili ho. A když Pelé viděl, že už to nejde, byl doprovozen ze hřiště.

"Je to gesto, na které nikdy nezapomenu. Masopust je jedním z nejlepších hráčů, které jsem kdy viděl. Měl výbušné driblování, dokonce vypadal jako brazilský hráč. Brazílie byla ve finále lepší, ale rozhodně si nezasloužila být na straně poražených," prohlásil Pelé.

Pro Masopusta to byl jen další postoj, který se ke sportu hodí: "Řekl jsem spoluhráčům, aby se nesnažili Pelého odzbrojit. Mohlo to být jednodušší, ale nebylo správné jít po zraněném soupeři. Považoval jsem to za humanitární gesto".

Masopust se mnou mluvil více než hodinu, protože Pelého personál byl zmatený kvůli rozdílu časových pásem. Masopust už skoro odcházel, když se na videu objevil Pelé. Masopust dokázal se slzami v očích Pelému říct, že mu bylo ctí proti němu hrát, ale brazilský hráč měl problémy se zvukem a zmohl se jen na půl tuctu obdivných slov. Hovor byl po krátké době ukončen, ale Masopust prohlásil, že je spokojen. Slyšet, že ho Pelé považuje za předchůdce moderního způsobu hry, bylo pro něj balzámem na duši. 

O několik týdnů později Masopust zemřel. 

1
Vytisknout
6454

Diskuse

Obsah vydání | 5. 1. 2023