Prezidentskou volbou nastavíme laťku. Prosím, předem ji nepodlézejme

4. 1. 2023 / Karel Dolejší

Za rektorky Danuše Nerudové zadávala Mendelova univerzita v Brně zakázky firmě jejího manžela. V současné situaci Česka by samotná tato informace měla stačit k tomu, abychom Nerudovou v prvním kole nevolili.

Hlavním "produktem" Babišova působení v politice je nesmírně zvýšená tolerance části českých voličů ke střetům zájmů. Babiš vlastní mediální impérium, ale současně vstoupil do vrcholové politiky - kromě Itala Berlusconiho je takové chování v Evropě bez precedentu. Babiš je oligopolista, ale jako premiér si přihrával ze státního rozpočtu miliardové dotace pro své firmy. Tím, že bychom někoho takového zvolili prezidentem, bychom jen stvrdili, že Česká republika nepatří mezi funkční evropské demokracie. Že právní povědomí a politická kultura většiny voličů jsou u nás na úrovni doby kamenné.

Prezidentský úřad samotný je také v děsivém stavu. Miloš Zeman sebou na Hrad přivedl tlupu hochštaplerů, kteří se nestyděli nezakrytě ekonomicky týt z postavení svého nadřízeného, zatímco prezident sám se zabýval systematickým překračováním ústavou svěřených pravomocí, osobními pomstičkami a hlásáním naprostých politických a ekonomických nesmyslů ve snaze postavit si pomníky v nadživotní velikosti ve stylu středoasijských diktátorů.

Pokud má napříště Českou republiku někdo v zahraničí respektovat, velmi mnoho musí být napraveno a vráceno do normálního stavu. To se ale jistě nestane, přijde-li na Hrad kandidát, který se ve funkci hodlá schovat před trestním stíháním a nepochybně by pokračoval v neústavním aktivistickém stylu svého předchůdce - jenže s mnohem větší životní energií.

Nápravu však také těžko přinese kandidátka, která na nejvyšší pozici, kterou dosud zastávala, vršila chybu k chybě a tvrdošíjně odmítá kteroukoliv z nich přiznat. Ovšem, ve srovnání s Babišovými výkony jsou to všechno stále jen prkotiny. Ale to je dáno zejména skutečností, že rektorka univerzity toho zdaleka nemůže ovlivnit tolik jako přední oligarcha. S vyšší funkcí se ale charakterové vady jako ve vypuklém zrcadle zvětšují a projevují mnohem výrazněji.

Jistěže není vždy možné plně se vyhnout konfrontaci profesionálních a rodinných záležitostí. Například můj dědeček musel kdysi učit otce na základní škole. Vnímal to jako problém a zajistil si proto, že při závěrečném hodnocení došlo k přezkoušení jiným kolegou. Ten otci navrhl výbornou. Poté žák odešel s dvojkou, což vnímal jako nespravedlnost.

Možná tohle někdo bere jako "kruté staré časy". Nicméně v našem civilizačním okruhu kdysi bývalo pravidlem vyhnout se byť jen stínu podezření, že i ten nejdrobnější veřejný úřad byl svým držitelem zneužit k napomáhání vlastní rodině. Komunismus se svou proslulou devizou "Kdo nekrade, okrádá svou rodinu" sice postavil zmíněnou zásadu na hlavu - to ale jistě neznamená, že v tomto trendu radno pokračovat.

Paní Nerudová, která je prý - jak sama tvrdí - "mladá a pohledná", evidentně vyrůstala v jiných časech a jiných normách než já. V kandidatuře jí nepřekáží ani velkoobchod s tituly, který zaštiťovala, ani pochybné vědecké publikace, ani střet zájmů při zadávání univerzitních zakázek.

Přísloví kmene Lakotů říká: "Dávejte pozor na to, co tolerujete. Učíte tím lidi, jak se k vám chovat." - Babišovi a Zemanovi jsme toho už tolerovali až hanba. Nemyslím, že to vedlo k něčemu dobrému, leda ještě k naprostému pohrdání voličem. 

Půjde-li v druhém kole do tuhého a budu-li muset nakonec vybírat mezi Babišem a Nerudovou, nezaváhám ani vteřinu nad otázkou, který z těch dvou představuje menší zlo. Babiše známe důkladně a víme, že z něj kouká jedině katastrofa.

Obávám se však, že nejsme ani v situaci, kdy by pouhý výběr menšího zla do rozkolísaného a zneužitého prezidentského úřadu zaručoval této zemi slušnou budoucnost demokratického právního státu.