4. 1. 2023
Kdyby tak Moskva učinila poté, co postoupila na Donbas a obsadila pozemní spojení na Krym, a poté se stáhla k hranicím před 24. únorem, mohla to, co udělala, prezentovat jako vítězství. Pak by neutrpěla porážky, která následovaly.
V té době Západ ještě neuvalil sankce, o kterých rozhodl později, ani se ještě v plné míře nepostavil za Kyjiv. A ukrajinské úřady daly najevo, že by takový výsledek přijaly alespoň jako přechodnou pozici. Ale místo toho se Putin a jeho kamarila chovali podle svého zvyku a tlačili dál v naději, že zvýšením sázek mohou vyhrát.
Hluboce se mýlili. Západ nyní stojí za Ukrajinou a Ukrajina nepřijme hranice před 24. únorem. Ukázalo se, že ruská armáda není mocná síla, jak všichni předpokládali, ale Potěmkinova armáda. A co je nejhorší, Rusko bylo donuceno stát se čínským vazalem.
Kreml nyní na Ukrajině stojí před jasnou volbou: Buď z konfliktu co nejdříve vycouvat, nebo ještě zvýšit svou vojenskou přítomnost v naději, že zvrátí svou současnou porážku. Kreml si nevybral ani jedno, ale zjevně se bojí opustit válku, protože by to, jako v případě porážky v Afghánistánu, nasměrovalo systém k nové perestrojce.
Ale postup Kremlu, klasický v Putinově době, nebude fungovat. Začíná se obracet nejen na mezinárodní úrovni, ale i uvnitř Ruska proti jeho vlastního režimu. Čína mezitím sbírá plody Putinova šílenství a zajišťuje si Rusko jako jakousi druhou Severní Koreu, za jejíž oponou může sledovat své vlastní cíle.
Rusko z toho přirozeně nebude mít prospěch. A tato realita bude v nadcházejících měsících stále zjevnější, přičemž její uznání pravděpodobně ještě více rozdělí ruské elity. To že Putinův aparát nesleduje ruské národní zájmy není žádným překvapením; ale teď dokonce ani nesleduje své vlastní. I to začíná být jasné.
Ukrajina se v roce 2023 stává místem, kde se bez nadsázky rozhodne o osudu světa. Paradoxem je, že co nejrychlejší vítězství Ukrajiny je také nejlepším výsledkem nejen pro ni, ale také pro Rusko.
Rychlé ukrajinské vítězství a stažení se k hranicím z roku 2013 by vytvořilo podmínky pro politickou normalizaci, zachování (obecně i celkově) či státní jednoty v Rusku, alespoň povrchní perestrojkovou liberalizaci a začlenění Ruské federace tak či onak do bloku svobodných národů, které se formují, aby se postavily Číně.
Alternativa, tedy rozšířený konflikt, jehož intenzita nevyhnutelně klesne, by válku proměnila v něco podobného stavu mezi dvěma Koreami. V tomto případě se Rusko pod tlakem sankcí začne transformovat na stát podobný Severní Koreji a jeho vazalská závislost na Číně se stane všeobjímající.
Zdroj v ruštině: ZDE
Diskuse