Společný korejský dům v Evropě?

2. 1. 2023 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
S šíleným Putinovým Ruskem žádný „společný evropský dům“ vybudovat nelze – sestimsmiř.

V roce 2007 přednesl Vladimir Putin v Mnichově projev, v němž účelově zneužil představy Michaila Gorbačova o „společném evropském domě“.


Zatímco Gorbačov svou vizi myslel vážně, Putinovým cílem bylo připravit si německé elity coby snadný terč strategické korupce. A Německo se pak opravdu stalo hlavním ruským ekonomickým spojencem v Evropě – až do 24. února 2022.


Jenže ani pak představa „návratu ke starému dobrému Putinovi“ zcela neodumřela. Jakkoliv je při střízlivém pohledu jasné, že napříč Evropou byla opět spuštěna železná opona, a že to nebyl Západ, kdo vzájemné vztahy vyhrotil vojenskou agresí, mnozí svůj mnichov(an)ský sen sní i nadále.


Kdekdo by dal přednost rozumnému míru před šílenou válkou, ba dokonce by v lecčems ustoupil. Nicméně v současném Rusku právě vítězí zahraničněpolitická a vojenská linie, kterou mnoho let prosazoval nacionalistický časopis Zavtra. Jeho zakladatel Alexandr Prochanov se vidí v severokorejské diktatuře, která s minimálními zdroji přece „dokázala ohromné věci“.


V době, kdy KLDR dodává Rusku dělostřeleckou munici a možná už i zbraně, stojí za to letmo pohlédnout na Korejský poloostrov, jak úspěšné byly snahy budovat „společný korejský dům“. Leccos to napoví o představách, že se nakonec rozumně domluvíme se současným Ruskem – které je ve stále větší míře pouhou Severní Koreou na steroidech.


Cep na rýži s laserovým dálkoměrem

KLDR má necelých 26 miliónů obyvatel, o polovinu méně než jižní soused. A zatímco kdysi zaostalá Jižní Korea je 14. nejbohatší zemí světa, HDP severního dvojčete se (podle odhadů OSN za rok 2020) nachází na úrovni Botswany. Přitom však země udržuje čtvrtou nejpočetnější armádu světa: Hned za Čínou, USA a Indií (před Ruskem). Uniformu nosí 1 280 000 Severokorejců vyzbrojených mimo jiné 4 300 tanky, 8 600 děly a 5 500 raketomety. V záloze se nachází více než 7,5 miliónu vycvičených rezervistů.


„Působivých“ výsledků obdivovaných militantními koreofily v Rusku země dosáhla za cenu nemilosrdného uplatňování politiky songun, tedy „armáda na prvním místě“. V civilním životě chybí kde co, obyvatelstvo trápí dvouciferná nezaměstnanost a kvůli neschopnosti státního zemědělství i hladomory. Není tedy divu, že navzdory státní kampani podpory porodnosti přírůstek obyvatelstva postupně klesá. V současnosti činí podle dostupných odhadů asi 0,2-0,3 % ročně, což je údaj srovnatelný s Jižní Koreou.


V těchto podmínkách Pchjongjang vyvinul rakety dlouhého doletu včetně mezikontinentálních, vyrobil jaderné nálože a v roce 2009 dokončil první část programu miniaturizace jaderných hlavic. Experti odhadují, že v současnosti by mohla KLDR bojově použít 30-40 jaderných střel středního doletu a 2-3 mezikontinentální balistické rakety s jednoduchou jadernou hlavicí. Každoročně vyrobí štěpný materiál pro dalších 6-7 jaderných hlavic.


Selhávání mírotvůrců

V roce 1985 KLDR formálně podepsala Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT), avšak zřejmě bez úmyslu ji dodržovat, neboť vojenský jaderný program provozovala přinejmenším od roku 1962. V roce 1993 Mezinárodní agentura pro atomovou energii zjistila nesrovnalosti a ještě téhož roku Pchjongjang od smlouvy opět odstoupil. První test jaderné zbraně proběhl v říjnu 2006.


V březnu 2007 byla uzavřena šestistranná smlouva o ukončení severokorejského vojenského jaderného programu a uzavření jaderných zařízení v Jongbjonu výměnou za mezinárodní humanitární pomoc. Tento dokument vydržel v platnosti dva roky, když v květnu 2009 proběhl druhý severokorejský pokusný jaderný výbuch.


V únoru 2012 se KLDR opět zavázala odstavit reaktory v Jongbjonu a neprovádět testy balistických raket, pokud obdrží potravinovou pomoc z USA. Dohoda ztroskotala po raketovém testu v dubnu 2012.

Samotná Jižní Korea neustále ohrožovaná militaristickým sousedem hledala v rámci „politiky slunečního svitu“ způsoby snižování napětí a mírové koexistence. Jedním z takových projektů byla Kaesŏngská zvláštní ekonomická zóna spravovaná oběma státy od roku 2002. V dubnu 2013 však Severokorejci začali blokovat přístup do zóny pro všechny Jihokorejce a sami odsud stáhli své pracovníky. Jižní Korea se po dalších provokacích z projektu stáhla v únoru 2016. KLDR poté zkonfiskovala jihokorejský majetek v Kaesŏngu.


Zatím poslední mezikorejský „mírový“ summit proběhl v září 2018 a KLDR na něm slíbila pod dohledem mezinárodních pozorovatelů rozebrat zařízení sloužící k výrobě jaderných zbraní. Nikdy k tomu nedošlo.


Chcete-li nápovědu, kam asi tak mohou vést snahy o „rozumný kompromis“ s Putinovým Ruskem, víte nyní už dost.


Stát, jehož politika je postavena na vyvolávání mezinárodních krizí a vydírání silou, nikdy poctivě nepřistoupí na dohody, které by mu tyto možnosti uzavřely.


Tento článek také vyšel na webu Seznam Medium ZDE

1
Vytisknout
8943

Diskuse

Obsah vydání | 5. 1. 2023